Čiňte pokání, království nebeské se přiblížilo
Stále srovnáváme věci kolem sebe... Nemusíme být ani příliš zběhlí v zeměpisu, a dokážeme jistě správně odpovědět na otázky typu: co je územně větší Afrika, nebo Austrálie? Je větší Španělsko, nebo Portugalsko? Je výší bílá hora Mont Balnc v Alpách nebo je vyšší Mount Everest v Himalájích? To jsou zcela jednoduché otázky. Máme na ně jednoznačné odpovědi, však je jistě zvládne i malý školák.
Proč jsme ale dnes, sestry a bratři, slyšeli z evangelia poměřování o tom, kdo je větší. Proč Ježíš přeměřuje velikost Jana Křtitele? Slyšeli jsme: "Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on."
Nač je takové porovnávání Jana dobré? Co nám osobně takové měření říká dnes třetí neděli adventní L. P. 2022, kdesi uprostřed Evropy?
Po letmém přečtení této perikopy nás může napadnout takové to lidské, že Ježíš byl vlastně uražen skutečností, že Jan Křtitel ještě nevěděl přesně, zda už přišel Mesiáš. Všichni, kteří už jsou součástí království nebeského, ti by se ani už ptát neměli jako Jan Křtitel, jelikož dobře ví, že Ježíš je Kristus. Jan Křtitel je sice velká postava dějin spásy, ale protože si nebyl Ježíšem jistý, tak proto je tím, kdo je menší než všichni praví křesťané.
Tak jednoduché to ovšem není. Dovolím si připomenout, že Jan Křtitel byl tehdy jistě výraznou postavou, nejen díky charismatickému zevnějšku, ale především díky sdělení, které ve své době přinášel: "Čiňte pokání, království nebeské se přiblížilo - Čiňte pokání..." Jan nebral ohledy na nikoho. Lidé však za ním proudili, ani ne kvůli nějaké zjevu, ale protože představoval jasnou alternativu k tehdejšímu světu. Světu, v němž vládl - kdo? Herodes, mocný vládce, jenž bydlel v nádherném palci, oblékal se do drahých šatů, a kterého také Jan odvážně kritizoval za jeho nemravný život. Jan byl proto Herodem uvězněn a nakonec, jak všichni víme, ve vězení později také i zemřel mučednickou smrtí.
Zpátky, ale k otázce, proč je Jan Ježíšem označen sice jako velká postava, ale zároveň jako ten, kdo je menší než ti, kdo jsou v Božím království?
Když přiblížíme evangelia souhrnně, jistě si vybavíme, že Jan rozpoznal v Ježíši Nazaretském příchod Mesiáše. Při Ježíšově křtu se dokonce Jan pokorně bránil, s tím, že by to mělo být obráceně, a Ježíš by měl pokřtít Jana. Jan také zřejmě i viděl holubici, jak sestupuje na Ježíše jako Duch svatý a nazval Ježíše Beránkem Božím. V evangeliích je tedy v podstatě Jan Křtitel představen jako ten, kdo byl první, kdo si připustil a koho vůbec napadlo, že právě Ježíš je Spasitel. Jan byl první. Janovu otázku v čase jeho Herodova věznění "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" můžeme daleko spíše číst jako Janovu potřebu ujištění.
Jan je ve vězení, prožívá těžké chvíle a v podstatě touží po duchovním pohlazení. Tomu bychom měli rozumět. Nebýváme vždy o nic větší hrdinové než Jan Křtitel. Ruku na srdce, všichni křesťané občas potřebují znova a znova slyšet povzbuzující slova víry a prožít své ujištění. I my míváme různé otázky a ocitáme se v pomyslném vězení těžkých chvil, vnitřní slabosti. Rozhodně si nemůžeme představovat, že jsme lepší, ve své víře větší a vyšší než Jan Křtitel. (Nebo ano? Ne...J)
Ježíšovo slovo o Janu Křtiteli není ani tak o poměřování historické osobnosti, jak se může třeba i zdát, a také zcela jistě vůbec není o tom, že je tu Ježíš Kristus uražen jakousi Janovou nedověrou.
Výrok, že všichni v království nebeském jsou větší, než je Jan Křtitel, je zprávou především pro nás. Není to odsouzení Jana Křtitele, ale vyjádřením toho, že Jan představuje zvěst Božího soudu. Tvrdé slovo o Božím soudu je jistě také potřeba slyšet, ale Ježíš Kristus a samo evangelium, přináší novou vyšší a větší zprávu zvěst o veliké Boží milosti.
Pro ty, kteří jsou součástí Božího království, je předestřena zvěst, nejen že se Boží království přiblížilo a že je třeba činit pokání, ale také, že je potřeba díky víře prožít vědomí Boží lásky.
Vystoupit tak ze svého vězení představ i z vězení tohoto bolavého světa. Milosrdenství Božího království je větší než cokoli, jiného a smí být přímo také i v nás ve své velikosti. Amen
První čtení z Písma: Izajáš 35, 1-6a.10; Druhé čtení z Písma: Jakubův 5, 7-10;
Evangelium: Matouš 11, 2-11