Život nás směřuje na propojení mezi třemi póly. Abychom své úsilí života – duši plně směřovali k nebeskému Otci, naše srdce otevřeli lidem a své nohy měli pevně na zemi.                                                                                                                                    Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!           Filipským 4,4                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                         

Jsme na cestě

Adventní čas má letos pro mnohé jiný nádech. Příliš nám nevoní, že nemůžeme nasát atmosféru, vůně a zvuk koled při oblíbených adventních trzích. Navíc je společnost rozdělená v názorech a informacích velmi příkře, až se mi popravdě, mně osobně, už někdy ani nechce vést nekonečné rozhovory o tom, zda se očkovat, či neočkovat a která opatření jsou...

Buďte bdělí, vyzývá nás náš Pán. Včera dopoledne svítilo slunce, ale jinak bývá počasí takto v našich končinách povětšinou na počátku Adventu poněkud spíše ospalé. Příroda vstoupila do zimního spánku, útlumu s mnoha souvislostmi. Člověk, lidské společenství, tak docela spát ale nemůže. Je toho hodně, co se musí "zařídit". Jsou to drobnosti, ale...

Význační biblisté mají za to, že Markovo evangelium bylo sepsáno ještě před rokem 70 našeho letopočtu, což byl rok, kdy byl Římany zničen Jeruzalémský chrám. Ostatní evangelia s tuto historickou událostí, už pracují jako s faktem a zřejmě byla sepsána až poté...

Naše zastavení o "Dušičkách" je jako každý rok zvláštní, s výjimečnou náladou a atmosférou. Však si také přejeme, aby bylo zvláštní a výjimečné. Chceme si v tento den připomenout naše zesnulé. Tedy mluvíme o "našich" zesnulých a přitom víme, že už nepatří jenom nám. Už si je v žádném případě nemůžeme přisvojovat, jsou od nás odděleni, alespoň...

Kdy naposledy jste se ocitli ve tmě? V té absolutní tmě, kdy člověk nevidí ruku, když ji dá před sebe? Nebo když máte doma koupelnu bez oken, jste uvnitř a někdo zvenčí vám zhasne... Úplná tma může být častý jev, ale venku v přírodě díky světelnému smogu pouličních lamp měst a domů to bývá dnes vlastně vzácné.

Samozřejmě nevím, jak to máte zavedené doma či ve sboru. Většinou platí, že u stolu sedíme na "svém" místě, stejně tak příchozí účastníci bohoslužeb povětšinou sedí na svých obvyklých místech. Tedy někdo napravo, někdo nalevo a často bývá i přesně určená lavice, či židle, kam pravidelný účastník bohoslužeb usedá. Máte to také tak?