…abychom nesnili, ale nacházeli skutečný pokoj

Prožíváme horké dny a také i horké noci. Ne každému se v letním žáru dobře spí. Ne každý se hned po ránu usmívá. Nicméně myslím, že každý zná ze svého života situaci, kdy nehledě na roční období jsme prožívali chvíle, kdy spánek nepřicházel, kdy jsme se na lůžku jen převalovali ze strany na stranu a ani nás nebolelo tělo. Měli před sebou těžký úkol a během noci jsme promýšleli, jak vše zítra a v dalším budoucnu zvládneme – a tudíž náš spánek se nedostavil.

Mým oblíbeným citátem od zakladatele naší církve patriarchy Karla Farského je: "Člověk žije natolik, nakolik je užitečný." Jsem bytostně přesvědčen, že je to pravda, navíc ve světle dnešního evangelia, které jsme před chvílí slyšeli, sestry a bratři, bych také i já chtěl přinášet úrodu dobrou a několikanásobnou.

Co to ale vskutku znamená být užitečný, plodný a výkonný z pohledu Božího království? Je bezpochyby na místě si v širším kontextu Kristovy zvěsti připomínat během neklidných dnů a nocí také i Ježíšovu odpověď Martě... Všichni máme povědomí o známém konfliktu sester Marty a Marie. Marie během Ježíšovy návštěvy seděla u jeho nohou a naslouchala, co Ježíš říká, zatímco Marta se nezastavila, ve snaze jej co nejlépe pohostit. Když ovšem Marta chtěla, aby už konečně Ježíš popohnal Marii k práci, aby Martě pomohla a "neulévala se", Ježíš namísto toho pronesl velmi překvapující větu: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde." (L 10, 41-42)

Pokud chceme být opravdově užiteční a přinášet úrodu, znamená to podle všeho mnohem víc naslouchat našemu Pánu. Pojmout poněkud jinak naše vlastní sebehodnocení. Vezdejší život nás přirozeně směřuje, abychom byli fascinováni výkonem. Řídíme se podle lidského vzoru kolem nás a vnitřních představ, co a jak má být. Chceme naprosto přirozeně uspět. Zůstává však otázkou, zda se pak až příliš nesoustředíme jen na sebe a svou vizi, co je a co není dobrou úrodou našich životů. Z listu Římanům jsme proto dnes slyšeli důležité upozornění: "Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské… Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu." (Ř 8,7-8)

Naše užitečnost a úrodnost života, pokud se opírá o víru, nemůže vycházet jen z toho, jak se hodnotíme my, jak jsme spokojeni s tím, co stíháme, umíme a co vše dokážeme.

Ve víře je mnohem víc podstatné to, jak nás bez příkras vidí náš Pán. A jeho pohled je nám ve zkratce předložen do čtyř obrazů, které jsme dnes znovu vyslechli z Matoušova evangelia.

Buď jsme my křesťané těmi, pro něž platí přirovnání, že sice slyší Kristovo slovo, ale nechápou ho zcela. Jsou tedy, jako když zrno padne podél cest. Zlo totiž, které přichází do života každého člověka, vše dobré a povzbuzující jim nakonec vždy vyrve ze srdce.

Jiní zas sice s velkou radostí a pochopením evangelium přijímají, ale protože jsou ve víře nestálí, poselství v nich příliš nezakoření. A tak u nich platí obraz, že zrno padlo jen na skalnatou půdu.

A ani ta třetí skupina v onom připodobnění nepřináší podle Krista velký užitek, protože Boží slovo u nich dopadá jen jako mezi trní, časné starosti, vábivost majetku, vše dobré z Kristova slova v nich udusí.

Teprve až čtvrtá skupina představuje dobrou zem. Jsou to tedy ti, kdo přináší úrodu několikanásobnou. A proč jsou tak úspěšní v očích Pána? Protože stále zápasí.

Zopakujme si tedy s těmi třemi zmíněnými záležitostmi života z našeho podobenství, že: Zaprvé – snaží se pochopit, že se člověk stále střetává se zlem, které útočí na jeho srdce. Zadruhé – usilují vytrvat a být ve víře stálí. A zatřetí – mají poznání, že starosti a vábivost nesmí zcela zadusit to dobré, co do nich Kristus zasel.

Je to, sestry a bratři, vlastně docela jednoduchý návod a slyšeli jsme jej už mnohokrát. Potíž je v tom, že nemůžeme říci to, že by nám tento návod nedal spát. To spíše my nespíme, protože náš zápas života je náročný, a tak míváme spíše tendenci pozapomenout a oddávat se raději snům, jak by bylo krásné, kdyby život byl lehký a snadný…

Evangelium nás pobízí a posiluje, abychom nesnili, a nacházeli sílu, radost a skutečný pokoj z Krista.

Amen

První čtení z Písma: Izajáš 55, 10-13

Toto praví Hospodin: "Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal." S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat. Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno.

Druhé čtení z Písma: Římanům 8, 5-11 (+ 8, 1-4)

Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Evangelium: Matouš 13, 18-23 ) + (13, 1-9)

Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá. U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou."