A lidská bytost tuší

26.12.2021

Boží Hod vánoční

Chvíle, kdy cítíme vděčnost a jež volají k rodinným návštěvám nebo alespoň k tomu, abychom telefonovali a potvrdili, že jsme nezapomněli na ty, kteří patří do kruhu našich blízkých - přicházejí právě v den svátku Božího Hodu vánočního.

My všichni, jež navíc v tento den přicházíme do sborů a kostelů, činíme "návštěvu", jež v sobě nese ještě jinou hlubokou touhu. Kromě lidské lásky zde chceme prožít také i dotek lásky Boží. Voláme k Bohu, trochu odlišným způsobem, nežli voláme k lidem. Ne, že by tu byla nějaká posvátná telefonní linka, která nikde jinde není. Ne, že by tu platil nějaký svatý paušál, co by nám umožnil volat k Bohu snadněji nebo nějak lépe, zadarmo. Jde o to, že jsme se přiměli opustit dnes naše vyhřáté domovy, a ať už jsme naladěni jakkoli, chceme každý za sebe cítit ono duchovní propojení. Spojení, které nevyzařuje primárně jen toto místo nebo lidé, ale sám Bůh.

U nás v Čechách je celospolečenské klima, které jasně říká - že takřka všichni sice slaví Vánoce, ale většinová společnost o sobě často hovoří, že je nevěřící - vychází se při tom z jednoduchého modelu, že víra a nevíra se měří podle toho, jak často se chodí do kostela. Mnozí proto o sobě prohlašují, že jsou "nevěřící," ale ve své podstatě to nebývá tak docela pravdou. V Janově evangeliu je o nás lidech řečeno, že: Pravé světlo ozařuje každého člověka. Člověk z hloubky svého vědomí rozeznává, alespoň vzdálené kontury Boha - té dokonalé síly VŠEHOMÍRA. Lidská bytost tuší, cítí, rozeznává a jen strach či ospalost, člověku nedovolí, aby vystoupil na plné světlo a stal se v plném vědomí - Božím dítětem.

Prolog Janova evangelia je jakýmsi "návodem" pro uchopení křesťanství, které dává do svého středu Krista. Ježíš je přiblížen jako Boží Slovo, které se stalo tělem. Jistěže je pro někoho takové vyjádření složitou teologií. Způsob myšlení, který je asi pro mnohé těžko uchopitelný. Text evangelia, ale chce jednoduše říci, že od počátku Bůh s Ježíšem, s jeho příchodem na svět, počítal. A počítá s ním nutně také i s jeho příchodem na konci věků. Boží slovo, bylo impulzem pro rozpohybování světa.

Svět, vesmír nemohl vzniknout jen tak náhodou, či nedopatřením. Za vším stvořením je nutně vždy nějaká tvůrčí síla. Slovo, které vychází od Hospodina, nese život a také i Spásu. A plnost této milosti my křesťané nacházíme v Kristu. Bůh, jak věříme, k nám promlouvá, umožňuje nově se narodit z Krista, jak čteme v evangeliu: Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. (Jan 1,12-13)

Bůh ovšem promlouvá ke všem lidem, všech věků a míst. Zcela nepochybně promlouvá mnoha způsoby.

Bůh náš Otec nás ozařuje světlem. Naše životní zkušenost nás v tento den, toto ráno dovedla opět do našich sborů a kostelů, protože chceme, aby se nás dotýkala zvěst, co září nejen z krásy lidského setkání a úsměvů, z pohlazení a srdečných přání. Sešli jsme se, protože především toužíme po světle Boží zvěsti. Duchovní tma s nadšením hlásá, že svět Ježíše jako Krista nepoznal a že jeho vlastní jej nepřijali. Ano duchovní tma i v čase naší přítomnosti dokládá, že Kristus byl a je v mnohém - lidem vzdálen a lidmi odmítán. Mnozí totiž ještě nerozpoznali sílu jeho milosti.

Setkání na Hod Boží nám zdůrazňuje narození Pána Ježíše a je zároveň i oslavou našich vlastních narozenin Božích dětí. My všichni jsme těmi, co své narození, před Bohem smějí oslavovat a prožívat zde i každý den, na všech místech - o samotě, či uprostřed davu.

Náš společný Otec v nebesích nás povolal do svého světla. Odkládáme své veškeré obavy ve světle víry, že Bůh - je se všemi svými dětmi nyní i po věky věků. Amen

Izajáš 52, 7-10; Židům 1, 1-6; Jan 1, 1-14