Chceme lidské uznání, respekt a klid

Přichází nový čas, čas předjaří. Směřuje nás, abychom se už těšili ze všech znamení přírody a byli si vědomi příchodu dalšího ročního období. Vloni jsme dostali od švagra malý fíkovník v květináči. Přes zimu shodil všechny listy, máme jej nyní na chodbě u vchodových dveří do bytu, a tak nyní, když jdu kolem, sleduji, jak roste. Rostou listy a roste zatím i příslib celkem už sedmi malých plodů. Kolik jich přesně letos dozraje, to samozřejmě nevím, ale je velmi, velmi pravděpodobné, že i letos nějaké fíky mít budeme. Měli jsme je vloni, tak zdá se, že budou i letos.

Mohl se i starozákonní Abram opírat o nějakou takovou pravděpodobnost ve svém životě? Samozřejmě že ano, a byla jich celá řada. Ten dávný poutník, spoléhal, jako my, že každé ráno vyjde slunce. Měl ovšem také další a značně bohaté životní zkušenosti. Jako starý nomád, tedy i svého světa znalý kočovník a chovatel ovcí, věděl o různém období života velmi hodně. Bylo mu, v době vyprávění biblického příběhu, už 99 let a jeho žena Sáraj nebyla o mnoho mladší, bylo jí už devadesát.

Zpráva, že budou mít Abram a Sáraj po dlouhých letech prvního syna, byla jistě více než překvapivá. Nevíme tak docela, jak se ta myšlenka k Abramovi přišla, jak se mu zjevil Hospodin. A co to znamená? A proč se vlastně Abramovi a Sáraj změnil až ve stáří život a změnila se i jejich jména? Jak velká byla pravděpodobnost, že budou mít syna? Jistě, člověk věří tomu, čemu chce věřit, kromě svých zkušeností dává do popředí i své představy a sny…

Když apoštol Petr v dnešním evangeliu domlouval Ježíšovi, káral ho, protože představa, že by Ježíš měl trpět a měl být zavržen od zákoníků a farizejů, byla pro Petra, zcela nepřijatelná. Měl zcela opačné přání. Petr si jistě z celého srdce přál, aby jeho mistr naopak dosáhl velkého uznání, měl se dobře a on Petr se měl dobře s ním. Takovéto lidské smyšlení jistě není příliš vzdálené ani nám. Nechceme, abychom trpěli my, a také zcela a vůbec nechceme, aby jakýmkoli způsobem trpěli nám milí a blízcí. Naprosto přirozeně toužíme a chceme od společnosti lidské uznání, respekt a klid.

Víra v to, že má smysl vzít kříž a následovat Krista v naději, i přes všechnu tíži je těžká disciplína. Víra je už ale taková. Abram, uvěřil, že bude otcem víry a že bude mnoho těch, kdo na něj budou ve víře navazovat. Smál se při té zprávě, že on a jeho žena Sára, budou mít potomka. Jejich syn se proto měl jmenovat Izák, což do češtiny můžeme přeložit jako "Smíšek". Někdo má za to, že Abramův smích byl projevem radostí víry, jsou jiní vykladači, kteří ten smích vykládají jako stín pochyb, touhy i nejistoty. Jistě i taková lidská víra bývá.

Víra podle všeho nutně přináší i rozporuplné pocity, kdy se v nás různě pere radost nejednoznačných vítězů. Přinesl jsem dnes do kostela zmíněný fíkovník, ušel jsem s ním z naší chodby sem do kostela 182 kroků a položil jej ke stolu Páně. Každý z vás teď může spočítat kolik má ten fíkovník listů a kolik malinkých fíků. Můžeme podle všeho my všichni počítat i s tím, že až přijde čas, dost možná přinese tento fíkovník úrodu a úsměv tomu, kdo jej bude jíst.

Mám za to, že jsem spolumajitelem této rostliny, a tak předpokládám, že budoucí plody možná ochutnám i já. Jist si tím být ale nemohu a nestydím se za to. Především se ale snažím nestydět za Krista, i když mě život předkládá plody života, které nejsou vždy v dobrém šťavnaté a sladké. A plně doufám, že se za mě nebude jednou stydět můj Spasitel, až jednou zcela přijde ve své slávě. Doufám a věřím v to i přes své vlastní někdy tak rozporuplné pocity a své vlastní různé stíny.

My všichni jsme Kristem vyzýváni, abychom vzali svůj kříž a neztratili svůj život před Bohem. Amen

První čtení (varianta I): Genesis 17, 1-7.15-16

Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím." Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: "Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. Bůh také Abrahamovi řekl: "Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů."

Druhé čtení (varianta I): Římanům 4, 13-18a (+4, 18b-25)

Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry. Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno. Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona. Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu – nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech, jak je psáno: >Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů. < Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není. On uvěřil a měl naději,

kde už naděje nebylo.

Evangelium: Marek 8, 31-38

Začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane! Tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly."