A starý diář je s ostatními v šuplíku

01.01.2022

Moji milí přátelé, jistě se shodneme, že silvestrovské a novoroční přání bývá docela jiné než to vánoční. Když se lidé na ulici před Vánocemi setkají, zdraví se a přejí si, bývají zvláštně sváteční, takoví "něžní" my lidé býváme. Na Silvestra a Nový rok ta zmíněná jakási posvátná něžnost odpadá a býváme spíše jen usměvaví, radostní a trošku jako "bonviváni" - zatímco o Vánocích jsme chyceni do pocitů "nostalgie". Na Silvestra jsme tedy už trochu jinde.

Do češtiny se slovo nostalgie překládá z řečtiny jako návrat. Návrat, který v sobě zároveň nese něco i bolestivého a jímavého. Jsou lidé, kteří Vánoce z mnoha důvodů těžko snáší - právě pro ten "návrat". Zato Silvestr nás nechává buď chladnými, anebo naopak si jej lidé chtějí co nejvíce a naplno užít.

V církevním kalendáři máme 31. prosinec zapsán jako den Díkůvzdání za Boží ochranu a vedení. Jsou to chvíle, kdybychom se měli ohlédnout za sebe a s poděkováním našemu Pánu. A ono jistě je za čím se ohlížet. Rok 2021 měl 365 dnů, z toho bylo 227 dnů, které měly mezinárodní podtitul jako světový den učitelů, den architektury, světový den duševního zdraví, světový den pošty, světový den proti artritidě, mezinárodní den za omezení přírodních katastrof, a tak dále a tak dále. To je označení dnů, které vystupují z obecné historie a cosi nám mohou jistě vzkázat a ukázat. Náš osobní kalendář či diář roku 2021, pokud se nad ním na chvíli zastavíme, je ovšem plný ryze osobních údajů, termínů a zkratek. Každý rok, když odkládám diář do šuplíku na kupu starých diářových ročníků, je to zvláštní pocit. Jistě to máte také, když si na zdi měníte kalendář a rok je pryč. Je zač děkovat?

Jistěže ten tok 2021 mohl být v mnoha směrech i mnohem, mnohem lepší. Ale jsme těmi, kdo mohou soudit? Jsme těmi, kdo jsou oprávněni poroučet, jak mají ve všech detailech vypadat naše dny? Není to spíše náš Pán, kdo soudí nás a kdo posuzuje, jaké ovoce my do tohoto světa přinášíme?

V Bibli čteme Ježíšovu výzvu k obrácení, kterou evangelista Lukáš uvádí do situace, kdy Ježíšovi těsně před tím vyprávěli hroznou zprávu, jak Pontius Pilát nechal povraždit Galilejce v jeruzalémském chrámu během přinášení obětí. Lidé se tehdy nutně ptali: byla to odplata Boží za jejich skryté hříchy? Zasloužili si ti zavraždění, že to byl jejich den poslední? Nebo, potrestá Hospodin už brzy Piláta za ten zločin?

Ježíš svým posluchačům však trpělivě vysvětluje, že kategorie viny a neviny, tak docela neplatí. Připomněl další tehdejší tragédii, kdy nešťastně spadla věž v Siloe a zabila osmnáct lidí. Byli to jistě ti nejhorší hříšníci v Jeruzalémě - NE! Zní odpověď. Neštěstí a vina - nemá přímou souvislost, i když si to lidé myslí a různě se i ptají a Bohu vyčítají: Bože, proč mě potkalo to a to... Proč jsem si zasloužil to či ono. Všichni lidé jsou hříšníci bez rozdílu, ozřejmuje i nám Pán Ježíš. A jeho podobenství nám dává nahlédnout, že je jistě důležité, zda přinášíme dobré ovoce života, ale vystává z Ježíšova slova také i poznání, že Bůh je nakonec vždy velmi trpělivý. Bůh nenakládá s lidmi podle nějaké přísné kategorie jako třeba: Tři roky daný člověk nic nepřináší = bude vyťat. Svědectví Boží lásky v Kristu jde dál. Zmíněný vinař v našem podobenství nabízí čas a práci na daném fíkovníku. Pane, ponech ho ještě rok, ještě jej okopám, pohnojím, snad příště ponese ovoce, jestliže ne, dáš jej porazit...

Moji milí, jak velcí jsme hříšníci? Co vše jsme si zasloužili v roce 2021 a co v roce, který přichází? Bůh s námi nenakládá - jako strohý účetní v položkách má dáti dal. Víme, že jsme Božími dětmi, že jsme těmi, kdo mají přinášet dobré ovoce. Rok 2022 přináší zcela nový kalendář a také i novou péči našeho Pána. On o nás pečuje a dává nám čas dalších možná 365 dnů. Nevíme, co nás čeká, ale nepůjde v nich stroze o náš trest, či o to co si zasloužíme. Jsme v Božích rukách. Díky za to. Amen

Timoteovi 4, 1-8; Lukáš, 13, 6-9