Být v hledání vytrvalý bývá náročné

Pro tuto neděli si připomínáme biblické čtení, které v sobě nese téma vytrvalosti, horlivosti a zároveň i jisté střízlivosti. Mám zcela jasně za to, že všechna tři zmíněná témata si potřebujeme stále připomínat ve všech časech.

Od počátků civilizace se velmi, velmi změnil svět. Lidé v mnohém žijí jinak, používají zcela jiné technické pomůcky. Máme auta, mobily, umělou inteligenci a vedle všech výdobytků jistě můžeme konstatovat, že by ani naše sestry a bratři, kteří kupříkladu před lety zakládali naši církev, mnohé z našeho světa neznali a mnohé by ani nechápali.

Do všech staletí jistě ale stále patří otázka o podstatě lidské vytrvalosti, horlivosti a zároveň tolik důležité střízlivosti. Do každodenního duchovního života člověka všech věků naprosto bez jakýchkoliv rozdílů patří totiž hledání našeho vnitřního nastavení, naší víry, naděje a lásky v nás.

Dovolím si tedy krátce se zastavit, nad třemi biblickými texty a všemi propojujícími tématy.

V tom prvním čtení čteme prastarý příběh o praotci Jákobovi a jeho tajemném zápasu s Hospodinem u řeky Jabok. Příběh nejen, že známe jako "legendu", která se kdysi, kdesi, komusi dávnému přihodila. On je to vlastně možný příběh každého člověka. Může to být jakási šablona, která se stále vrací. Také i my v mnoha obměnách zápasíme, prosíme o požehnání. I Jákob měl obavu z dalšího dne, jak líčí jeho příběh, měl se v nadcházejícím čase setkat se svým bratrem Ezauem, cítil svou nezajištěnost. Jákob se bál o svou rodinu, tížilo jej svědomí, především ale jeho vlastní bezmoc…

Takovou situaci jsme jistě poznali my všichni bezpočtukrát, kdy bezesná noc na nás útočila se se všemi stíny obav, viďte? V těch chvílích se člověk může jen a jen modlit, zkoušet vytrvat v prosbách, ale vítězství samo není automaticky zaručené.

Apoštol Pavel ve svém listě Timoteovi také i nás proto chce povzbudit slovy: "Ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě." Ano, ta výzva zní poněkud "školometsky", ale ono je faktem, že život, nemůžeme tak docela ovládat. Tedy ne že bychom nevěděli, co a jak se má v životě dít. My lidé jsme plni představ a plánů, jak by naše budoucnost měla být dále požehnaná. Přirozeně jen chceme, aby se nám dařilo a my se nemuseli už ničeho obávat.

Bývá nám také i vlastní, že bychom rádi Hospodinu "poradili", co a jak má být v našem dalším budoucnu… Však také i nám možná mnohdy připadá, že pokud Bůh není jako ten nespravedlivý soudce z Ježíšova příběhu, tak je docela jistě tím, kdo se zdráhá nám hned pomoci. Jenže otázkou víry není, kdy Bůh splní naše představy o budoucnu, znatelně palčivější otázkou je: "Zda nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde."Nebo jinými slovy – zda vytrváme.

Přiznám se, že takřka každý den cosi hledám. Nejčastěji jsou to klíče, mobil nebo teď v chladných dnech hledám často svou odloženou čepici, šálu. Nevím, jak jste na tom vy v takových situacích, zda je vůbec znáte, ale mě osobně takové hledání příliš netěší. Vypovídá o mé lidské nepozornosti? Nebo že nemám drobnosti, natož ty důležité velké věci života pevně v rukách? Být v hledání, ať už jakémkoli, vytrvalý a zároveň střízlivě nad věcí – bývá náročné.

Přeji vám všem tedy, aby se nám všem dařilo nejen v nacházení těch drobných záležitostí života, ale abychom také pevně vnímali, že v každé době jsme v Božích rukách. Že si nás našla tolik zmiňovaná víra, naděje, láska a že možnou odpovědí, i přes jistou naši omezenost, je dál vytrvat a žít s nadhledem a důvěrou v Boha. Amen

První čtení: Genesis 32, 23-31

Jákob té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: "Pusť mě, vzešla jitřenka." Jákob však odvětil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš." Otázal se: "Jak se jmenuješ?" Odpověděl: "Jákob." Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls." A Jákob ho žádal: "Pověz mi přece své jméno!" Ale on odvětil: "Proč se ptáš na mé jméno?" A požehnal mu tam. I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život."

Druhé čtení: 2. Timoteovi 4, 1- 5 ( +3, 14-17)

Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království: Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě.

Evangelium: Lukáš 18, 1-8

Ježíš jim vypravoval podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: >Zastaň se mne proti mému odpůrci. < Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: >I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří. <" A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"