Život nás směřuje k propojení třech podstatných pólů - své nohy abychom měli pevně na zemi, naše srdce otevřeli lidem a celé své úsilí života – duši plně směřovali k nebeskému Otci.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Filipským 4,4

Jsme na cestě

Milé sestry a milí bratři, náš kostel Sbor kněze Ambrože pojme asi 200 míst k sezení. Ovšem máme zde ještě místa na kůru a také velmi mnoho míst pro případné stání. Kdyby na to přišlo, vešlo by se nás sem třeba i klidně 500 lidí. Velikost tohoto prostoru byla jistě původně velmi promýšlená, a to nejen architektem Josefem Gočárem, ale...

Milé sestry a milí bratři, jistě mi dáte za pravdu, že pro každého člověka je velmi důležitá otázka rodinných vztahů. Rodinná pouta jsou něčím, co nám bylo dáno do života jako dar. Říká se ne nadarmo, že člověk si rodinu nevybírá, na rozdíl od svých přátel.

Kdybychom nyní chtěli vyslechnout Ježíšovu výzvu, jako ten bezejmenný muž s odumřelou rukou z příběhu Markova evangelia, asi nikomu z nás by nečinilo až tak velký problém jít doprostřed a zvednout svou pravici, či levici. Tedy možná některá z končetin nás bolí a nebylo by mu až tak příjemné ji zvedat, ale doufám, že nikdo z nás netrpí tím, že...

Nedávno jsem se rozpomenul na drobný příběh z domova důchodců v Českém Dubu, kde jsem sloužil bohoslužby. Musel jsem si tehdy jistý čas dávat zvláštní pozor na slovo Bůh. Na bohoslužby totiž pravidelně chodila jedna z obyvatelek, která sice nezpívala, nemodlila se, byla v takové své zvláštní mlze, ale vždy potřebovala na bohoslužbách nutně být. A...

Vzpomínám si, že jako dítě školou povinné jsem obvykle v tento čas takto květnu s velkou netrpělivostí vyhlížel letní prázdniny. Tedy já se na ty velké prázdniny těšil obvykle hned už od 1. září, ale vybavuje se mi, že v květnu to těšení dostávalo reálnou podobu a nebylo jen jakousi vzdálenou vizí, bláhovým snem.

Barevné peří, jistá chůze, notná dávka sebevědomí, ano to je kohout. Mimo jiné prastarý symbol nejen žárlivé lásky, ale také i plodivé síly a života jako takového. Naši čeští jazykovědci si ale nejsou naprosto a zcela jisti, odkdy a proč se vodovodní baterie nazývá zároveň i vodovodním kohoutkem. Proč ne třeba vodovodní slepičkou, nebo houserem?...