Dobře žít a spát
Možná patříte k těm, kteří mohou spát při světle, nepotřebují zatemnění závěsů, či temných rolet. Mnoho lidí má ale rádo tmu a většina z nás v noci především ticho. Ticho léčí, pokojný spánek je dar a noční zvuky mohou být velmi, velmi nepříjemné.
Bydleli jsme na faře přes dvacet let ve velmi klidné čtvrti, slepá ulice, rodinný dům, zahrada dobré místo pro život. Bylo ale období, kdy mě v noci nedala spát lampa před naší farou. Nebudila mě světlem, ale tím, že nepříjemně "hučela a pískala". Požádal jsem proto elektrikáře z technických služeb, aby se na lampu podíval a on to přislíbil. Navíc předvídal, že výbojka stejně brzy odejde - když prý tak hučí, tak se loučí. Uběhl jistý čas, nic se nedělo. A tak jsem, protože lampa měla rozbitá dvířka, co byla přichycená smotaným drátem, dvířka otevřel, uvolnil pojistku a... bylo to skvělé. Světla bylo dostatečně z vedlejších lamp, a to božské ticho stálo za to. Byli jsme tak dobrých pár let v tichu, nikdo si nestěžoval.
Četli jsme dnes známé čtení z Písma o Janu Křtiteli. Z prologu Janova evangelia jistě také známe text a vysvětlení, že "Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví." (J 1,6-8)
Jan Křtitel sice opravdu nebyl tím pravým světlem, ale byl mocným hlasem. A jaké že bylo a je jeho svědectví? Rozhodně můžeme říci, že je nepříjemné, burcující. Zvěst, kterou on přinášel a vlastně stále přináší, chce všechny probouzet. "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." (Mt 3,2) Jan tehdy volal velmi intenzivně a bylo vlastně překvapující, že za ním proudily davy. Nepřinášel nic až tak příjemného, či zábavného. Dokonce i ti dobří farizeové, což byli velmi snaživí věřící a úctyhodní saduceové, kteří byli kněžskou šlechtou, ti dokonce museli slyšet značně nepříjemná Janova slova: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?"
Výzvy k pokání se ne zcela dobře poslouchají i dnes. Popravdě řečeno, svým způsobem se nepříjemně poslouchá i to dnešní čtení z proroka Izajáše. Sice ten text je zdánlivě hladivý - díky vizi, že přijde doba, kdy bude platit, že "Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat..." Iz 11,6 "Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu." Iz 11,9
Ovšem ale, ruku na srdce, sestry a bratři, není to jen takový omšelý sen? Vždyť realita světa je stále zcela jiná. Volá, křičí na nás bezustání mnohá nespravedlnost, zloba, neklid války a ústrků, co nám spát vždy nedá. A aby toho nebylo málo v listu Římanům čteme také i výzvu k veliké trpělivosti. Což je sice hezké, ale kde tu trpělivost stále brát, viďte? Celá ta kapitola je navíc uvedena slovy apoštola Pavla: "My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě." Ř 15,1
To je věta, která nás také jen také nutně probouzí. Vidíme a slyšíme přece tolik špatnosti u mnohých lidí a potřebujeme se od nich oddělit, pojmenovat. Jak to také i jinak snášet? Přece se musíme také opřít sami o sebe a vědomí, že nacházíme tu dobrou pojistku ve svém rozumu, chápání a názorech. Jan Křtitel kdysi přinesl svědectví. Sám nebyl tím světlem, ale on a jemu podobní, přinášejí zprávu, že bychom neměli spoléhat jen sami na sebe a svou šikovnost před Bohem.
Jsme burcováni ze spánku naší možné samolibosti. Nepatříme totiž jen sami sobě, jak říká apoštol Pavel 1K 6,19. A proto jsme i vyzýváni, abychom v trpělivosti se učili stát na obou nohách. Nejen na svém rozumu, ale i na víře a hledali tak své ujištění v Bohu. Bůh Otec je tím naším "hlavním jističem".
V Kristu nám náš Otec předkládá důkaz své milosti a chce nás posílit tak, abychom, pokud vnímáme, že se Boží království k nám osobně přiblížilo, tím víc byli na jedné straně směřováni k pokání a na druhé straně zároveň i k radosti víry. Jen tak můžeme dobře spát i žít, pokud naše zalíbení nebude jen v nás, ale bude vycházet z Krista. On je tím pravým Světlem, které nás ozařuje Boží láskou a Slovem, co nás odvádí z tmy.
Amen
První čtení z Písma: Izajáš 11, 6-10 (+11,1-5); Druhé čtení z Písma: Římanům 15, 4-9; Evangelium: Matouš 3, 1-12