Boží věčnost, která stojí nad tímto světem

Čas, jeho vnímání je pro nás osobně velmi relativní. Někdy nám připadá, že čas uhání jako zběsilý a někdy nám připadá, že se čas únavně vleče. Také je pravdou, že někdy během jedné minuty můžeme zestárnout o několik let. Život je plný náhlých zvratů…

Jen chvilinka naší nepozornosti může přivodit úraz či změnu, která nás nebo druhé ovlivní na řadu dnů a promění třeba i celý život. Velké bitvy a historické okamžiky čítaly vždy jen krátký výsek času, který pak mocně ovlivnil i celá staletí. Čas v našem vnímání je velmi relativní. A dlužno říci, že zrození našeho života, spojení lidských buněk bylo dílem velmi malinkého okamžiku, který rozhodl, že tu budeme. Že budeme tak a tak vysocí, budeme mít takovou barvu očí, vlasů a budeme mít takové či onaké dispozice.

Čas je velmi relativní a nejde se na jeho hodnocení tak docela shodnout se všemi lidmi kolem nás. 

A byl by to pochopitelně velký zmatek, kdybychom se rozhodli nevnímat a zrušit čas. I kdybychom se proto nakrásně všichni rozhodli a podpořili všechny parlamenty a vlády světa, aby se všechen čas zrušil, nic by nefungovalo. Teoreticky se mohou zrušit peníze i daně, ale samozřejmě a ovšem - nemůže se nikdy zrušit to, co je nedílnou podstatou života, tedy jeho zakončení. Smrt dříve nebo později přijde ke každému. Bylo by proto dobré mít na paměti, že čas nepádí vždy jen zběsile vpřed k dalším a dalším pracovním termínům, k jiným starostem, zápasům, anebo že nás nám svěřený čas přibližuje k prázdnotě…

V čase našich vnitřních usebrání, na modlitbách můžeme prožívat skutečnost víry, že každým okamžikem smíme být přibližováni k Bohu Otci. On je původcem všeho, stojí nad tímto časem, a pokud k němu máme živý vztah a tedy i důvěru, vnímáme Boží věčnost - svatost, která stojí nad tímto světem.
On září víc než slunce - a temnota naší slabosti a hříchu nás od něj vzdaluje. Čas je ale rozvážný koráb. Čas je loď, která míří do Božího přístavu a je pouze na našem vnímání, zda přes rozbouřené vlny časů vnímáme Boží lásku. Amen