Občas se mi stává, že mě kdosi osloví slovy "důstojný" nebo "velebný pane". Někdy to vyznívá submisivně a někdy to je i jakýsi zvláštní pokus o "vtip". Pokaždé mě takové oslovení vlastně přivádí do drobných rozpaků. Reagovat dobře a rychle na podněty, rozlišit podstatu, co vše se skrývá za lidskými slovy, je někdy i přes úsměvy oslovujících...

Nedávno jeden soutěžící v americké verzi televizní hry "Chcete být milionářem?" nedokázal správně odpovědět na otázku: V jakém jazyce slovo ANO znamená YES? Kromě naší češtiny měl soutěžící možnost tipovat korejštinu, arabštinu, portugalštinu. Mohl vyhrát 500 tisíc dolarů, ale nápověda mu příliš nepomohla a neznalost češtiny tohoto Američana...

Kdy můžeme říci o někom, že jej známe? Známých lidí máme mnoho. A třeba je vidíme často, nevíme o nich téměř nic. Například - z okna své kanceláře takřka denně vidím zaměstnance firmy "Autolaky Rašín". Jediné, co o nich s určitostí mohu říci je to, že jsou to náruživí kuřáci, kteří z mého pohledu velmi často stojí před svým obchodem...

"Gravitaci potřebujeme na každém kroku, bez ní naše noha nespočine na zemi a všechny cesty i celý svět se zhroutí." Sice se do hodin náboženství fyzika hodí jen dotykově, rád jsem si ale s dětmi na "nábožku", jak naše hodiny ve škole pojmenovaly, povídal o ledasčem. A tak jsem se s chutí zapovídal o siru Isaacu...

Ať chceme nebo ne, jsme směřováni k tomu, abychom si sáhli do ran tohoto světa. Dnešním dnem končí lockdown a my jsme si vědomi, že je mnoho srdcí, kterými donedávna procházela krev a která se zastavila...

Říkává se, že v politickém životě platí, že přiznání chyby je pro vrcholného politika takřka jistým druhem sebevraždy. Politik prý nesmí nijak hloubavě přiznávat své chyby, a když je k tomu přinucen, tak vždy jen tak trochu, aby z toho byly ty správné politické body, v hrané "pokoře". Zato však je vždy potřeba své úspěchy vynášet až do nebe......