…abychom nesnili o věčně plodném a kvetoucím životě

"Zeptejte se mě, na co chcete, na vše vám odpovím." Tou větou nás počastovala letos jedna průvodkyně na našem výletu. Ta průvodkyně vskutku bez mrknutí oka jako by tvrdila, že ví "úplně všechno". Mluvila velmi sebejistě. Kdyby předtím neřečnila dobrou hodinu, myslel bych si, že si dělá trochu legraci, ale ona to pojala opravdu vážně. Myslela a také i mluvila velmi rychle a byla asi vážně přesvědčená, že toho ví nejen hodně o místech, kterými nás prováděla a že ví skutečně vše a na vše dokáže reagovat.

Samozřejmě, že žádný člověk neví všechno a ani internet nám vždy nepomůže. Ostatně také, i ti kteří se zabývají vědou, dobře chápou, že každá radost z vědeckého objevu je pokaždé značně pomíjivá. Jedna zodpovězená otázka v poznání světa přináší bezpočet dalších otázek. V poznávání my lidé nejsme nikdy u konce. Sice už toho víme hodně, každé století přináší další sumu poznání, ale vždy zůstává mnoho otazníků. A rozhodně nikdo neví všechno…

Evangelium nám dnes, sestry a bratři, odkrývá skutečnost, že o příchodu konce světa o jeho přesném načasování také neví nikdo. Neví o daném čase ani andělé v nebi, neví o něm ani Ježíš, který sice ví, že ten den přijde, ale daný termín je znám jen a jen našemu Otci, jak on praví. A na nás je, abychom nebyli jako ti spící a nebyli jednou překvapeni – ten den jednou přijde – stejně jako je jisté, že jednou přijde konec našeho života. Vše má svůj počátek i svůj konec.

A jednou má přijít na zem velké soužení a pak dle proroctví také: "Zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí." Zní to velmi nepříjemně. Evangelium nás chce především ale posílit a povzbudit. Není to žádné strašení, naopak Ježíšovo slovo nám může vyznít jako ujištění a také jako návod.

Podle Ježíše si poučení máme vzít od fíkovníku. Slyšeli jsme: "Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko." (Mk 13,28) Abychom tomu návodu porozuměli, je potřeba si připomenout, že v tamních podmínkách, příroda funguje trochu jinak než u nás. Momentálně u nás nasněžilo, ale, jak víme, to vůbec neznamená, že budou bílé Vánoce a že sníh roztaje teprve a až v březnu a že se poté vše v přírodě hezky postupně vše zase zazelená. Co se týká počasí, jsme tu stále v mnohem větší nejistotě.

V Izraeli jsou oproti tomu jiné klimatické podmínky. Proto také fíkovník dává úrodu svých jedlých plodů nadvakrát. Poprvé hned zjara a podruhé na podzim v říjnu. V zimě fíkové listí samozřejmě opadá, ale příchod jara je zde velmi rychlý. Právě že to není jako u nás, kdy bývá příchod jara nejistý. Zkušenost nám tu napovídá, že si příchodem jara nemůžeme být dlouho v Čechách jisti. Vždy se ještě u nás mohou vrátit mrazíky spálit květy. A také přechod jara a léta i podzimu, vše je tu mnohem víc neurčité. V Izraeli je to tak, že vše jde mnohem rázněji, jednoznačně. Přijde čas jara – takřka přes noc vyraší listy fíkovníku a všem je hned jasné, že se zima už nevrátí…

Ježíš svým proroctvím nám vlastně chce sdělit, že se nemáme bát, až přijde ten velmi rázný čas soužení. V ten čas si můžeme být jisti jen svým poznáním víry a ta nám napovídá, že Kristův příchod v krušných dobách je blízko.

Nevíme, kdy přijde konec světa, nevíme ani, kdy přesně přijde konec našeho života. Otázku daného termínu nám nezodpoví nikdo, ale všechno to soužení, nejistoty a tma světa dává víře na srozuměnou, že se bát nemusíme. Všechno to zlé, co přichází do našeho života, je také znamením budoucího příchodu mnohem většího dobra – příchodu Božího království.

Věřit v dobách soužení není snadné. Jsme k té víře ovšem zváni a jsme podpíráni, abychom nesnili o věčně kvetoucím, plodném životě, ale bděli, dokud trvá dnešní den. Amen

První čtení: Izajáš 64, 1-5 (+64, 6-9)

Jako když oheň spaluje suché roští a uvádí do varu vodu, tak dáš poznat svým protivníkům své jméno. Pronárody se budou před tebou chvět. Když jsi konal hrozné činy, jichž jsme se nenadáli, sestoupil´s, a hory se před tvou tváří potácely. Od věků se něco takového neslyšelo, k sluchu neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká. Zasazuješ se o toho, kdo s radostí koná spravedlnost, o ty, kdo na tebe pamatují na tvých cestách. Hle, byl jsi rozlícen, že jsme hřešili, na tvých cestách odvěkých však budeme zachráněni. Jako nečistí jsme byli všichni, všechna naše spravedlnost jako poskvrněný šat. Uvadli jsme všichni jako listí, naše nepravosti nás unášely jako vítr.

Druhé čtení: 1. Korintským 1, 3-9

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.

Evangelium: Marek 13, 28-37 (+13, 24-27)

Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. Co vám říkám, říkám všem: Bděte!"