Co se vám dnes v noci zdálo?

Co se vám dnes v noci zdálo? Někdy člověk svůj sen zapomene, někdy ovšem v nás "zůstane…" Máme různě živé sny, viďte? Někdy se v nich setkáváme s lidmi, které známe, někdy se nám tváře, které ve snu vidíme, různě zaměňují a ve snech se setkáváme i s těmi, kteří již zemřeli. Ve snech se ocitáme v krajině a na místech, kde jsme už byli, ale také, kde jsme nikdy, nikdy nebyli. Dokonce ve snech někdy umíme i létat a cítíme, jak proud vzduchu kolem nás vane, a my vidíme zem ze stále zvětšují se výšky. A sny bývají i různě barevné…

Jaké sny mají slepí lidé? Pro odpověď na tuto otázku je důležité znát, jak velmi je člověk slepý, zda alespoň trochu vnímá světlo a kdy se člověk stal slepým – zda během života, nebo je zcela slepý od narození.

Lidé, kteří alespoň trochu někdy viděli, uvádějí, že mají obrazové sny, ale časem více a více ztrácejí na barevnosti a četnosti. Lidé od narození slepí oproti tomu samozřejmě, žádné obrazové sny nemají. Během spánku se jim vyjevují sluchové a hmatové vjemy, dokonce mívají prý sny, v nichž hraje velkou roli čich a chuť, ale jsou bez jakéhokoliv obrazu. Proto také často lidé slepí od narození trpí během spánku neklidem a zkrátka – není to nic jednoduchého být slepý. I během spánku, kdy i všichni lidé mají zavřené oči, slepí to mají v noci těžší.

Není se co divit, že snem každého, kdo má problémy se zrakem je přání vidět a vyrovnat se ostatním. Nebýt na tom hůř než jiní.

Dnešní evangelium nás přivedlo do situace, kdy Ježíš cestou z Jeruzalémského chrámu, kde jej už chtěli kamenovat, skryl se v davu a krátce na to spatřil slepého. A na místo hořekování, nad tím, jak jeho soukmenovci jsou nenávistní a zaslepení, začne Ježíš toho slepého žebráka léčit. Tedy, co je to vlastně za léčbu – Ježíšovy sliny, bláto a jeho slovo: "Jdi se umýt."

Tomu ovšem ještě předcházela ta podivná otázka učedníků. Proč je ten slepý muž takto slepý, kdo se provinil. On sám, nebo jeho rodiče? Je to samozřejmě velmi nelogicky vystavěný dotaz. Jak by se mohl provinit ten slepý, když je slepý od narození a pokud by měl trpět za své rodiče, kde by byla nějaká spravedlnost? A proč zrovna on, a ne někdo jiný?

Otázka viny a trestu byla, je a bude mezi lidmi vždy velmi živá. Ježíš však naprosto odmítá přemýšlet v duchu svých učedníků, kteří chtějí mít na vše jednoduché odpovědi a zřejmě v té chvíli mají i černobílé vidění. Vlastně celým příběhem prochází myšlenka, že my lidé sice máme pochopitelnou potřebu mít pocit, že mnohé chápeme a mnohé, my "výteční", vidíme v tom správném jedinečném světle. Ale Ježíš na konci této perikopy odpovídá velmi vzdělaným lidem – farizeům: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte ve hříchu."  (J9, 41) Ježíš je nám v evangeliu představen jako Světlo světa. Jako ten, kdo člověka volá k pokoře a zároveň mu otevírá oči.

Náš lidský pohled na život a svět bývá různě zakalen. A náš pohled i naše vnímání a také i naše slova někdy ledacos zatemňují. Je to nepříjemné si připustit, ale je to tak. Snažíme se ve svém přístupu oklamat sebe i druhé – a mnohdy se nám to i daří. Jen Hospodina nelze oklamat. On, jak nám dokládá Písmo, vidí do nitra člověka. O tom byl ostatně i příběh ze Starého zákona, kdy Samuel měl požehnat novému Izraelskému králi. Hospodin Samuela poslal k pastýři Jíšajovi, aby jednoho z jeho synů pomazal za krále a Samuel byl přesvědčen, že jej našel, když spatřil Eliaba, krásného, statného muže. Ten příběh nám připomíná, že Bůh vidí nejen to vnější, ale vidí bez jakýchkoliv stínů – On vidí do lidského nitra. Vidí do všech vztahů, které člověk tvoří s lidmi, s přírodou, se svým posláním života. Bůh zcela jistě přesně vidí, jak je na tom dotyčný ve vztahu k němu.

Bůh je ten, kdo vidí dokonale do veškeré minulosti, přítomnosti a budoucna.

Zpátky ale ještě k příběhu evangelia. Ten příběh o slepém žebrákovi, kterému Ježíš proměnil život, jsem dnes nečetl celý. Jistě si můžeme přestavit, že dotyčný prošel velkou proměnou – nejen že, mohl pracovat a stát se plnohodnotným členem společnosti, navíc se mu v noci něco zdálo, sen plný obrazů. A realita nového rána musela být nesmírně překvapivá…

Velkou proměnou však prošel už v nám popisovaném vyprávění. Nejprve jej vyslýchali, kdo jej uzdravil. Poté zavolali jeho rodiče a oni se báli, že budou potrestáni. Pak ten dříve slepý byl opět vyslýchán a vyhnán. Jako by na sebe vzal část protivenství, které později plně dopadlo na Ježíše.

Kristův učedník nemůže, i když by nastokrát chtěl, vidět svět v růžových barvách, a už vůbec nemůže vidět vše jen a jen černě.

Uvědomuji znova a znova, sestry a bratři, že Kristus je mým duchovním světlem. Světlem, které prozařuje všechny moje vztahy k lidem, k sobě samému a k Bohu.

Ježíš se kdysi uzdraveného slepce ptal, zda v něj věří, a on odpověděl, že ano. Viděl Ježíše před sebou, nebál se přítomnosti ani budoucna. Kéž i my vidíme před sebou Krista. Amen

První čtení: 1. Samuelova 16, 1b.6-7.10-11 (+16, 12-13)

Hospodin řekl Samuelovi: "Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny." Když Samuel spatřil Elíaba, řekl si: "Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však Samuelovi řekl: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce." Tak předvedl Jišaj před Samuela svých sedm synů, ale Samuel řekl: "Žádného z nich Hospodin nevyvolil." A Samuel se Jišaje otázal: "To jsou všichni mládenci?" Jišaj odvětil: "Ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo." Samuel Jišajovi poručil: "Pošli pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem nepřijde."

Druhé čtení z Písma: Efezským 5, 8-14

I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.

Evangelium: Jan 9, 1-15 (+9, 16-41)

Cestou uviděl Ježíš člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa." Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená Poslaný.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, kdo tu sedával a žebral?" Jedni říkali: "Je to on." Jiní pak: "Není, ale je mu podobný." On sám řekl: "Jsem to já." I řekli mu: "Jak to, že se ti otevřely oči?" Odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: »Jdi k Siloe a umyj se!« Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím."