I my smíme žehnat lidem a světu kolem sebe

Sestry a bratři,

pokud bych Vám nyní hrozil prstem, byla by to přesná ukázka toho, s čím bych měl a s čím bychom my všichni podle všeho měli velmi šetřit i ve svém osobním životě. Pokud jste dnes pozorně poslouchali čtení z proroka Izajáše, tak jen připomenu, že jsme si vyslechli výzvu, abychom ze svého středu odstranili hrozící prst a ničemná slova. (Iz 58,9b)

Proč je to podle Izajáše důležité? Protože jsme i povoláni k tomu, aby naše slovo bylo daleko víc laskavé a naše ruce štědré. Víra nás sice nesměřuje, abychom byli vůči všemu a všem vždy slepí a "hodní", ale abychom si uvědomovali, že nejen naše skutky, ale i slova a gesta mají velký význam.

Ve starých dobách se věřilo, že vztyčený prst a správná zaklínací formule, může magicky působit a ovlivnit mnoho dějů. Věřilo se, že člověk, může mít velikou moc, že stačí prst a slovo, tyto praktiky vycházely z určité zkušenosti. Dnes už nám to může připadat poněkud směšné. Spoléháme se daleko více na takovou energii, jež se dá daleko jasněji prokázat, ověřit, je lépe čitelná nežli nějaká "magie".

Mnohem víc důvěřujeme vědě, což se čím dál tím více projevuje. S postupující dobou je to vidět ve všech aspektech života. Vezměme si takové lékařství. Když přijdeme k doktorovi, mnohdy se na nás ani příliš nepodívá, za to se dívá do monitoru, kde sleduje naše jednotlivé výsledky, pak hraje prsty po klávesnici počítače a mnohdy se nás třeba ani nedotkne. Není na to čas a zdá se, že k tomu ani není vlastně příliš racionální důvod.

Ježíšova léčba, jak nám byla dnes popsána v Lukášově evangeliu, ta byla diametrálně odlišná od toho, jak to probíhá nyní u lékaře. Ježíš, jak se ukazuje, v tomto případě, léčil pouze slovem, když uviděl v synagoze nemocnou, zavolal si ji a řekl: "Ženo, jsi zproštěna své nemoci," pak dotykem vložil na ni ruce (L13,12). Ona se vzpřímila a byla zdráva.

Za těch osmnáct let zkusila jistě mnohé. Navštívila bezpočet léčitelů, vyzkoušela zcela určitě celou řadu procedur a nyní stačila jedna věta a dotyk Ježíšových rukou? To vyznívá jako pohádka. Evangelium nás nemůže nijak přinutit, abychom tomu příběhu po přečtení dnes my všichni věřili, ale v tomto popisu události je uvedena ještě jedna důležitá záležitost.

Je zde také popsáno, že evangelium vlastně už od začátku lidi rozděluje. Ve zkratce řečeno - Kristovi protivníci jsou nejprve popuzeni, pak zahanbeni, ne všichni se radují z Kristova slova a doteku. Evangelium je ale zprávou o tom, že radost a milost může být i pro nás, pro mě, pro tebe, sestro, bratře, vítěznou silou. Přichází zvěst, že nikdo není trvale přehlížen, nebo vyškrtnut ze společenství s Bohem.

To že byla ta nemocná žena účastná na bohoslužbě, bylo tehdy přinejmenším neobvyklé, musela být svými současníky vnímána jako kulticky nečistá. Byla spoutána démonem, který otřásl celým jejím životem.

Lidský život jednotlivce bývá spojen s otřesy, však také celý svět se stále třese ve svých základech. Jistě bývá i klidnější období, ale nyní nad námi všemi, sestry a bratři, vizí hrozba zcela viditelného prstu krizí ekonomických, energetických, klimatických, migračních, válečných a mnoha dalších, je 21. srpna prožíváme 55. výročí okupace naší vlasti. Záruky ze světa nikdy nemáme...

Nám však dnes bylo, sestry a bratři, dáno slyšet slovo z Písma a také konkrétně z listu Židům. Je jistě otázkou, jak moc se nás dotýká zvěst, když čteme třeba právě tento list, že se nám Kristovým učedníkům dostává podílu na neotřesitelném Božím království a je otázkou, zda jsme i vybaveni patřičnou bázní a úctou (Žd 12,28). v Bibli čteme: "Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou."

Bázeň a úcta, může přicházet jen tehdy, když se chceme otevřít Božímu slovu a umožníme, aby se nás dotýkalo a my cítili, že nám Bůh jen odtažitě nehrozí, ale že nám také žehná. Je na nás, moji milí, aby bázeň a úcta, byla propojena naším vtažením do neotřesitelného Božího království. V něm také i platí, že i každé naše slovo a gesto smí pomáhat od strachu a bolesti. Také i my smíme žehnat lidem a světu kolem sebe. Možná, nám připadá, že nemáme tak velkou moc, ale jsme Božími dětmi, jsme duchovními sourozenci Krista, také naše slovo a dotek umí léčit. Amen

První čtení: Iz 58, 9b-14; Druhé čtení: Židům 12, 25-29; Evangelium: Lukáš 13, 10-17