Cítíš se být milován?

Máte rádi pohádky? Asi jak které, viďte? Vybavuje se mi, že se mi v dětství i některé klasické pohádky příliš nelíbily. Měl jsem rád pohádky od Boženy Němcové, ale ne všechny. Třeba pohádka O perníkové chaloupce se mi nezdála... Táta zavede Jeníčka a Mařenku do lesa a zcela úmyslně je tam zanechá. Podvede je uvázanou palicí na stromě, děti slyší její zvuk, jak s ní hýbá vítr, a myslí si, že táta rube dříví. Přitom on, tím že je vydává nejistému osudu a možné smrti, řeší svou chudobu a tlak své nové ženy, která ho k tomu přinutila. Pohádka má sice velmi napínavý děj, vystupuje z něj také tajemná bába a zlý dědek, který honí Jeníčka a Mařenku po lese. On celý ten příběh je temný, začíná děsivě a končí vlastně neurčitě. Děti se po velkých potížích vrátí domů…

Je to šťastný konec? Božena Němcová otázku happyendu zde moc neřeší, ale mě opravdu odjakživa vadila představa, že se Jeníček s Mařenkou jen vrátili k odporné maceše a necitlivému otci. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. Jan 14,18… Tak promlouval Ježíš ke svým učedníkům a ve svém zaslíbení jde daleko. Vypadá to celé jako pohádka. Ano evangelium zní pohádkově. Vždyť všichni lidé a Ježíšovi učedníci všech věků z toho nejsou vyjmuti, všichni si někdy v životě připadají jako ty ztracené děti v temném lese. Také my hledáme nadhled, ale světélko pozemské naděje nás tu a tam zavede jen k jakési "perníkové chaloupce", kde je sice plno dobrot, ale také číhá i velké nebezpečí.

Opravdu nám zde Ježíš zanechal do chvil našeho ztracení a obav jakéhosi Přímluvce, Zastánce, Utěšitele. Parakletos, o němž Ježíš mluví, Duch svatý – má podle zaslíbení evangelia uvést Kristovy následovníky do veškeré pravdy. Tou pravdou není ani tak myšlen nějaký právní stav, nebo vědecké poznání, politický či společensky statut pravdy. Ježíš hovoří o pravdě, která se váže k Bohu Otci. Podle Ježíše je pravdou, že náš Nebeský Otec není necitlivý. Není tím, kdo nás klame šálivou hrou a díky ní chce, abychom mu zmizeli z očí a on se už o nás nemusel starat. Celý Ježíšův příběh je svědectvím o Boží lásce k člověku, i když se to tak na první pohled nemusí zdát.

Apoštol Pavel v Athénách, jak jsme četli v knize Skutků, pronášel všem přítomným řeč o tom, jak předtím procházel tamními posvátnými místy a všiml si jednoho oltáře, který byl určen »Neznámému bohu«. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji. A ještě Pavel vysvětloval, že tento Bůh je Stvořitel všeho a je nám přirozeně blízký: Neboť »v něm žijeme, pohybujeme se, jsme«

Neznámý – známý Bůh…? Jeníčkovi a Mařence při útěku z perníkové chaloupky pomohla jakási neznámá žena na poli. Zlý dědek se hnal za dětmi a ta neznámá žena jej zdržela tím, že když se ten zlý ptal, zda neviděla utíkající děti, ona dělala ze sebe nahluchlou. Díky té neznámé ženě byly děti zachráněny.

A kdo zachrání nás, sestry a bratři, při našem běhu života? Je pro nás Bůh jen neznámou veličinou, pohádkou? Jistěže už dávno ne. Ježíšův Duch nám zprostředkovává prožitek a skutečnost Boží lásky. V ní pak milujeme to, co Kristus miloval a stále také i miluje. Láska je ve víře nástrojem pravého poznání ve vztahu k Bohu, ve vztahu k druhým lidem a také i ve vztahu k sobě samým. V prvém listu Petrově čteme: Kdo vám ublíží, budete-li horlit pro dobro? Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá a Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte 1. list Petrův 3,13-15

Každý z nás u sebe si může odpovědět na otázku – jakou mám naději někdy v tak temném lese života? Cítím se být milován, a to i přesto, že jsem někdy jako by na vše sám? A v neposlední řadě, jsem součástí společenství církve proto, abych tu prožil vědomí možné milosti, i když moje láska k Bohu – životu, k druhým lidem a ke mně samému nemá vždy dobré a viditelné výsledky?

O nedělích přicházíme do kostelů, abychom si mnohé připomněli a měli tak sílu odpovědět sobě a každému, kdo se nás v budoucnu bude ptát, kde bereme naději. Náš Nebeský Otec, nezavěsil v temném lese k našemu ošálení dřevěnou palici, aby se jen tak hýbala ve větru. V Kristově kříži ve své víře vidíme svědectví, důkaz o veliké lásce našeho Otce k nám. Díky za to. Amen

První čtení z Písma: Skutky 17, 22-28 (+17, 29-31)

Pavel se postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: "Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: »Neznámému bohu«. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji: Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat, a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. Neboť »v něm žijeme, pohybujeme se, jsme«, jak to říkají i někteří z vašich básníků: »Vždyť jsme jeho děti«.

Druhé čtení z Písma: 1. Petrův 3, 13-17 (+ 3, 18-22)

Kdo vám ublíží, budete-li horlit pro dobro? Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá a Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy.

Evangelium: Jan 14, 15-21

Ježíš řekl: "Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat."