Čím hoří naše duše?

Podobenství o deseti družičkách Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: 'Ženich je tu, jděte mu naproti!' Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly ty pošetilé rozumným: 'Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!' Ale rozumné odpověděly: 'Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!' Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: 'Pane, pane, otevři nám!' Ale on odpověděl: 'Amen, pravím vám, neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. (Mt 25, 1-13)

Běda Vám a bděte ...zní nám z Bible. Čtení Ježíšových slov z evangelia podle Matouše je burcující. Naše ospalost, falešné naděje, lidská pýcha jsou tím, co má ustoupit do pozadí. Je to výzva, kterou povětšinou nechceme příliš slyšet. Nechce se nám připustit, že platí stále na mě nebo na Tebe výzva k bdělosti a k nikdy nekončící aktivitě.

Jak se Vám nyní spí? Je to už 14 dní, co si zvykáme na zimní čas. Tma večera přichází o hodinu dříve. Někdo jistě snáší změnu času bez povšimnutí, ale jsou lidé, kteří mívají různé problémy. Ono se spánkem bývá obecně problémů i tak... Někdo například trpí na spánkové apnoe - musí pak do spánkové laboratoře, aby jej doktoři mohli sledovat a hledat řešení. Někdy těžko hledá řešení pro spícího jeho okolí, když příšerně "chrápe". Často my samotní těžce řešíme svou nespavost, potřebujeme se vyspat, ale spánek nepřichází. Nebo naopak řídíme motorové vozidlo a mikrospánek nás přivede do obtížné situace. Zkrátka a dobře - spánek není tím, co bychom si mohli jednoduše naordinovat a měli jej pod kontrolou, jeho délku, naše sny... Spánek je přirozenou součástí života, ale rozhodně se neodvíjí jen z naší vůle a sil.

"Bděte," říká Ježíš. Ale v jeho dnešním podobenství vůbec nezaznívá směrem k družičkám jakákoliv výtka, že usnuly. Ony usnuly všechny, všech deset bylo přemoženo spánkem. Podstatou Ježíšovy zvěsti, není potřeba nespavosti a síly vydržet, Ježíš ve své podstatě počítá i s jistou lidskou slabostí. Zcela zásadní je ale naše možná příprava na chvíli, kdy On přijde na konci života, či celého světa. Je to výstižný obraz: On je ženich, církev je nevěsta. My všichni smíme být součástí svatebního obřadu a od nás všech se také i cosi očekává.

Někteří vykladači Písma se snaží přiblížit, jaké byly zvyky na svatbách v době Ježíšově. Ženich se svými mládenci přicházel z večera k domu rodičů své vyvolené. Nevěsta zde byla obklopena svými přítelkyněmi, družičkami a ty měly důležitý tradiční úkol - až bude ženich přicházet, vyběhnout mu vstříc a za zpěvu a tance s lampami v rukách měly slavnostně ženicha přivést před nevěstu.

Přesnější popis tehdejší zvyků se všemi detaily samozřejmě nevíme. Ono to také není důležité si všechno přesně vyobrazit, podstatné je ono sdělení z příběhu evangelia - půlka družiček byla tak nerozumná, že klidně dřímala a ve skutečnosti vůbec nebyla na ženichův příchod připravena. Sice se jim nakonec podařilo olej si zajistit, ale už bylo pozdě. Zpozdilé družičky a jejich lampy už byly zbytečné, a tak zůstaly za zavřenými dveřmi - tomu obrazu jistě všichni snadno rozumíme.

Představa spící církve je jistě čímsi negativním. Chtělo by se nám říct, že církev má být vždy připravená a svěží. Církev je ovšem víc než jen instituce, tvoří ji lidé, kteří jsou různě slabí a selhávající. Z našeho podobenství nevyplývá, zda s družičkami usnula i nevěsta, ale do určité míry jistě nyní můžeme směle říci, že církev, coby instituce, je v současné době v jakémsi polospánku. Koronavirová opatření nás přivedla k velkému útlumu církevního života. Z obecného pohledu to ovšem až tak nevadí. Útlum i vzepětí - vše je o životě a proměnách.

Mnohem důležitější je, sestry a bratři, zda my osobně máme také kromě "lampy a veškerého vnějšího zdání připravenosti" také i onu pověstnou "nádobu s olejem". Jsme připraveni na Kristův příchod? Nebo jsme jen prázdnou skořápkou? Čím hoří naše duše? Naše těla, naše vůle? Nic na nás není dokonalé... A duše? Jsme nastaveni pro službu ženichovi, který přichází, anebo jen klameme druhé a sami sebe? Je v naší duši olej pro světlo, nebo prázdnota?

Byli jsme povoláni do církve jako ti, kteří mohou být plně vybaveni ke službě, byť každý z nás jsme jiní. Nádoba na olej smí být naplňována, naší otevřeností a milostí Boží. I nás se může dotknout únava, slabost. Kéž naše příprava na setkání s Kristem, každého z nás směřuje, abychom byli spíše jako ty rozumné družičky. Jako ti, jejichž duše, nastavení pro službu není jen prázdným obalem, bez možnosti světla a opravdové radosti, že Pán už přichází. Každý večer a každé naše ráno je znamením, že On se už blíží. Jeho příchod je blíž a blíž.