Jít s pokorou a v naději

Milé sestry a milí bratři, byl to údajně zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který o Češích a Češkách během svého neblahého "úřadování" prohlásil, že to jsou "smějící se bestie". Prý se tak vyjadřoval v reakci na břitký humor Čechů, který nebyl umenšen ani v době protektorátu. Ve své podstatě se humor všem okupantům jeví obecně jako potenciálně nebezpečný. A tehdy za války mělo mnoho lidí velké problémy za šíření anekdot, skončili ve vězení a v součtu svých postojů se mnohdy dostali i na popraviště.

Zda je břitký humor u nás v Čechách skutečně charakterovým rysem nás všech, to si asi netroufneme tvrdit. Něco jako národní povaha asi tak docela neexistuje. Podle všeho ale bývá skutečností, že nás daleko více propojuje jistá nálada ve společnosti a ta vyjadřuje danou atmosféru doby. A tak tu snad můžeme i mimo jiné říci, že u nás velmi často platí všeobecné konstatování, že zde v Čechách různě "žehráme", vyjadřujeme mnohou nespokojenost a kritiku. Tedy ona taková kritičnost, různé demonstrace a traktory v ulicích bývají i ledaskde ve světě, v tom nejsme nijak výjimeční. Ale někdy mě osobně připadá, že tu propadáme malomyslnosti až přespříliš. Mám za to, že hospodské řeči plné jednoduchých návodů a soudů nám příliš mnoho nemohou pomoci. Svět je bezpochyby mnohem více složitější, než se nám zdá a je v něm příliš mnoho protichůdných lidských zájmů. Zkrátka nespokojenost jistě může být i pozitivní silou, ale nesmí se to s ní příliš přehánět…

Nespokojenost může být jako oheň, dobrý sluha, co ukazuje směr a také může být zlým pánem, který jen pálí vše dobré. To je ostatně i stav Božího lidu Izraele, který putoval z Egypta do Země zaslíbené. Malomyslnost, která je tehdy přepadla, jak nám předkládá ten starý příběh, ta velká malomyslnost byla značně rozkladnou silou. Když čteme tento příběh, můžeme si připomenout ono známé: "Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř."

Putující Izrael měl velké potíže, nebylo příliš co jíst a pít, nuzná strava se všem už protivila. Ohniví hadi jim však dali jasně na srozuměnou, že jejich dosavadní problémy mohou ale být překonány. Lidé se tedy střetli s hady. Mnoho jich bylo bolestivě uštknuto a mnozí lidé umírali. Jejich pokání tedy bylo sice vynucené, ale bylo nakonec pro ně jedinou možnou cestou jak dál. Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil."

Ten příběh si připomínáme proto, abychom si připomněli na své cestě života, že se o víru potřebujeme opírat. Vidět před sebou duchovním zrakem tak, jako viděl Izrael onoho ohnivého hada na žerdi. Také i nám je zapotřebí dívat se před Bohem s pokorou a zároveň v naději vpřed.

Naše budoucno totiž nemůže být spjato jen s našimi úzce zaměřenými zájmy. Proto čteme v listu Efezským zjištění víry, že se nemůžeme nechat donekonečna vést jen svými sobeckými potřebami.

Lidská budoucnost je nejistá, ale svou budoucnost můžeme nalézat v Bohu. To je zásadní výpověď evangelia. Ta dobrá zpráva, že i když my býváme různě všelijak i přehnaně kritičtí vůči světu a lidem kolem nás, tak Kristus přišel na tento svět, ne proto, aby jej jen a jen soudil a přeměřoval, ale aby lidi utěšil a zachránil.

My lidé mnohdy různě zatemňujeme své nastavené srdce. Jako by opravdu platilo Ježíšovo zjištění a jeho slovo, že duchovní tmu milujeme více než světlo Božího Ducha.

Je však na nás, moji milí, abychom si uvědomili, že potřebujeme duchovním zrakem co nejčastěji vidět Krista před sebou, tak aby prozařoval naši přítomnost a směřoval také i nás do budoucnosti v Boží náruči. A my se tak mohli těšit ze života, vnitřně se usmívat a v radosti víry jít do dalších dnů. Amen

První čtení: Numeri 21, 4-9

Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví." I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil." Mojžíš se tedy za lid modlil. Hospodin Mojžíšovi řekl: "Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu." Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.

Druhé čtení: Efezským 2, 1-5 (+2, 6-10)

I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Evangelium: Jan 3, 14-21

Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.