Život není boxerský zápas
Domněnky jsou ty malé potvůrky, které mohou být ve své podstatě velmi nepříjemné. Domněnky nám vlezou všude, množí se rychle, a ne vždy tak docela prospívají v našem pohledu na život a svět.
Domníváme se například, že by se lidé kolem nás měli zachovat podle námi vystavěného předpokladu a pak býváme často i zle překvapeni, zaskočeni, když je vše jinak. Jistou míru domněnek a předpokladů v životě pochopitelně potřebujeme, ale stále zůstává otázkou, co s tím, když nám něco z našich domněnek nevyjde.
V prvním biblickém čtení jsme si vyslechli příběh o Námanovi. Vojevůdci, který byl postižen jednak zlou nemocí, malomocenstvím a pak i také utkvělou představou, domněnkou že prorok Elíša k němu přijde, vyslechne si zprávu o jeho bolesti a bude se pak modlit, vzývat jméno svého Boha, klanět se směrem k posvátným místům atd. Domníval se také, že damašské řeky Abana a Parpar jsou lepší než všechny vody izraelské. Proč by se měl omývat, jak ten neuctivý Elíša radil? Tyto domněnky, jakkoliv pochopitelné a logické, jej rozzlobily, rozčílily natolik, že chtěl odejít. Naštěstí ale, jak víme, byl zastaven a svými dobrými služebníky přemluven. Jistě bychom si i my vzpomněli, na celou řadu situací, kdy nás naše vlastní domněnky přivedly do stavu rozčarování, smutku a bolesti, protože lidé se k nám chovají někdy až velmi "překvapivě"...
A jak se k nám chová Bůh?
Ten malomocný v Markově evangeliu před Ježíšem poklekl na znamení veliké úcty. Pokleknout před někým není jen tak. Onen malomocný zcela přirozeně toužil po svém uzdravení a předpokládal, že je uzdravení možné, ale své nastavení, na rozdíl od dávného Námana, nepostavil na domněnce, přes kterou, jak se říká "nejede vlak." Naopak s velkou pokorou prosil Ježíše. "Chceš-li, můžeš mě očistit." Nijak tedy Ježíše nevydíral, jako by jen předkládal, že je samozřejmě možný i jiný výsledek, než jaký si on – zle nemocný vysnil.
Ano, byl malomocným, měl ale velkou moc nad svými domněnkami, dokázal je v sobě přibrzdit. Co ale nedokázal ovládnout, byla radost po svém uzdravení, i když dostal jasný pokyn, aby nikde o Ježíši neříkal, on všude o něm "musel" vyprávět jako o zázračném divotvůrci.
A to je přesně to, co Ježíš nechtěl. To už nebyla nějaká Ježíšova domněnka, ale potvrzená zkušenost, že lidé budou chtít další a další zázraky, nebudou mít nikdy dost a tím dostatečně nepochopí obsah evangelia.
Ježíš totiž není jen divotvůrce, ale tím, kdo od nás chce, abychom svůj závod života postavili na trpělivosti a otevřené pokoře. Proto jsme si také i dnes mohli vyslechnout čtení od apoštola Pavla z prvého listu do Korintu, ve kterém on přirovnává lidský život k běhu, který vyžaduje všestrannou kázeň a vědomí, že cíl je před námi. Že život není boxerský zápas, při kterém ve výsledku mácháme jen tak rukama do prázdna.
Opírat se o víru, neznamená doufat v nějakou svou domněnku, berličku, která je ve své podstatě vždy roztřesená. Opírat se v životě o víru, znamená pochopit, že i my máme malou moc na to, aby vše bylo podle nás. Víra je spjata s trpělivou pokorou před Bohem, v níž vidíme také i jiný cíl, než jaký nám nabízí tento svět.
Naše domněnky o tom, co a jak by mohlo být pro nás dobré, jsou sice přirozené, ale neměly by být naším božstvem. Před nebeským Otcem v důvěře smíme pokleknout a cítit, že víra není žádná domněnka ani trpaslík, ale síla, které se přímo dotýkají nebesa. Amen
První čtení: 2. Královská 5, 9-14 (+5, 1-8)
Naamán tedy přijel se svými koni a s vozem a zastavil u vchodu do Elíšova domu. Elíša mu po poslovi vzkázal: "Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist." Ale Naamán se rozlítil a odešel. Řekl: "Hle, říkal jsem si: >Zajisté ke mně vyjde, postaví se a bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, bude mávat rukou směrem k posvátnému místu, a tak mě zbaví malomocenství. < Cožpak nejsou damašské řeky Abána a Parpar lepší než všechny vody izraelské? Cožpak jsem se nemohl omýt v nich, abych byl čist?" Obrátil se a rozhořčeně odcházel. Ale jeho služebníci přistoupili a domlouvali mu: "Otče, ten prorok ti řekl důležitou věc. Proč bys to neudělal? Přece ti řekl: >Omyj se, a budeš čist. <"On tedy sestoupil a ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího. A jeho tělo bylo opět jako tělo malého chlapce. Byl čist.
Druhé čtení: 1. Korintským 9, 24-27
Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.
Evangelium: Marek 1, 40-45
K Ježíši přijde malomocný a na kolenou ho prosí: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn. Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč a nařídil mu: "Ne abys
někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal – jim na svědectví." On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstal venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.