"Zeptejte se mě, na co chcete, na vše vám odpovím." Tou větou nás počastovala letos jedna průvodkyně na našem výletu. Ta průvodkyně vskutku bez mrknutí oka jako by tvrdila, že ví "úplně všechno". Mluvila velmi sebejistě. Kdyby předtím neřečnila dobrou hodinu, myslel bych si, že si dělá trochu legraci, ale ona to pojala opravdu vážně. Myslela a také...

Moji milí, milé sestry a milí bratři v Kristu. Kdy naposledy jste přivřeli "jedno oko" nad někým nebo nad něčím? Člověk nemusí být nutně třeba učitelem, který také občas přivírá oko nad svým žákem a po vyzkoušení namísto známky kupříkladu - 1, dává pro své obměkčení nakonec onomu žákovi jedničku zcela čistou.

Doufám, že mě mnozí z Vás podpoříte v tom ohledu, že na tom býváte podobně – mluvím o trochu nepříjemných pocitech a nejistém času stráveném při hledání… Dost často hledám například klíče. Mám je po léta vybavené barevnou šňůrou, ne že bych je nosil na krku, ale je to praktické, protože ten odložený chomáček klíčů a šnůry bývá viditelnější.

Mám letitého kamaráda, jako kluk vyrůstal v padesátých a šedesátých letech minulého století. V tomto novém tisíciletí, před svou vlastní šedesátkou se dočkal prvního syna a občas srovnává svou výchovu, a to jak byl vychováván on sám. Jeho otec jej vychovával v duchu stále ještě poválečné doby a říkával: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti."

Občas si z okna kanceláře všimnu jednoho místního školáka, vychází do naší ulice z parku architekta Lisky, ruce v kapsách a na sobě vždy jen tričko s krátkým rukávem. Ano i teď v pátek, kdy drobně mrholilo a bylo celkem chladno. Možná jej doma příliš nekontrolují, jak chodí oblečen do školy, a docela určitě je otužilejší než já, i když...

Moji milí, nedávno jsem si vzpomněl na dětská léta a na naši kozu Lízu. Měla výborné mléko a měla velmi přátelskou povahu. Skoro jako pes. Mohli jsme ji mít i na volno, vždy se vrátila. Když měla mladá kůzlátka, pyšně je vodila po vesnici. Byla také velmi obratná, dokázala vylézt i na jabloň a řádně ji probrat. Jediná potíž byla...