Bída, jež má mnoho podob

Kázání ve Škodějově - v rodišti Karla Farského, 12. 6. 2021. Kraj rodiště našeho prvního patriarchy - Škodějov, rozhodně nepatří mezi místa, která by se mohla chlubit svým bohatstvím. Nebývá zde kdovíjak vlídné počasí, není tu úrodná zem, či důmyslně vystavěný nějaký průmyslový obor.

Když se Karel Farský zde před 141 lety narodil, jeho rodiče tu dřeli bídu s nouzí. Karlův tatínek František ve svých 44 letech zde umřel a zdálo se, že tehdy třináctiletý student Karel zanechá školy a ujme se po vzoru svého otce chudého hospodářství. Nakonec ovšem vše dopadlo docela jinak a chudý syn, chudých rodičů se zapsal životem vezdejším jinak, než jaký byl předpoklad.

"Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát," slyšíme Ježíšova slova z Lukášova evangelia. Zatímco evangelista Matouš píše ve svém blahoslavenství o blaženosti chudých v duchu tedy o chudobě v "duchovním smyslu" - evangelista Lukáš velmi výrazně poukazuje na chudobu jako na stav člověka - v němž stále smí růst očekávání Boží záchrany. Chudoba je vnímána jako zápas, v němž lidé v očích světa možná i prohrávají, ale to ještě neznamená prohru před Bohem. A stejně tak je tomu i se všemi ostatními zápasy, "Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka," čteme v evangeliu, protože Ježíšovi bylo od počátku jasné, že hrozba vyloučení ze synagogy byla pro všechny jeho učedníky stále na stole.

Ale žádné pronásledování, hlad či meč, podle Ježíšova zaslíbení - ano všechny ty obtížné, nepříjemné zápasy života - křesťana neodlučují od Boží lásky. Blahoslavenství platí v Kristu pro učedníka i v tíživé chvíli a je to možná zvláštní, ono to platí o to víc a všemu zlému navzdory, jak nám dává prožít naše víra.

Karel Farský prožil bohatý život různých zápasů. Pochopitelně byl po založení naší církve exkomunikován římskokatolickou církví a vnímán jako její nedobrý syn. Ty zápasy měly pak mnoho vrstev i uvnitř nové církve, byla tu pravoslavná krize a vše různé počáteční bolesti spjaté se vznikem nového církevního společenství.

Karel Farský zemřel velmi brzo ve svých 47 letech a stále je vnímán svou církví jako osobnost, na níž rádi vzpomínáme. Ani dnes však nejde o to, abychom jen oprašovali jeho rodiště, či hrob, stavěli jej do pozice mučedníka... A on by jistě dnes o naše chvály nijak nestál.

V církvi je důležité to, co je stále nosné - živé. Tedy náš současný osobní vztah. Vědomí, že patříme do církve, že jsme spolu a promlouváme v našem dialogu i k našemu nebeskému Otci třeba v liturgii podle Karla Farského. Ano, prožíváme oslavu života i přes jeho chudobu a mnohou nelásku zde na tomto světě.

Základem, který je položen i pro naše společenství také i zde ve Škodějově je Ježíš Kristus. To jsme si ostatně připomínáme ve čtení apoštola Pavla, ten v prvém listě Korintským trpělivě vysvětloval, že není důležitý on Pavel, že není důležitý ani ten, kdo na jeho práci navázal tedy Apollos, ale že nejdůležitější je Bůh, který dal vzrůst... a základem církve, zopakujme si, je Ježíš Kristus.

Bůh dal vzrůst Církvi československé husitské, jak věříme. Nebyla to jen vůle několika málo jedinců a jejich neukojená touha po spokojeně bohatším církevním životě. Věříme, že máme zde na tomto světě stále své místo a specifické poslání mezi ostatními církvemi, které v různě rozděleném světě přinášejí zvěst Kristova evangelia.

Pravda nejsme bohatou církví a mnohdy i žehráme na lidskou chudobu, na to že je nás v církvi stále méně a méně, je naprosto zřejmou skutečností, že svět je tak zavalen starostmi o své bohatství a prospěch, že o duchovní statky se příliš dnes, zdá se, ani nedbá.

Zápasíme s bídou, která má mnoho podob. Jsou to naše mnohé zápasy, do nichž jsme životem povoláni a z nichž vyplývá stálá Boží blízkost. Ve víře nacházíme úlevu, blaženost a jistotu, tedy to, co je stále živoucí i pro toto místo "Škodějov". Naše setkání není jen o vzpomínání nad lidskými ztrátami, je spjato s vděčností Bohu i lidem.

Naše setkání zde je spjato s bohatstvím přítomné víry, naděje a lásky. Amen

První čtení: Přísloví 3, 1-7

Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje. Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj. Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce. Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských. Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.

Druhé čtení: 1. Korintským 3, 9-11

Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.

Evangelium: Lukáš 6, 20-23

Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: "Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky."