A pastýř zanechá 99 ovcí a přirozeně hledá tu jednu ztracenou

"Dáte si kávu nebo čaj?" ptá se povětšinou náš hostitel, když jsme někde na návštěvě. Můžeme si pak vybrat, sestry a bratři, z celé plejády nápojů. Někdy i bohatá pohostinnost nás totiž vede k dalším otázkám a odpovědím. Pokud chceme kávu, můžeme slyšet pobídku mléka, cukru a druhu onoho černého nápoje: instantní, turecká, presso a tak dále, záleží pak na naší chuti, co si vybereme.

Míváme ovšem my lidé ještě větší možnosti, nežli je pouze volba nápoje. Všichni jsme jen dočasní hosté na této zemi a to, jak přijímáme jeden druhého a co vše nám vyhovuje, co můžeme ostatním ze sebe nabídnout, to jsou ty zásadní a důležité otázky života.

Vyslechli jsme si dnes výzvu apoštola Pavla: "Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. (Ř13,12) Co to ale přesně znamená odložit v životě černou duchovní tmu? Jak snadno vejít ve světlo? Vždyť se někdy tak těžce střetáváme se zlem a nevíme si rady. Setkáváme s lidmi a situacemi, které rozhodně nehladí.

Už prorok Jeremjáš si v našem úvodním čtení stěžuje, že se (a to přímo mezi svými) setkává s lidmi, kteří mají tvrdé čelo a zatvrzelé srdce. Prorok byl sice Hospodinem povzbuzován, aby se jich nebál a byl také Bohem ujištěn, že ponese zaslíbení, a bude mít sílu obstát před celým domem izraelským. My ovšem zas takovou jistotu nemáme.

Odvahu života a zaslíbení Božího slova, hledáme také, sestry a bratři. A tak čerpáme z evangelia. A jak obstát před slabostí druhých je jistě důležitá otázka. Vyslechli jsme si dnes jednoduchý návod z Matoušova evangelia: "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. (Mt 18,15) Pak následuje podrobné doporučení, které vyznívá jako instrukce, co počít, když dotyčný na naši nabídku nezabere. Celé to vypadá jako velmi strukturované vodítko. Pokud nám "nechutná" být s lidmi, kteří dělají chyby, máme je nejprve diskrétně upozornit. Až v druhém kroku – pokud to nepomůže, máme si přibrat svědky. Až poté ve třetím kroku to oznámit církvi. Nejedná se ovšem ani tady o nějaký inkviziční soud. A i když má nám být ten, kdo je zarputile tvrdý pro nás už jen jako pohan, nebo jako celník – podle Kristových slov dobře víme, že Ježíš stále nějak pracoval i s pohany a celníky. Nezavrhl je tak docela navždy. Nevystavěl zeď a úkryt jen pro úzce vyvolené. I celníci a pohané byli pro něj lidské bytosti, které stále mohly dojít ke spáse.

A neměli bychom ani zapomenout, že celý ten recept evangelia je uveden textem, který jsme dnes sice nečetli, ale který ne náhodou předchází daným veršům – Ježíš v nich vypráví podobenství o ztracené ovci a o tom, že pastýř zanechá 99 ovcí a zcela přirozeně hledá tu jednu ztracenou.

Kristus má skutečný zájem i o ty vyřazené, slabé kusy. A církev? Slyšeli jsme zaslíbení: Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi. (Mt 18, 18) Zní to jako by církev měla velkou moc, ale dobře tušíme, že tu jde spíše ne o moc, ale o velkou odpovědnost vůči světu. Církev má totiž především lidi spojovat. Spojovat tak, abychom nacházeli společnou řeč a jak říká apoštol Pavel, abychom se oblékli v Ježíše Krista, nevyhovovali svým sklonům a nepropadali zbytečným vášním. (Ř 13,14) Jenže svět je v současnosti velmi rozhádaný a církev je součástí tohoto světa. Možná bylo v dějinách světa i klidnější období než nyní, ale podle všeho harmonie lidského soužití neexistovala nikdy.

Stojí před námi, sestry a bratři, stálý úkol, dokázat se shodnout na tom, co "chutná" nejen nám osobně a čemu dáváme přednost, ale co se zamlouvá a co prospívá našemu společenství, a tak i celému světu.

Shodnout se v modlitbách a shromáždit se opravdově ve jménu Ježíše Krista tak, aby z nás vyzařoval Kristův Duch, aby On byl vprostřed nás, to je naším posláním, smyslem a cílem. Kéž bychom tedy i dnes pocítili, že nás vnitřně spojuje, vede duchovním světlem a stojí uprostřed nás.

Amen

První čtení z Písma: Ezechiel 3, 7-11

"Izraelský dům tě nebude chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce. Hle, dávám ti tvář právě tak tvrdou, jako je jejich, a čelo právě tak tvrdé, jako je jejich. Dávám ti čelo jako křemen, tvrdší než oblázek. Neboj se jich a neděs se jich, jsou dům vzpurný." Dále mi řekl: "Lidský synu, srdcem přijmi a ušima slyš všechna má slova, jež k tobě mluvím. Nuže, jdi k přesídlencům, k synům svého lidu. Budeš k nim mluvit a řekneš jim: »Toto praví Panovník Hospodin«, ať poslechnou nebo ne."

Druhé čtení z Písma: Římanům 13, 8-14

Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Vždyť přikázání "nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš" a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: "Milovati budeš bližního svého jako sebe samého." Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona. Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.

Evangelium: Matouš 18, 15-20

Ježíš řekl svým učedníkům: "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď. Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi. Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."