Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří

"Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří," tato Ježíšova slova ve spojení s Dušičkami – svátkem všech zesnulých má bezesporu pozoruhodnou spojitost. Lampy a svíce, které rozsvěcíme za naše milé, světlo, které chceme vidět, nám připomíná náš vztah k těm, kterých se sice už nemůžeme dotknout, ale kterým jsme stále za mnohé vděčni. Vztah k našim zesnulým pro nás září ne jenom mlhavou vzpomínkou, ale čímsi naprosto hmatatelným, hřejivým a živým.

Využíváme tedy ten prastarý zvyk rozsvěcení svící a lamp, které rozsvěcíme v tento dušičkový čas, abychom si pro sebe znázornili a vnitřně prožili něco vzdáleného, zároveň blízkého...

Lidé už odpradávna vnímají, že otázka odchodů a smrti blízkých lidí, je něco, co přesahuje horizont veškerého našeho vidění a chápání. Proto také už od nejstarších dob používáme různé rituály a obraznou řeč, symboly. Mnohé ze způsobů a projevů se sice kolem nás mění, různé kultury hledají různě své cesty, ale princip zůstává stejný. Člověk není stroj, soucítí a potřebuje najít vyrovnání, smíření, posilu.

Naše lampy, svíce hoří. Obraz, který předkládá Ježíš zástupu, jenž se u něj shromáždil, je ovšem navíc spojen s výzvou, abychom bděli. Nebo jinými slovy, abychom kromě toho, že nutně tu a tam vnímáme temnotu života, všelijakou nejistotu a únavu, abychom také byli připraveni k aktivitě. Aby náš vztah k lidem byl zároveň spojen s činorodým vztahem k Bohu. Jemu máme otevřít dveře i přes naši přirozenou lidskou ospalost, únavu, či dokonce nechuť.

Té Ježíšově obrazné řeči, rozumím a věřím, že jistě i vy. Ano, Ježíš mohl použít i jiný obraz, mohl třeba hovořit ještě o něčem výraznějším, než jen obyčejné lampě a dveřích. Mohl říci třeba: Buďte připraveni mít stále rozsvícené a otevřené srdce. Nacházejte živou energii, která překračuje lidský svět, veškerý čas i prostor. Umožněte zpřístupnění Boží milosti do svého nitra a nenechte se ničím odradit… Evangelium ale používá pouze jednoduchý a také mnohem konkrétnější obraz lampy a dveří. A člověk to může přijmout plně za své, tedy pokud si zároveň uvědomí, že svým běžným životem odpovídá na tu nejpodstatnější otázku, která zní: "Komu a čemu sloužíš. Čemu se chceš nyní otevřít?"

Když rozsvěcíme svíce a lampy za naše zesnulé, můžeme si uvědomit, že oni nesloužili jen sami sobě, ale dodnes nám v mnohém pomáhají. Naše vzpomínky nás inspirují, abychom v dobrém byli jako oni. Jejich svíce života dohořela, ale oni stále směrem k nám překračují temnotu světa.

A nepřekračují ji nejen díky našemu vzpomínání, je tu také věčná paměť, tedy plné pokrytí principu života a jeho smyslu v Bohu.

Přiznám se, že zcela věřím, že život má smysl, který možná ne vždy dokážeme zhodnotit a správně ocenit. Věřím a snažím se být připravený, abych i já otevíral dveře Pánu, jeho soudu a vůli. Věřím, že i pro mě, stejně jako pro každého člověka může platit Boží milost, nebo jak Ježíš obrazně říká: "Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat."

Myslíme dnes na naše zesnulé, svíce, lampy jsme rozsvítili s lidskou vděčností, kéž v nás hoří světlo naděje, které pokrývá nejen tento svět. Kéž jsme připraveni i my otevřít své srdce i přes svou lidskou slabost. Amen

První čtení: Jób 7, 1-4.7-8

Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka? Jako baží otrok po stínu a jak nádeník čeká na výdělek, tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce, noci plné trápení se staly mým údělem. Když uléhám, ptám se: "Kdy už vstanu?" a pak zase: "Kdy se snese večer?" Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči. Neuzří mě oko, jež mě vídávalo, budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu.

Druhé čtení: Jakubův 4, 13-15

A nyní vy, kteří říkáte: "Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat" – vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: "Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono."

Evangelium: Lukáš 12, 35-38

Ježíš řekl: "Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim."