Člověk si rodinu nevybírá

Milé sestry a milí bratři, jistě mi dáte za pravdu, že pro každého člověka je velmi důležitá otázka rodinných vztahů. Rodinná pouta jsou něčím, co nám bylo dáno do života jako dar. Říká se ne nadarmo, že člověk si rodinu nevybírá, na rozdíl od svých přátel.

Rodina je proto pokladnicí života, z níž se čerpá ve všech jejích plusech i mínusech. Vztahy v rodině bývají, pravda – všelijak napjaté a také i různě uvolněné, zdravé i nezdravé. Jak všichni víme ze své zkušenosti, nebo díky svému pozorování druhých rodin, tu největší útěchu i největší zranění, největší hrdost i největší rozčarování nad druhými, největší zlobení i největší radost z úspěchu druhého se zakouší mezi rodinnými příslušníky.

V dnešním evangeliu jsme četli o velikém napětí v Ježíšově rodině. Markovo evangelium nezastírá okamžik, kdy si pro Ježíše přišla část jeho nejbližších v přesvědčení, že se on jejich Ježíš pomátl. Ostatní evangelia tuto část Ježíšova příběhu příliš neřeší, ale ono to bezesporu k Ježíšovi patří, že také on byl v určité chvíli v konfliktu právě i se svými nejbližšími.

Možná jste zaznamenali, jak při letošním mistroství světa v ledním hokeji byl kapitán národní reprezentace Roman Červenka, vyobrazen na plakátech některými fanoušky jako "Ježíš". Byla to samozřejmě trochu nadsázka, ale oslavující lidé, kteří se mačkali na Staroměstském náměstí v Praze, když vítali hokejisty, tak tohoto kapitána asi opravdu měli a mají rádi.

Určitě nám tedy ani nečiní potíž si představit rodinu tohoto hokejisty, kteří byli zcela jistě v té chvíli na svého Romana náležitě pyšní. Všechny rodiny těch zlatých hokejistů byly pyšné na toho svého Davida, Petra, Tomáše…atd. A velká část národa byla ráda za ty své "hrdiny".

Proč Ježíšova rodina nebyla ráda, proč na něj nebyla pyšná? Také i kolem Ježíše se tlačil velký dav. Evangelista se zmiňuje, nejen tak náhodou, že Ježíš ani nemohl chleba pojíst, jak se na něj všichni tlačili a chtěli být s ním.

Jeho rodina tu situaci ovšem viděla jinak než ten velký, zvědavý dav. Báli se o něj, činili si na něj nárok. Ta obava, že se pomátl, vycházela z jisté Ježíšovy kontroverznosti, z otázek, které přirozeně přinášeli Zákonici a další vzdělaní a moudří muži té doby.

Napětí v Ježíšově rodině bylo tehdy značné a nemůžeme se divit. Napětí mezi nejbližšími lidmi vzniká vskutku už od počátku lidských dějin. Už Adam s Evou, kteří původně žili v ráji, když pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého pocítili strach a napětí. Adam velmi natvrdo obviňoval svou ženu za dodání ovoce ze zakázaného stromu a nepřímo vinil i samotného Boha, který mu tuto ženu podstrčil, s tím, že mu má být pomocí jemu rovnou, ale to se podle Adama tedy nepovedlo. Eva, jak víme, se zase neobratně vymlouvala na hada.

V rodině už od začátku vznikají různá obvinění, výmluvy, vládnou zde právě všelijaké obavy a strach. Ježíš svou rodinu opustil s tím, že jemu blízcí, jsou ti, kteří sedí kolem něj. Jeho pravá rodina jsou ti, kdo činí vůli Boží, řekl. Co to znamená? Může nám jistě připadat, že to bylo od Ježíše tvrdé vůči jeho rodině, ale on je to především vzkaz pro nás. Je to jeho výzva, abychom odložili svůj strach, své všerůzné výmluvy a chtěli i my být blízko u Ježíše a chtěli mu naslouchat. Všechno nám může být odpuštěno, podle Ježíše, všechna naše klopýtání, nedomyšlenosti, neopatrnosti ve vztazích, co nám ale odpuštěno být nemůže, je naše vědomé rouhání proti Duchu svatému, jak řekl Ježíš.

Co to znamená? Nevědomost hříchu nečiní, říkává se. Nebo jinými slovy ten, kdo zcela záměrně "přehazuje" zlo a dobro, kdo s plným vědomím zůstává a drží se zla, které vydává za dobro, nebo lakuje a přehazuje stále vinu na druhé, rouhá se – nic mu nepomůže, dokud neprozře. Toto rouhání totiž zcela bortí ten náš zcela nejbližší vztah, který my lidé máme. Hovořím o našem vztahu k Otci v nebesích, který nás jinak přijímá jako své děti, rodinu. Náš vztah k němu, bývá různě lidsky poznamenán. I my jsme už cosi pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého. Víra vztah k Bohu vede celou naši rodinu církve, aby i pro nás platilo, co kdysi zapsal apoštol Pavel: Neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. 2 K 4,16

A tak, sestry a bratři, kéž i ve střetu se vší každodenností a tíží života i my obnovujeme Kristovým Duchem svůj vztah k Bohu a zároveň i všechny naše vztahy v rodině, v církvi i ve světě. Amen

První čtení: Genesis 3, 8-14 (+3, 15)

Uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl." Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."

Druhé čtení: 2. Korintským 4, 13 - 5, 1

Máme ducha víry, o níž je psáno: >Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil< – i my věříme, a proto také mluvíme, vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi. To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě Boží. A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné. Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.

Evangelium: Marek 3, 20-35

Ježíš vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl. Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: "Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony." Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát. Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát. A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát a je s ním konec. Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům. Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem." Toto pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha." Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě." Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka."