Co je důležité, je očím neviditelné

Moji milí, milé sestry a milí bratři v Kristu. Kdy naposledy jste přivřeli "jedno oko" nad někým nebo nad něčím? Člověk nemusí být nutně třeba učitelem, který také občas přivírá oko nad svým žákem a po vyzkoušení namísto známky kupříkladu - 1, dává pro své obměkčení nakonec onomu žákovi jedničku zcela čistou.

My všichni a docela často, jak se říká, "přivíráme jedno oko" nad celou řadou záležitostí a dějů ve svém životě. Naše zkušenost nám totiž i napovídá, že je někdy dobré být velkorysí a ledacos přehlédnout, mávnout rukou nad pečlivě střiženou spravedlností. Přivřít oko může velmi pomoci, stejně jako nejít do zbytečného konfliktu a vyhrocených postojů za každou cenu. Bývá ovšem otázkou, zda můžeme takto dobře přivřít obě oči a nevidět: nespravedlnost, podvod, lež, zlo ve světě lidí. Především ale, zda jsme oprávněni nevidět nic takového přímo na sobě.

Vyslechli jsme dnes (po jistém čase znovu) podobenství o posledním soudu, které vyznívá velmi přísně: "I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici." Mt 25,32b Ježíšovo obrazné vyprávění nám, milé sestry a milí bratři, předkládá svědectví, že nebude přivíráno oko nad nikým, a i když lidská spravedlnost bývá často slepá, tak Boží soud takový podle Krista zcela rozhodně nebude. Ti po jeho pravici se ale budou překvapeně ptát: "Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?"

Ve slavné knize "Malý princ" spisovatel Antoine de Saint-Exupéry napsal známou a důležitou větu: "Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné." Ta věta je vlastně odpovědí na otázku těch po pravici Krista – kdy přesně jej viděli... Jejich pozemské oči zahlédly sice a pouze jen celou plejádu situací, všedních chvilek ale srdce, těm po pravici dávalo to skutečné prozření. A tak věděli přesně, co vše mají dělat.

Není tak ve své podstatě vůbec v protikladu, že Ježíšovo vyprávění předkládá údiv těch po pravici. Jejich konání totiž bylo zcela nezištné. Oni tak činili ne kvůli sobě, aby jednou byli u Krista, ale protože se nechali vést svým srdcem. Rozuměli tomu, že solidárnost s trpícími a všechny ty zdánlivě malé činy života jsou zcela přirozeně důležité.

Z listu Efezským jsme dnes slyšeli modlitbu, která platí i na nás: (Modlím se) abyste osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás (Kristus) povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Vidět vnitřním zrakem naději, ke které jsme byli povoláni, sestry a bratři, to je velký dar. To že vidíme naději, to nás také i směřuje k celé řadě docela drobných činů. Nejde o to, abychom jen přivírali tu a onde jedno oko, nebo dokonce obě oči a byli ti "hodní a milí", ale abychom žili z Kristovy síly, i v tom běžném zcela všedním životě.

Když člověk sám čte v Bibli toto dnešní Ježíšovo podobenství, povětšinou přeskakuje očima ty stále se opakující otázky "Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít…" Ty věty se opakují dokola vlastně hned čtyři krát, a tak povětšinou člověk očima rychle to, co se opakuje, přeskočí a stejně tak, když text člověk jen poslouchá. Předpokládám, že jste ne všichni byli dostatečně koncentrovaní, po celou dobu mé četby tohoto úseku evangelia. Ono to vlastně trochu nudí, slyšet čtyřikrát ten samý výčet, kdy mohli ti na pravici a na levici, svého Pána vidět.

Ten text si však stavíme, sestry a bratři, před oči znovu a znovu, aby se pohnulo naše srdce. Připomínáme si tak ony známé pravdy, protože nedostatečně vidíme před sebou stopy naděje.

My nevíme, jaké přesně bude naše budoucno. Svěřená naděje se dotýká nejistoty světa a jistoty víry. Naše oči a také i náš rozum, bývá mnohdy různě ošálen.

Evangelium si připomínáme stále dokola, protože už víme, že nemůže před ním zavřít oči… Prostupuje naším srdcem, učí nás vidět tak jak, potřebuje náš Pán. Díky za to. Amen

První čtení z Písma: Ezechiel 34, 20b-24 (+34, 11-16)

Hle, já vykonám soud mezí ovcí vykrmenou a ovcí hubenou, protože odstrkujete bokem a plecemi všechna neduživá zvířata a trkáte je svými rohy, takže jste je rozptýlili mimo stádo. Já zachráním své ovce a nikdo je už nebude loupit. Já vykonám soud mezi ovcí a ovcí. Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a ten bude jejich pastýřem. Já Hospodin jim budu Bohem a David, můj služebník, bude uprostřed nich knížetem. Já Hospodin jsem promluvil."

Druhé čtení z Písma: Efezským 1, 15-21 (+1, 22-23)

Když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím.

Evangelium: Matouš 25, 31-40 (+ 25, 41-46)

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: "Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou." Tu mu ti spravedliví odpoví: "Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?" Král jim odpoví a řekne jim: "Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili."