Dokud člověk dýchá, může mnohé posunout

Říká se, že protiklady se přitahují. Bývá tomu tak zvláště v partnerském životě. Je pak i výtečné, když dva lidé žijící spolu, se umí díky svým protipólům vzájemně doplňovat a nacházet pozitivní dynamiku dobrého života. Pravda, někdy se protiklady až tak nepřitahují – jako plus a mínus v magnetickém poli, ale působí navýsost odpudivě. S jistou nadsázkou se také říká, že lidé před svatbou to mívají často velmi opačně – nevěsta doufá, že časem svého muže nějak změní a ženich doufá, že se jeho vyvolená nikdy nezmění…

V dnešním evangeliu slyšíme, jak do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci. Ano, bylo tomu tak, protože protiklady se přitahují, anebo to bylo naplnění podle klíče černých vran, které si nikdy nesednou vedle vrány bílé?

Farizeové a zákoníci měli hned jasno. Celníci a různí hříšníci byli součásti společnosti, kterou nejen že nevyhledávali, ale oni nechtěli s ní nic mít.

Rozhodně se jim nedivíme – my si také různě vybíráme. Žijeme relativně v poklidné době v porovnání s dobou Ježíšovou, ale my nejsme o mnoho jiní. Tedy samozřejmě když dnes potkáme na silnici auto s nápisem "celní správa" tak většinu z nás to nechá zcela chladné. Kdybychom ovšem měli v naší zemi okupanty, asi bychom se rozmýšleli, zda si něco zadáme s kolaborantskou čeládkou, která by se po nás ráda vždy vozila, chtěla si přilepšit a nás okrást.

Tehdy za Ježíše to bylo ještě mnohem ostřeji vystavěné. Lidé se stranili hříšníků, protože navíc cítili, že by se mohli od nich duchovně nakazit. Hřích byl vnímán jako minutí dobrých cílů života a lidé tehdy jasně vnímali, že člověk nemá tolik možností. Obrazně řečeno, že nemá zas tolik šípů v toulci, aby mohl střílet bezmyšlenkovitě a bez dané odpovědnosti za život.

V současnosti žijeme podle všeho mnohem více v představě, že máme na vše možná více času, nebo máme mnohem více možností. I tak nás jistě napadá, že není vždy potřeba být s každým, že nám není zapotřebí s každým si posedět a pobýt v jeho blízkosti. Možná se už tolik nebojíme duchovní nákazy, jako naši předkové, ale nemusíme trávit život s kdejakým otravou, viďte?

Ježíš ale nepůsobil mezi lidmi jako klasický rabín, který si s hříšníkem opravdu nijak nezadal. (Rabín neměl ambice přivést hříšníka třeba ke studiu Tóry, nebo něco takového.) Ježíš vystupuje z evangelia ne jako rabín, ale jako ten, kdo přibližuje Boží myšlení. Tedy vztah nebeského Otce ke svým třeba i všelijak nehodným dětem. Láskyplná péče, radost nad napraveným hříšníkem je v nebi podle Krista jasně otevřená.

Ježíš jako Spasitel ukazuje, že záchrana nebo jinak řečeno změna u člověka je z Božího pohledu stále možná. Dokud člověk dýchá, dokud má ještě trochu času, může ještě mnohé před Bohem posunout. Sice nemůžeme přimět každého člověka, aby nás přijal jako sobě rovného, aby rád poseděl v naší přítomnosti, ale docela jistě každý člověk se může pokusit pozměnit sám sebe před nebeským Otcem.

Kristus, jeho příběh a jeho nastavení, je pro nás znamením, že Bůh takovou změnu chce umožnit každému člověku. Že nikdo nemusí být jen loutkou a minutím dobrého cíle, že člověk nemusí být trvale svázán s hříchem, bolestí, strachem, ale že může být s radostí přivítán v náruči našeho nebeského Otce. Amen

První čtení: Exodus 32, 1.7-10 ( +32, 11-14)

Když lid viděl, že Mojžíš dlouho nesestupuje z hory, shromáždil se k Áronovi a naléhal na něho: "Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi. Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země." I promluvil Hospodin k Mojžíšovi: "Sestup dolů. Tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, se vrhá do zkázy. Brzy uhnuli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili si sochu býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: >To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země. <" Hospodin dále Mojžíšovi řekl: "Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ."

Druhé čtení: 1. Timoteovi 1, 12-17

Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil ke své službě, ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. A přece jsem došel slitování, protože jsem ve své nevěře nevěděl, co dělám. A milost našeho Pána se nadmíru rozhojnila, a s ní víra i láska v Kristu Ježíši. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života. Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen.

Evangelium: Lukáš 15, 1-10

Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!" Pověděl jim toto podobenství: "Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: >Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila. < Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: >Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila. < Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."