Hvězdné nebe nade mnou, mravní zákon ve mně

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. (Mt 25, 31-32) V tomto textu čteme zvláštní a výrazné podobenství. Zvláštní je nejen v tom, že jej najdeme pouze v Matoušově evangeliu, ale ono především ve své podstatě podobenstvím ani není. Zde neslyšíme příběh, obrazné připodobnění, ale zato zde smíme nahlédnout do poznání skutečnosti, tedy toho, co bude na konci věků. Tak, a tak to bude, říká nám dnes Ježíš kategoricky, s rozhodností a s naprostou samozřejmostí.

Prožíváme poslední neděli v církevním roce. Příští neděli je Advent, a tak dnešek v tradici nese označení neděle Krista Krále. Ježíš je náš Král, říkáme společně v tento den. Co to ale znamená a kam nás toto vyznání posouvá? To je stále živou otázkou.

Věříme skutečnosti, že Ježíš přijde na konci života, nebo světa jako král a soudce?

Z evangelia víme, že jeho hlavní úlohou není, aby svět soudil, ale aby jej zachránil, spasil. To je důležité mít na paměti a v srdci. Křesťané mívali a mívají pocit jisté nadřazenosti nad ostatními náboženstvími a kulturou. Proto Evropa tak kolonizovala kdysi ve velkém celý svět a ostatně stopy jisté nadřazenosti pociťujeme dodnes i mezi jednotlivými církvemi.

Pokud opravdu pozorně nasloucháme Ježíšovým slovům z dnešního evangelia, žádná nadřazenost v nich ve skutečnosti není. Je to pouze čistá informace, podobná té jako když se řekne - tráva je zelená, voda je mokrá a oheň pálí. Tečka.

O tom, že přijde Boží soud a rozlišení mezi lidmi, o tom není potřeba spekulovat. U proroka Ezechiele můžeme číst: Výrok Panovníka Hospodina. "Ztracenou ovci vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit." (Ez 34,24) V Božím zaslíbení čteme, že se Bůh zastane slabých. Odraz lidské spravedlnosti, která je slepá, obraz světa všech věků, v němž silní a bohatí mají vždy navrch a mohou tak odstrkovat ty slabší, je překonán v lidské konečnosti - žádný strom neroste až do nebe.

Věříme však navíc v Boží soud, v jeho dokonalost, kdy se ukáže jasnost a pravost (či levost) člověka. Ovce půjde napravo, kozel nalevo. Ukáže se tak vyšší princip života, lásky pravdy a smyslu všeho - to je podstata naší víry.

Lidský soud je přelétavý, jen víra může být pevná. Naše hodnocení bývá vždy neúplné. Vidíme to například v příběhu belgického krále Leopolda II. Teprve nedávno se ve velkém odstraňovaly jeho četné sochy a památníky. Byl dlouhá léta v úctě a mlčelo se... Před více než sto lety ovšem jako vladař v belgické kolonii (Kongu) zapříčinil smrt miliónů lidí. Střízlivé odhady mluví o 10 milionech a tisících zmrzačených, kterým byla uťata ruka za neplnění dodávek divoké gumy...

Jak se k sobě my lidé často chováme? Vidíme v životě především svůj prospěch a co je vlastně našim úspěchem - takto se nás neptá podobenství, ale skutečnost konce věků. Všechny národy, všichni lidé budou souzeni.

Díváme se na tuto skutečnost pohledem Krista a vidíme v druhém člověku Krista, anebo se jen opíráme o své vidění a své domnělé potřeby a sny?

Vyobrazení konce věků nenese v sobě jen jakýsi morální a etický kodex. Nejde jen o to, abychom vnímali, jak říkával Immanuel Kant: "Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně," kdy vzletně hovořil o pozemských zákonech a ideálu mravnosti.

Víra nás posouvá ještě mnohem dál. Výstižně to slyšíme v listě Ef 1,17-18: Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Moudrost a zjevení Boží moci a lásky je tím, co nás naplňuje, když vyznáváme Krista jako svého skutečného panovníka, jako vítaného vládce našeho rozumu, srdce i duše. My smíme v něm spatřit Krále, který je s námi na konci církevního roku tedy v neděli 22. listopadu L.P. 2020. Také i toho, který je s námi na konci všech dnů. Kéž moudrost a zjevení víry a lásky nás všechny stále posiluje, sestry a bratři.