Evangelium jako dobrá měna všude ve světě

Dovolím se před vámi nyní názorově odhalit – přiznávám se, že patřím v současnosti podle průzkumu veřejného mínění zdá se k menšinovému myšlenkovému proudu české společnosti. Jsem totiž přesvědčen, že bychom měli vstoupit do eurozóny a platit eurem. Jednoduše proto, že jsme se k tomu kdysi zavázali.

Docela jistě máte mnozí z vás jiný názor. Každý z vás má možnost se vyjádřit. Každý má jen jeden hlas a nikdo z nás není něčím víc. Proto ovšem nechodíme na bohoslužby, abychom se navzájem přesvědčovali, jak kdo má uvažovat, daleko více a s pokorou můžeme společně naslouchat Božímu slovu. Rozjímat tak nad otázkou, co a jak máme vidět a cítit ve svém vztahu k Bohu a lidem. Ti, kdo seděli v kostelních lavicích dávno před námi, by jistě mnohé ze současnosti viděli jinak, než jak vnímáme nyní my. Slyšíme ale stejné slovo z Bible jako naši předchůdci a snažíme se zorientovat v tom stále se měnícím nejistém světě. Chceme jako oni vybrat si cestu, po které nás, jak věříme, doprovází Kristus, tedy ten, kdo nás duchovně pročišťuje a naše lidské slabiny a odcizení posouvá svou nabízenou milostí.

Ježíš učil v synagoze docela jinak, než jak byli tehdejší posluchači zvyklí. Připomenu, že synagoga tehdy nebyla jen místem pro bohoslužby spojené s kultem, ty se odehrávaly pouze v jeruzalémském chrámu. Synagoga byl dům, nebo jen místnost pro danou komunitu, kde se v sobotu lidé scházeli, aby se četlo ze Zákona a také, aby se i projednávaly společné záležitosti příslušného místa. Každý dospělý muž měl právo vystoupit a pronést svůj příspěvek. Ježíš tehdy neučinil něco mimořádného tím, že si v Kafarnaum jedné velké vesnici při Genezeratském jezeře vzal slovo a mluvil. Zarážející ovšem bylo, a mnozí doslova žasli nad tím, že učil docela jinou formou, než na jakou byli přivyklí. Ježíš se neodvolával na nějakého svého učitele, nezahrnoval své posluchače argumenty díky moudrostí různých citátů, neohromoval svým vzděláním, ale mluvil z pozice značné autority, jako by byl tím skutečně zaslíbeným Prorokem od Hospodina.

A nebyla to jen slova, která vycházela od Ježíše, líčení o uzdravení posedlého duchem, bylo čímsi naprosto zarážejícím. Nauka o démonech tak docela nevychází ze Starého zákona, ale byla obecně přítomna v myšlení tehdejších lidí. Dnes bychom možná chtěli dát hned diagnózu člověku, o kterém se jinak kdysi říkalo, že je postižený nečistým duchem. Mnozí by třeba i chtěli zkoušet něco podobného jako Ježíš a vyhánět zlé nemoci, exorcismem, což, jak víme z historie, může způsobit hodně smutku, neúspěchu a neporozumění. Nicméně lidé odpradávna vnímali, že na nás působí síly, které nás oddělují od plného života. Ne že by byl takový člověk špinavý, ale spíše může říci, že byl neúplný…

Ten příběh líčí, že Ježíš tomu roztříštěnému člověku pomohl. A evangelium dokládá nejen svědectví o dávném zázraku, ale svědčí, že víra v Krista doplňuje, každého člověka. To, co nám chybí i to, co nám přebývá, Kristus překrývá. Také i my můžeme žasnout.

Naše názory, postoje, vidění světa, nejsou nikdy dokonalé a úplné, i když si to třeba někdy myslíme. Jen víra, která je spjata s nadějí a láskou nás posouvá, uzdravuje náš vztah k Bohu, k lidem i k životu. To je plné svědectví evangelia, které je neměnné a platí jako dobrá měna všude na světě. Amen

První čtení: Deuteronomium 18, 15-20

Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: "Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel." Hospodin mi řekl: "Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře."

Druhé čtení: 1. Korintským 8, 1b-6 (+8, 7-13)

Poznání vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba. Kdo však miluje Boha, je od něho poznán. Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh. I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi – jakože je mnoho takových bohů a pánů – my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.

Evangelium: Marek 1, 21-28

Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel Ježíš do synagógy a učil. I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží." Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci – i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho." A pověst o něm se rychle rozšířila po celé galilejské krajině.