Člověk se před Bohem a jeho slovem neschová

"Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce." Věřím, že se vnitřně shodneme, že naprosto platí zjištění listu Židům, které zde čteme. Člověk se před Bohem a jeho slovem neschová, to je i zřejmá podstata Božího slova, které proniká naprosto vším a určuje koloběh života celého světa. My lidé si mnohdy sice myslíme, že stačí zacpat si uši a uzavřít srdce, ale ono nejde jen o to, zda chodíme na bohoslužby, zda slyšíme nebo doma čteme Bibli, ale zda odkládáme svou pěstovanou člověčí pýchu, rozeznáváme tóny svého svědomí, slabosti a porušenosti. Zda v sobě slyšíme volání k soucitu, pravdě a lásce. Jinými slovy, zda opouštíme svou mocnou samolibost a zda, jak můžeme číst v úryvku proroka Amose, máme "v nenávisti zlo a milujeme dobro". Am 5,15

Mít v popředí jen své vlastní zájmy je tím, co stále upoutává naši pozornost, co na nás volá. A my se lidsky, pravda, mnohdy podřizujeme všemožným hlasům ne Božím, ale hlasům tohoto světa. Když čteme Písmo, necháváme na sebe promluvit texty, které v sobě váží lidskou zkušenost podepřenou věky a Boží slovo. Dovolím si připomenout, že v Markově evangeliu (10,17-31), a také u Matouše a Lukáše tomuto textu předchází situace, kdy Ježíš říká zcela jasně komu opravdu patří Boží Království. Mluví velmi překvapivě o dětech, kterým nebránil, aby k němu přicházely, objímal je, vkládal na ně ruce, žehnal jim a všem dospělým říkal: Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde." Mk 10,15

Hned na to právě následuje setkání, které Ježíšovým učedníkům zamotalo a zamotává dodnes hlavu ještě víc. Ježíš rozmlouvá s úspěšným a zřejmě i s velmi dobrým člověkem. S mužem, který je téměř, téměř dokonalý, jen je velmi bohatý, nechce se mu dělit s ostatními, a především nechce se mu plně Ježíše následovat...

A jak získat podíl na věčném životě? Odpověď na tuto otázku je mnohem náročnější, než je ta, jak si zajistit dobrý a spokojený život tady na zemi.

Popravdě dlužno říci, otázka dobrého bydla a našeho profitu je tím, co nás lidi všech časů a kultur vzrušuje asi ze všeho nejvíc. Co mít, co a jak získat pro sebe v čase přítomném a v budoucnu pro své děti, to je stále velmi ožehavé téma pro většinu z nás...

O víkendu u nás ČR proběhly parlamentní volby. A tak to zde v těchto dnech ve většinové společnosti různě vřelo. Přečetli jsme mnoho sloganů - tu více, tu méně vydařených hesel politických představitelů a stran. A co kdyby se na billboardu objevilo heslo: "Mnozí první budou poslední a poslední první..." Mk 10,31 Víme, že tato Ježíšova věta, samozřejmě není výpovědí politické proklamace, či komentáře našeho světa, ale Božího království, které se řídí docela jinými zákonitostmi... "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Mk 10,27b

Kdo tedy může být spasen? Kdo si umí vymoci své místo u Boha díky své síle? Díky schopnosti, kterou od Boha nedostal? Jsou to ty pověstné ostré lokty, je to ta pozemsky potřebná dravost, co zajistí člověku dobré místo u Boha?

Kdo umí být mezi prvními v tomto světě, to je celkem zřejmé a jasné. Jsou tu právě zmíněné volby, různé žebříčky bohatství a oblíbenosti mezi lidmi, které o tom vypovídají. Kdo ale může být spasen? "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko." Mk 10,23b

Ježíšovo evangelium je nám představeno tak, že Ježíš je tím, kdo má slitování s našimi slabostmi, nepovyšuje se nad ně, a naopak jako služebník očišťuje každého, kdo po tom opravdově touží.

Možná si připadáš jako ten poslední a nedůležitý, ale to, jak jsi brán tímto světem, ještě neznamená, že tě tak bere i Bůh, to je velmi důležitou výpovědí.

A tak na závěr si dovolím ještě jednou zdůraznit výzvu z listu Židům: "Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas." Protože smíme věřit, že milost a pomoc k nám přichází v pravý čas. Dnes.

Ámos 5, 12-15; Židům 4, 12-16; Evangelium: Marek 10,17 -31