Co je mimo mísu?

Už za čtyři týdny budou u nás volby do poslanecké sněmovny. Volební kampaň tedy bude v nadcházejících dnech vrcholit. Politickými reklamami, jsou teď hojně polepené dopravní prostředky MHD, které hlásají různé slogany. Všude možně teď vidíme množství bannerů, plakátů a také mítinků, kdy politici a jejich týmy se snaží lidi na ulici přesvědčit, aby v říjnu volili právě jejich stranu.

Říká se tomu politická soutěž, v níž lákání a různé polopravdy, stylizace a zkratky se bohužel v podstatě tolerují. Snaha utržit co nejvíc hlasů je svým způsobem pochopitelná. Já osobně mám sice pocit, že je mnohdy to nepoctivé lákání voličů za hranou, ale s tím nic neudělám.

Pokud bychom v Ježíši z Nazareta chtěli vidět politického činovníka (a tak jej za jeho života mnozí jeho současníci vnímali), jistě bychom mohli konstatovat, že jeho dnešní řeč byla také velmi za hranou. Ovšem ale docela jinak za hranou, než jak obvykle lákají politici. Ten velký zástup lidí, který se kolem Ježíše soustředil na jakémsi "volebním mítinku" vyslechl velmi děsivou, můžeme říci, až odpudivou řeč.

Lukášovo evangelium nám zde uvádí a také před nás předkládá ten podle všeho nejdrsnější Ježíšův projev, který kdy zazní. Vypadá to spíše jako by Ježíš lidi odháněl, než že by je lákal na svou stranu. Pokud člověk chce jít za ním, říká Ježíš, musí se umět zříci svých nejbližších. Opravdu se musíme "zříci" svých rodičů, partnerů, dětí, abychom mohli být jeho učedníci?

V Matoušově evangeliu, čteme podobný Ježíšův výrok (Mt 10,37), ale vyznívá mnohem mírněji. Ježíš říká, že bychom jej měli milovat víc než své blízké. Ovšem ale i to nám nutně připadá za hranou a zříci se svých blízkých, to už je přeci zcela lidově řečeno "mimo mísu". Navíc jiné překlady Lukášova evangelia uvádějí, že bychom se měli našich blízkých nejen zříci, ale měli bychom je mít dokonce v nenávisti. A to je naprosto absurdní, zlý a nelidský požadavek. Zvláště pokud jej vytrhneme z kontextu a budeme chtít vidět Ježíše jako toho zmíněného politického vůdce, náboženského fanatika, bludaře egoistického narcistu, blázna.

Pokud v něm ale chceme vidět Krista a jeho princip naší možné záchrany, může nám pomoci pochopit Ježíšova vyhrocená slova, následující vysvětlení. Kdy Ježíš obrazně hovoří o možnosti jej následovat. Znamená to dopředu si spočítat náklady na stavbu věže, anebo dobře promyslet možnosti bitvy. Když král má deset tisíc vojáků, může se postavit dvojnásobné přesile? Jistěže může, ale musí zvážit, jakou bude s méně vojáky v bitvě volit strategii, jakou mají výzbroj, a hlavně jaká je bojová morálka jeho lidí. Ano, může se vyhrát bitva s menší armádou, ale musí se vše promyslet, zhodnotit, otevřít tvrdá fakta.

Ježíš samozřejmě nezakazuje, abychom cítili láskyplné spojení se svými blízkými, ale jako náš možný Spasitel nám předkládá ten nejtvrdší, nejděsivější a zároveň nejpravdivější fakt lidského života. Jistě naše blízké velmi milujeme, potřebujeme je, oni nám pomáhají se stavbou našeho života a my jim. Jsme jim jistě také velmi vděční, mnohokrát jsme pocítili, jak naši blízcí nás ochraňují v mnoha životních bitvách, ale i tak nám nezbývá, než si připustit, že dříve nebo později budeme od nich odděleni. Že před Hospodinem budeme jednou stát zcela sami – sami za sebe.

Takzvaně nevěřící člověk nad tou skutečností možná mávne rukou, ale ono je neoddiskutovatelnou pravdou, že také on někdy připouští a těžce vnímá svou vlastní samotu.

Následování Krista je pro mě o vědomí, že i když stavba života se drolí a bitvy nevyznívají vítězně, nejsem nikdy tak docela sám. Ve vztahu své víry se v naději opírám o záchranu, která má lidský přesah, nezná hranic času ani prostoru. Díky Bohu Otci, za to poznání. Amen

První čtení: Deuteronomium 30, 15-18 ( +30, 19-20)

Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil.

Druhé čtení: Filemonovi 1-11 (+12-21)

Pavel, vězeň Krista Ježíše, a bratr Timoteus Filemonovi, našemu milovanému spolupracovníku, sestře Apfii, Archippovi, našemu spolubojovníku, a církvi v tvém domě: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Děkuji svému Bohu a stále na tebe pamatuji ve svých modlitbách, když slyším o tvé víře v Pána Ježíše a o tvé lásce ke všem bratřím. Prosím za tebe, aby se tvá účast na společné víře projevila tím, že rozpoznáš, co dobrého můžeme učinit pro Krista. Tvá láska mi přinesla velkou radost a povzbuzení, protože jsi potěšil srdce věřících, bratře. Ačkoli bych ti v Kristu mohl směle nařídit, co máš udělat, pro lásku raději prosím, já Pavel, vyslanec a nyní i vězeň Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život ve vězení, Onezima, který ti před časem způsobil škodu, ale nyní je tobě i mně k užitku.

Evangelium: Lukáš 14, 25-33

S Ježíšem šly veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. > To je ten člověk, < řeknou, > který začal stavět, ale nemohl dokončit. < Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci? Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.