Cesty ke gravitaci

"Gravitaci potřebujeme na každém kroku, bez ní naše noha nespočine na zemi a všechny cesty i celý svět se zhroutí." Sice se do hodin náboženství fyzika hodí jen dotykově, rád jsem si ale s dětmi na "nábožku", jak naše hodiny ve škole pojmenovaly, povídal o ledasčem. A tak jsem se s chutí zapovídal o siru Isaacu Newtonovi, který jako genius a zřejmě mírný autista měl dlouho problémy ve společnosti. Jak mu jednou spadlo jablko na hlavu, a tak sepsal zákon o gravitaci. Pak jsem začal vyprávět o rotaci země, díky níž gravitace vzniká. A v půli věty jsme se zarazil...

Vždyť kdyby rotace země způsobovala gravitaci, ta síla by byla odstředivá jako na kolotoči... Chvíli mi šrotovalo v hlavě. Co to těm dětem vyprávím, to jsem to asi nějak... Rychle jsem změnil téma hovoru a po hodině pospíchal k počítači. Do vyhledávače jsem rychle vyťukal slovo GRAVITACE. Hned v úvodu mě polilo horko z mé "geniality". Rotace země a gravitace spolu samozřejmě vůbec nesouvisí. Tuto sílu popsal velikán vědy Isaac Newton jako přitahující sílu dvou těles, to sedí přesně.

Ovšem nikdo příčinu gravitace dosud tak docela nevysvětlil. Nejvíce rozšířená teorie je od dalšího genia vědy Alberta Einsteina, který díky své slavné teorii relativity vysvětluje, že gravitace je projevem zakřiveného časoprostoru.

Tato teorie je a zůstává v mnohém jen teorií. A tak v průběhu věku vznikají další a další teorie a nekonečné odkazy a dokazování jiných vědců. Nejvíce mě zaujala teorie, že gravitace je jen fikce, nebo cosi o zahřívání plynů.

Po chvíli vypínám počítač a v hlavě mi poněkud hučí. Svět je složitější, než se zdá. Gravitaci železa může hravě překonat třeba magnet a člověk může simulovat stav beztíže do určité míry tady na zemi sám na sobě. Ve skutečnosti si ale gravitace hraje s námi - ne my s ní. Je to síla, která sice není všude ve vesmíru, ale zároveň jaksi drží pohromadě celý vesmír. Není velká, co se týká měřitelnosti, ale je obrovská, co se týká významu. Fyzika umí ledacos v životě dobře popsat, ale neumí vše vysvětlit. Gravitaci potřebujeme na každém kroku, tak jak ji popsal Isaac Newton.

Tak rozumím i víře, kterou je třeba vnímat jako podstatnější poznání. Dvě tělesa různé váhy se přitahují, to je gravitace. Bůh a člověk se přitahují. To je zjištění života víry, to je fakt, a zároveň i tajemství. Cesta k Bohu je pro člověka přirozenou sílou, jenž touží po spojení. Ano, život na Zemi nese také i síly odstředivé. Bludný kolotoč starostí, bolesti a marnosti, co s námi točí, až se chce hlava rozskočit. Jako magnet nás přitahuje kde co a ruší Tu sílu, která drží celý vesmír pohromadě...

Cesta k Bohu je vlastně taková gravitace, přirozená síla, která jednou i přes všechno naše poskakování zvítězí. Jednou, dříve nebo později se totiž každý člověk zastaví, spočine na zemi, jeho tělo nakonec i splyne se zemí, nic s ním nehne a duše přilne plně tam, kam po celý život otřesů a rotací přirozeně směřovala.