Vést se Duchem svatým, znamená hledat odraz Božího obrazu v nás. Nejsme jen pozemskými bytostmi, které se narodily, aby chvíli chodily po kulatém světě a odešly v prázdno. Jsme Božími dětmi.
...Až si najdeš své klidné místo a hladina tvých myšlenek se utiší, smí se tě dotknout Světlo. I v tobě se zrcadlí Boží tvář, ty se můžeš najít a poznávat, kým jsi.
Aby se ti dařilo dobře meditovat, měl by sis najít to správné místo a čas pro sebe samotného. Místo by mělo být klidné a tiché. Soustředění napomáhá šero (přivřené oči), rovná záda a celkově uvolněná poloha těla. Je třeba vyzkoušet a objevit právě tu pozici, která osobně v rozjímání pomáhá. Doba rozjímání by měla být alespoň 20 minut, nejlépe jedna půl hodina, každé ráno a každý večer.
Doporučuje se vnitřně připravit, uvědomit si, co budu dělat - naladit se na rozjímání.
Meditace probíhají každou středu od 18 hodin ve Sboru kněze Ambrože. Z doby koronavirové zůstávám u online meditací, které vítají mimohradečtí, můžete je zhlédnou vždy každé pondělí od 19 hodin na: https://www.facebook.com/pavel.pechanec.58
Cesta k Bohu je "sestup" do vlastní skutečnosti. Musím opustit své vlastní myslí vytvořené ideály a skočit do propasti své duše. Tam se setkám se svým srdcem a také s Bohem...
Život je o neustálém pohybu. I když sedíme a jsme v klidu. Srdce pumpuje krev a celé naše tělo je spjato s pohybem. Zažívání, dýchání, miliardy tělesných buněk se stále posouvají podle daných zákonitostí i neurčitých "náhod a nehod". A co naše duše? Kam se ubírá, kam směřuje, nebo je snad stálá? Náš duchovní život bývá poznamenán různorodým pohybem, jež přinášejí situace, které často zvládáme podle naučených vzorců.
Na pohyb života reagujeme podle zkušeností, které jsme časem nabrali a máme je hluboko v podvědomí. Sice neseme důstojné označení, které o nás coby lidských bytostech říká, že jsme homo sapiens, ale naše "moudrost" bývá často jenom ve zkratkách uvízlá zkušenost, co je kdesi hluboko v nás. Tato zkušenost za podpory emocí se dere ven a spíše nese...
Kdo jsi? Jsi Boží dítě. Boží dcera, syn. A jaké jsi dítě? Co vše bys mělo vidět, slyšet a cítit od Boha Otce? Jaké jsou naše představy, tušíme. Tušíme občas také, jací bychom měli být podle těch, kteří žijí v našem dosahu. To ale nebude předmětem našeho rozjímání. My budeme především rozjímat nad Božím slovem, zvěstí, která je pro nás...