I světec hřeší sedmkrát za den…

14.03.2021

Jistě bychom nedokázali spočítat, kolikrát nás za život bodl komár nebo jiný obtížný hmyz, kolikrát jsme měli na sobě klíště. Také bychom jistě nedokázali spočítat, kolikrát jsme dostali od života facku, zvlášť pokud bychom přemítali nejen nad fyzickými "flákanci", ale také nad jemnými či hlubokými šlehy situací, které se nám dostaly pod kůži a zasáhly srdce. Ne to vše bychom nedokázali spočítat. Snad bychom jistě dokázali jen spočítat, kolikrát nás uštkl had a doufám, že nikdo z Vás alespoň s tímto druhem bolesti nemá přímou zkušenost Numeri 21, 4-9.

Muselo být jistě hrozivé, co prožíval Boží lid na cestě do země zaslíbené. Nebyl chléb, ani voda, podmínky života na cestě byly víc než obtížné. Lid reptal a namísto úlevy se připlazili hadi a bylo ještě hůř. Ano, ono není nikdy tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. To je dobré si pamatovat, když různě reptáme nad situací a dobou, která nám "nechutná". Naše žehrání je totiž velmi, velmi zrádné. A vidíme to ostatně u toho putujícího lidu zcela jasně. Nejen že reptají a kriticky přeměřují situaci, v níž se ocitli, to by nebylo tak hrozné, ale oni navíc zcela ztrácí víru, lásku i naději. Ve své malomyslnosti mluví proti Bohu i Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? To nebyly jen drobné jedovaté řeči, které Izraelci tehdy vedli. Byla to zlá nákaza, co se rozpínavě plazila po celém táboře.

Oni pověstní hadi nemuseli nutně patřit do říše zvířat - náš překlad Bible používá výklad jména pro serafy, tedy ohnivé hady. Serafové jsou tajemné, okřídlené bytosti, které v tomto případě působily jako odpověď na lidské reptání. Byla to odpověď na jed rozhořčené netrpělivosti a ztráty víry. Tento jed znásobil svou sílu a lidé pak umírali v bolestech beznaděje. Umírali, dokud si nepřipomněli pohledem na Mojžíšovu korouhev, že je povede do cíle všemu zlému navzdory. Bronzový had umístěný na žerdi byl znamením těžkostí, ale také i cílem putování. Tato korouhev byla znamením Boží ochrany i přes všechny těžkosti na dané cestě.

Není bez souvislostí, že později byl právě tento bronzový had umístěn v Jeruzalémském chrámě a stal se postupem času předmětem nezdravě přehnaného uctívání. Tedy dokud jej zbožný král Chizkijáš nerozbil (podobně jako kdysi sám Mojžíš rozbil a rozdrtil zlaté tele). Některé věci se totiž v historii stále opakují... My lidé jsme v mnohém stále totiž jaksi nepoučitelní. Chceme ovládat různé hady a draky, sloužit jim, na vše různě reptáme, vzdalujeme se světlu, aby nevyšla najevo skutečnost Kristových slov: "Lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé."

To slovo můžeme slyšet v evangeliu Jan 3, 14-21. Je to jen část rozhovoru Ježíše s Nikodémem. Připomenu, že Nikodém byl členem židovské rady, pocházel z Galileje a přišel za svým krajanem Ježíšem v noci, aby jej druzí neviděli. Jak pochopil a přijal Ježíšova slova, tak docela nevíme. Ježíše si však vážil. Z evangelia víme, že se Ježíše před radou zastával, a také se účastnil i Ježíšova pohřbu, přinesl velké množství směsi myrhy a aloe. To vše však není podstatné. Důležitější než Nikodém, jeho otázky a jeho vlastní víra, je skutečnost naší víry a našeho přijetí Kristových odpovědí na všechny naše palčivé otázky života.

Ano, bolí nás, když slyšíme, že Bůh miluje svět a přesto poznáváme, že dovolí, aby tu byla bolest a smrt. Víru, naději a lásku tu nahlodává jed, často si ani nechceme připustit, že také my jsme součástí jedovatých myšlenek a soudů. Konec zla by vlastně nutně přivodil i náš konec. Nikdo z nás není totiž světec a bohužel také i světec hřeší sedmkrát za den...

Nejen v postní době máme přistupovat ke světlu, utíkat ze tmy našich zlých skutků. Je to celoživotní úkol pro naši pouť životem. Nebát se duchovního světla pravdy. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.

Nemáme před sebou vyvýšeného hada z bronzu, pověšeného Mojžíšem na žerď jako znamení. Ježíš, který visel na kříži za nás, smí být v každém z nás. On totiž, připomeňme si znovu, Ježíš nepřišel proto, aby nás soudil, ale aby nás zachránil. Díky Bohu za záchranu, co platí i přes všechna zlá bodnutí. Amen

První čtení: Numeri 21, 4-9; Druhé čtení: Efezským 2, 1-5; Evangelium: Jan 3, 14-21