A Bůh lásky a pokoje bude s vámi
Co cítíte, když přicházíte do svého sboru, kostela? Předpokládám, že je vám tam dobře. Vnímáte tu pro sebe prostor dobré podpory a jste zvyklí zde přijímat svědectví o Boží lásce. U nás obě křídla dveří našeho sboru kněze Ambrože jsou otevřená, aby se každému dobře vcházelo i vycházelo…
V životě většinou nad zcela drobnými záležitostmi dne příliš nepřemýšlíme, kdyby například byla otevřena jen půlka zdejších dveří, nebo kdybychom při příchodu museli vzít za kliku otevřít a za sebou zavřít, určitě bychom to nehodnotili, jako něco výrazně nedobrého. Je ale faktem, že jinak stále během dne přeměřujeme bezpočet dalších výraznějších záležitostí a dějů. Stále a nutně vyhodnocujeme, co je a co není pro nás dobré. Nebo přesněji po pravdě řečeno všímáme si, co nás bolí, či nepříjemně zdrží, překvapí, zasáhne. Zkrátka – když nám při chůzi světem nic výrazně nepřekáží a je dobře, připadá nám to jako samozřejmé, ale když se něco změní, bývá zle.
V našem sboru či kostele si připomínáme, že to nejsme tak docela a jen my, kdo v nadhledu, opravdovosti a ve všech souvislostech hodnotí, co je dobré a co zlé, ale že je to především Bůh, kdo dobře měří. Stvořitel všeho a všech, už od počátku světa oddělil světlo od tmy a jak jsme dnes četli v knize Genesis – Bůh, jako první viděl, co je a co není skutečně dobré a Bůh je zároveň i tím posledním, který přeměřuje celý náš svět.
My nejsme schopni vždy posoudit sebe a život ve všech jeho odstínech. Jistě někdy si my lidé myslíme, že máme ten jediný a správný patent na pravdu, že jsme jakýmsi bohy na zemi, kteří se samozřejmostí sobě vlastní dokonale a vždy naprosto vyváženě rozliší pravici od levice, dobro od zla. Jistě – jako lidstvo jsme pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého, ale to neznamená, že dokážeme vše a vždy spravedlivě a dobře pochopit, roztřídit a přijmout. Jsme daleko spíše těmi, kdo poznávají a zakouší dobré i zlé, ovšem ale ten konečný soud o otevřených a zavřených dveří přináleží pouze a jen Hospodinu.
Jsme zde v tomto kostele, moji milí, abychom si také připustili i své jisté nedostatky. Jistě je to nepříjemné, vědět, že stále máme na sobě co zlepšovat a že s tou prací nejsme nikdy u konce, ale je to přirozeným obsahem naší důvěry, že naše snaha má smysl i přes naše vlastní různé stíny. Vyslechli jsme si tu právě proto také i dnes výzvu od apoštola Pavla: Žijte v radosti, napravujte své nedostatky. 2K 13,11a
Jak napravit náš duchovní nedostatek, sestry a bratři, je samozřejmě otázka. To že míváme občas pozemský nedostatek, to vnímáme mnohem snadněji. Stačí otevřít dveře do ledničky, nebo do spíže a člověk hned vidí, zda má dostatek potravin, co mu přebývá, co chybí a můžeme se jistě i nějak uskromnit.
Duchovní nedostatek, tedy život bez radosti a pokoje, se zajišťuje mnohem obtížněji. A proto také apoštol církev nabádá ke společnému dílu a píše: povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní. A k této epištolní výzvě přináleží důležité zaslíbení, příslib, který zní: A Bůh lásky a pokoje bude s vámi.
Bůh Lásky a pokoje, tedy ten, kdo dokonale přeměřuje svět, nejen z pohledu krátké časnosti, ale věčnosti. Tento jediný a skutečný Bůh smí být s námi díky naší osobní důvěře v Krista. Zaleží na nás, zda budeme chtít se zde opět cítit jako těch jedenáct učedníků z dnešního evangelia.
Těch jedenáct vidělo Ježíše před sebou. Někteří z nich, jak evangelium nezakrývá, různě pochybovali, ale všichni mohli bez rozdílu slyšet Ježíšovo slovo: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." Je na nás, zda budeme chtít evangelium vnímat jako dobré světlo, jako možnou a dobrou příležitost i pro ostatní. Naše nedostatky a pochyby o nás, či druhých, jsou čímsi přirozeným.
Všichni jsme tu ale slyšeli zvěst o tom, že nás Bůh přijímá a vysílá do světa služby. Doufám tedy, že všichni jsme sem v dobrém přišli a že v dobrém z tohoto domu budeme odcházet. Bůh Vám žehnej. Amen
První čtení z Písma: Genesis 1, 1-4
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.
Druhé čtení z Písma: 2. Korintským 13, 11-13
Bratři, žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všichni bratří. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
Evangelium: Matouš 28, 16-20
Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."