Co můžeme Bohu na oplátku nabídnout my?

Milí přátelé,

v Ježíšově době prý zas až tak nebylo výjimečné, že někdo přišel na návštěvu v noci. Tehdy nebyla doprava, jako dnes, cestování nebylo tak předvídatelné, jízdní řády a telefony neexistovaly, a tak se mnohdy stávalo, že někdo z příbuzných či přátel doputoval nečekaně k někomu na návštěvu až zcela večer.

Mám za to, že pokud by se někdo z nás ocitl v potravinové nouzi nyní třeba i při nečekané návštěvě o půlnoci, vzájemně bychom si pomohli. Na rozdíl od Ježíšovy doby také máme velmi mnoho možností, zboží a obchodů a není to až takový problém. Tedy ještě donedávna u nás v Hradci byly dokonce prodejny s nočním provozem. Mám ale za to, že i Tesco teď už zavírá ve 22 hodin a kdysi klasikou nonstop prodejnu tady nemáme. Jsou tu jen benzínky, čerpací stanice s provozem 24 hodin 7 dnů v týdnu, kde se něco na zahnání hladu dá pořídit sice v předražené podobě, ale jde to.

Člověk většinou hledá způsob, jak zajistit své potřeby sám. Je důležité, abychom své přátelé zbytečně v noci neobtěžovali, a hledáme proto vždy různou alternativu. Jsou ale také v našem životě chvíle, které přátelskou pomoc a službu nutně vyžadují a je jich celá řada i dnes. Ano i v našem na rozdíl od dávných dob bohatém světě, potřebujeme přátele.

Tehdejší pohostinnost v Izraeli byla ve znamení "Host do domu – Bůh do domu". Host si zasloužil velkou péči, jít si třeba i o půlnoci vypůjčit jídlo k přátelskému sousedovi, nebylo tedy ničím nepředstavitelným. Naopak dost možná něco takového kdekdo tehdy zažil. Co bylo ovšem zcela nepředstavitelné pro Ježíšovy tehdejší posluchače, bylo vyprávění, že by probuzený "přítel" reagoval velmi neochotně. Ono to vypadá možná na první pohled jako logická výmluva – dotyčný nechce otevřít, protože dveře jsou zavřené a děti spí. Ale copak by takto přítel reagoval? Přítel přece musí pomoci člověku v nouzi, jinak není přítelem. Ano, i kdybychom přátelství klasifikovali s hrubostí jen jako pouhý výměnný obchod mezi dvěma lidmi, tak přeci vždy platí, jednou pomůžeš ty a podruhé pomohu já, vzájemně si pomoc "vrátíme".

Přátelství není o zneužívání, kdy jedna strana stále jen těží a druhá pouze dává. Tedy přátelství je i něco víc než "obchod", který je celodenně stále otevřen. Přátelství není jen o obchodní vyváženosti, ale také o vděčnosti, úctě a lásce. Skutečné přátelství je vzácné a musí se, jak už všichni dobře víme, pěstovat, pečovat o něj.

A jak je to s naším vztahem k Bohu? Jaké přátelství a jaké obchody s ním můžeme uskutečnit? Bůh nás vnímá v každé chvíli, nonstop. Jistě, můžeme se modlit kdykoliv a kdekoliv. Ale co mu můžeme na oplátku nabídnout my? Naše důvody k modlitbám, prosbám nejsou rozhodně vždy sobecky egoistické. Myslíme na druhé lidi, chceme jim pomoci, pohostit je a myslíme to dobře. Bůh ale ne vždy ochotně a rychle vstane a splní, co nám "na očích vidí".

Není našim sluhou, není automatem, je naším nebeským Otcem. Jak nám přibližuje evangelium Bůh – Otec je tím, kdo nám nabízí svůj vztah. Naši lásku si však nechce lacino koupit. A my mu nemůžeme nijak vracet, není jak. Naprosto vše je od něho a vše mu také i patří. My mu nemáme co dát, nemáme čím zaplatit a také přiznejme, nejsme před ním stále otevřeni. Často se my lidé spíš vymlouváme a duchovně tu a tam spíme a naše dveře k němu, zřejmě ve strachu jako malé děti, někdy zavíráme.

Kristus své učedníky pobízí, aby především vždy vytrvali v modlitbách. A to je něco víc než rada moudrého učitele. V naší možné vytrvalosti vzniká opravdový vztah, který je založen nikoli na kolonkách příjmů a výdajů, výnosů, zisku a ztrát. Vztah víry je o lásce, která nás posouvá k jistotě do všech chvil. Amen

První čtení: Genesis 18, 20-25 (+18, 26-32)

Hospodin pravil: "Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je." Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. I přistoupil Abraham a řekl: "Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?"

Druhé čtení: Koloským 2, 6-11 (+2, 12-19)

Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil. V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla.

Evangelium: Lukáš 11, 1-13

Řekl jim: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: >Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát. < On mu zevnitř odpoví: >Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal. < Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje. A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!"