Doba zamčeného srdce

"Já už se toho nedožiji, ale vy děti ano," tato věta paní učitelky se mi vybavila po přečtení dnešního příběhu ze skutků apoštolských. Učedníci měli vše společné, byli jedné mysli a jednoho srdce, prodávali majetek a nikdo netrpěl nouzí (v těch počátečních dobách církve).

Když jsem tehdy před lety coby prvňáček přicházel ze školy domů, nadšeně jsem vyprávěl i další slova "soudružky" učitelky. Říkala, cituji: "Přijde doba, kdy nebude jen socialismus, ale také pravý komunismus. To nebudou potřeba peníze, lidé budou mít vše společné a všichni budou pracovat a žít ku prospěchu vlasti." Maminka mi tehdy ale s úsměvem řekla: "Víš, Pavlíku, ono to asi nebude tak jednoduché, taková doba jen tak nepřijde." Byl jsem tedy trochu zklamán, ale důvěřoval, jsem víc mamince než postarší soudružce učitelce, a tak mě nadšení pro myšlenku komunismu brzy opustilo.

V Bibli ta dějinná zmínka o harmonii v církví má význam ani ne tak nějaké pohádky, či vize, jak to má ve společnosti být, i když se o něco podobného v dějinách mnozí a mnozí na chvíli s neúspěchem snažili. Ona je to spíše tichá výčitka, že mezi lidmi nejde trvale a lehce nastavit spravedlivé dělení všech prostředků a trvalý pokoj. A že tedy stále potřebujeme, skutečného Krista, který do církve přichází, i když se dveře různě zavírají.

Potřebujeme Spasitele, který harmonii vztahů a veškeré neuspořádanosti světa, překlenuje silou své milosti. Na nás lidech je, zda tu milost vidíme, zda cítíme, jak na nás dýchá a je v nás tak přítomná i přes stíny tohoto světa. Lidé kolem nás a my samotní, neseme v sobě celou řadu temnoty svého sobectví, strachu, bolesti a smutku.

V prvním listě Janově čteme a připomínáme si: "Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není."

Chodit ve světle a být svatý jako je svatý náš Otec (Lv 19,2) je stále platnou výzvou. Ovšem na místo drásavé výčitky a neustále a ne zcela dokonalé výsledky našeho života a díla celé společnosti přichází také i k nám… vzkříšený Kristus.

Dnešní evangelium nám líčí, jak někteří učedníci, byli ve strachu před vládnoucí většinou shromážděni za zavřenými dveřmi. Jistě se jim nedivíme, obavy o život jsou přirozené všem lidem. Ty zavřené dveře ovšem znázorňují i všechny možné bariéry, které si my lidé mezi sebou různě stavíme. Náš příběh nijak nezvýrazňuje, že by Ježíš zázračně procházel dveřmi, ale spíše dává do popředí skutečnost průniku, v němž víra má navrch nad lidským omezením.

A Ježíš se právě do těch běžných strachů objeví mezi svými učedníky a řekne vcelku tehdy běžný a obvyklý pozdrav: "Pokoj vám." Z úst vzkříšeného Krista tak zaválo neobyčejné světlo, které bylo spojeno s tím, že jim fyzicky ukázal ruce a probodnutý bok. Na jeho těle byly patrné rány tohoto světa i temnota nepochopení a veškeré lidské zloby, která ale byla Bohem překonána. Učedníci to pochopili a zaradovali se. Je jen otázkou, zda to chápeme a cítíme v tom duchovním světě i my. Vnímáme, že i na nás dýchá Kristus? Tedy ten, který překonává naše bariéry, které míváme občas každý z nás ve svém nitru?

Možnost vidět a dotknout se tělesně vzkříšeného Ježíše nemáme. Neměl ji ani učedník Tomáš, který se nespokojil s prvním svědectvím učedníků. A jistě se mu nedivíme, člověk nemůže a nesmí věřit hned všemu, co mu lidé kolem říkají. I když mnohé zní z úst lidí třeba i lákavě. A je jistě zapotřebí mít jistý odstup. Tomáš si svůj odstup přidržel a dostalo se mu téhož, co jeho druhům. Viděl Ježíše i jeho rány. "Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." (J 20,29b)

My žijeme v jiné době než apoštolové, nejsme však učedníci druhé kategorie, tím že Ježíš za námi fyzicky už nechodí. Nejsme, ovšem ani nijak lepší. Jsme jen těmi, kteří ve svém nitru zamčeného srdce prožili, že Bůh Otec v Kristu překonává naši temnotu, překážky a vnitřně na nás dýchá se svědectvím skutečné harmonie věčného pokoje a nade vše trvalé lásky. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Skutky 4, 32-35

Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.

Druhé čtení: 1. Janův 1, 5 - 2, 2 (+1, 1-4)

A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.

Evangelium: Jan 20, 24-31 (+20, 19-23)

Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh." Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.