Bohu díky...
Moji milí, prožíváme své další Vánoce. Je rok 2025. A jako vždy o těchto svátcích se vedle prožívané přítomnosti ohlížíme do historie. Do historie své vlastní, vzpomínáme na loňské Vánoce, vzpomínáme na dětství, na lidi, které jsme znali a obracíme se do historie i mnohem hlubší hledáme a držíme tradici Českých Vánoc a jdeme ještě dál, navazujeme na křesťanské pojetí, celkový význam narození Spasitele.
Jsme ovšem lidé své doby, jsme lidé 21. století. A tak mimo jiné využíváme umělou inteligenci, která do budoucna zřejmě hodně změní svět. Bude mezi námi pozitivně i negativně mnohé měnit, i když ta přirozená lidská hloupost asi zůstane stále.
Prozatím ale je to zřejmě jen začátek velké změny v "hromadném užívání". Já osobně využívám AI tak, že se občas různě ptám a ona mi odpovídá, tu více tu méně prakticky a smysluplně. Ovšem s takovou trochu filosofičtější otázkou si neví ani tato inteligence příliš rady ani dnes. Třeba taková otázka: "Co bylo dříve vejce, nebo slepice?" Sice samozřejmě počítač nějak odpoví, ale při porovnání, nemůžeme najít jednoznačnou odpověď. Je nabízena analýza algoritmů. A je tu nabídka odpovědi a na nás lidech stále je, abychom si vybrali vejce, nebo slepici. Co bylo tedy na začátku?
Naše stará kniha Bible přináší zprávu, že: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná." (Gn 1,1-2a). Janovo evangelium soustřeďuje svůj popis v prologu s vysvětlením: "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha." (Jan 1,1)
Slovo informace – Bůh podle Bible rozpohyboval celý stvořený svět. Co to znamená? Víme, že planeta Země rotuje s námi kolem své osy, pluje během roku kolem Slunce velkou rychlostí, asi 30 km za vteřinu – 100 tisíc km/h. A celá Sluneční soustava letí velkou rychlostí – letí vesmírem směrem k souhvězdí Labutě. Až na konci letošního roku vědci s překvapením zjistili, že naše rychlost, spolu se Sluncem je zřejmě mnohem větší, než se dosud myslelo, doposud se uváděla rychlost zhruba 1milion km/ za hodinu. Tento rok je vlastně přelomový – protože máme nový odhad. Letíme asi třikrát rychleji, než se myslelo. Tedy 3 miliony km za hodinu?
Jsou to všechno stěží nám asi představitelná čísla. Představa, že je vše ve velkém pohybu. Když právě v tento den, na Boží hod vánoční zde v kostele čteme tři stejná Biblická čtení z proroka Izajáše, listu Židům a evangelia Janova, abychom našli v sobě jisté zastavení.
Vnímáme, že za veškerým pohybem světa stojí jistá myšlenka, Slovo, Bůh. Do veškerého pohybu vezdejšího světa, včetně našeho pohybu myšlenek a všech našich slov, čteme zde v kostele zvěst, která nás ujišťuje o tom, že i když mnohé nevíme, neznáme, nechápeme v dějích vnějšího, rychle letícího světa smíme přijímat zprávu o světle a životě, v němž se nemusíme bát.
Prolog Janova evangelia je ve své výpovědi velmi poetický. Nabízí nám jistou vzletnost a zároveň emocionální hloubku, do níž se smíme ponořit, přijmout a pokusit se vyjádřit svou odpověď.
A tak mi dovolte, aby řekl: Pevně věřím, sestry a bratři, že také mně a stejně tak i Vám byla dána moc stát se Božími dětmi. Uprostřed veškeré své lidské bezmoci, slabosti a přítomných ztrát, smíme vnímat, že naši pouť života provází světlo od Boha tak, že tma to světlo nikdy zcela nepohltila.
Věřím v Krista. Spatřil jsem jeho slávu a pochopil, že On je můj Bratr, který jak jsme si z evangelia připomněli, je dar od Boha plný milosti a pravdy. To svědectví, Slovo, nám nese světlo, milost a pravdu, stalo se tělem a skutečně přebývalo na tomto světě, abychom to vše kolem nás mohli, alespoň částečně přijmout a těšit se z toho. Buď Bohu díky.
První čtení z Písma: Izajáš 52, 7-10
Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Sijónu hlásá: "Tvůj Bůh kraluje!" Slyš! Tvoji strážní pozvedají hlas, plesají společně, protože na vlastní oči vidí, že Hospodin se vrací na Sijón. Zvučně spolu plesejte, jeruzalémské trosky, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Hospodin obnažil svou svatou paži před zraky všech pronárodů.
Druhé čtení z Písma: Židům 1, 1-6
Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno. Komu kdy z andělů Bůh řekl: "Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!" A jinde se praví: "Já mu budu Otcem a on mi bude Synem." A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: "Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!"
Evangelium: Jan 1, 1-14
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.