Bůh, ta veliká, věčná a nepojmenovatelná síla

Nedávno jsem se rozpomenul na drobný příběh z domova důchodců v Českém Dubu, kde jsem sloužil bohoslužby. Musel jsem si tehdy jistý čas dávat zvláštní pozor na slovo Bůh. Na bohoslužby totiž pravidelně chodila jedna z obyvatelek, která sice nezpívala, nemodlila se, byla v takové své zvláštní mlze, ale vždy potřebovala na bohoslužbách nutně být. A když jsem pozapomněl, že je s námi a pronesl ta tři písmena, a řekl "Bůh" – ona se probrala a vykřikla zvučným hlasem: "Bůh?! Buch, buch!" Nedalo se s jejím zvučným komentářem dělat nic jiného než to, že jsem používal namísto slova Bůh označení Hospodin nebo Nebeský Otec, hovořil jsem o Kristu, či o Duchu svatém a ta paní pak byla v klidu. Vážil jsem raději více slova, aby ostatní posluchače slovo "Bůh" nelekalo současným výkřikem oné sestry.

Dnes prožíváme po Letnicích svátek Nejsvětější Trojice. Vysvětlit Trojjedinost Boží se církev snaží už od svého počátku. Trojiční teologie usiluje obsáhnout a pojmenovat jisté tajemství, které ovšem vždy také může zůstat druhým lidem nepřístupné. Svatý Patrik vysvětloval v Irsku svatou trojici a používal obraz trojlístku, někdo přibližuje Trojici jako tři skupenství vody – pára, led, kapalina stále je to H2O, ale vždy v jiném stavu. Za těmi třemi písmeny za slovem "Bůh" si ovšem lidé stále představují ledacos a nikdo se vlastně nemůže divit.

Bůh, Hospodin, ta veliká, věčná a naprosto nepojmenovatelná síla, která stojí za tímto světem, entita, myšlenka, která přesahuje vše stvořené, se však člověku dává poznat tak, aby na ni mohl reagovat a navázat vztah.

My lidé ovšem můžeme pro naši vnitřní svobodu zůstávat při slovech, na které pak reagujeme vždy po svém. Nauka víry nikoho nespoutává, teologie ve své podstatě ani nemůže být něčím zjevným, prokazatelně hmatatelným, či jinak poznatelným. V dnešním evangeliu, jsme slyšeli Ježíšův povzdech, jak se vlastně vždy dají lidem slova víry vysvětlit. Ježíš se i proto Nikodéma ptal: "Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?" Ježíš měl tehdy před sebou vzdělaného muže. Nikodém rozhodně nebyl žádný hlupák, nestal před ním problém chabého intelektu, za to ovšem ale naprosto přirozeného duchovního stínu, který Nikodém nedokázal rychle jen tak překonat na lusknutí prstu.

Přitom, jak líčí příběh evangelia, Nikodém byl muž, kterému jistě nechyběla zvídavost a určitá kuráž. Přišel za Ježíšem v noci. Možná se trochu obával přijít za Ježíšem ve dne, ale také dost možná v tom nemusíme ani hledat nic podezřelého, bylo vlastně tehdy zvykem vést vážné diskuze až večer, kdy už opadlo denní horko a byl klid. Nikodém byl úctyhodný a podle všeho také i bohatý muž. Evangelium se zmiňuje, jistě nejen tak náhodou, že když Josef z Arimatie si vyžádal na Pilátovi po ukřižování Ježíšovo tělo, byl to Nikodém, který přišel na Ježíšův pohřeb, a přinesl s sebou nákladný dar asi 33 kil směsi myrhy a aloe.

Ježíše si tedy vážil, i když zůstává otázkou, jak nakonec pochopil Ježíšova slova: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího." Jak chápeme tato Kristova slova my? Potřebujeme se duchovně narodit znovu, a jak dalece a často potřebujeme pro svůj život duchovní obnovu?

Za chvíli bychom měli prožít křest jednoho z nás. Malého Káju Pospíšila přinesli jeho rodiče, je zde celá jeho rodina a jeho kmotra. Jak bude jednou on Karel reagovat na slovo Bůh? Jakou bude mít duchovní zkušenost s Kristem a Duchem svatým je jistě otázkou.

Možná, že až bude za pár minut polit tou trochou vody, nebude se mu to až tak líbit a vydá ze sebe překvapený výkřik. Na každý pád, smíme ale věřit, že dnešní den pro něj nese v sobě příslib, že ve svém životě nebude muset, pouze a jen mluvit o pozemských záležitostech, starostech života a práci, ale že také bude moci i vnímat to, co světský život přesahuje a co učinil Bůh pro člověka.

Kéž se také i my každý den rodíme do radosti víry, kéž Duch svatý malému Kájovi i nám stále pomáhá těšit se života v Kristu a nacházet vnitřní pokoj, když se řeknou ta 3 písmena, slovo Bůh.

První čtení: Izajáš 6, 1-8

Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy." Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. I řekl jsem: "Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů." Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se mých úst a řekl: "Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen." Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" I řekl jsem: "Hle, zde jsem, pošli mne!"

Druhé čtení: Římanům 8, 12-16 (+8, 17-18)

A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

Evangelium: Jan 3, 1- 8 (+3, 9-17)

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."