Já končím, odcházím a můj odchod vám prospěje…
Vzpomínám si, že jako dítě školou povinné jsem obvykle v tento čas takto květnu s velkou netrpělivostí vyhlížel letní prázdniny. Tedy já se na ty velké prázdniny těšil obvykle hned už od 1. září, ale vybavuje se mi, že v květnu to těšení dostávalo reálnou podobu a nebylo jen jakousi vzdálenou vizí, bláhovým snem.
V podstatě hned od první třídy jsem nabyl dojmu, že mi prospěje, když z povinné docházky jednou odejdu a dvouměsíční prázdniny byly vítaným oddechem, který ale překvapivě vždy velmi rychle uběhl na rozdíl od dnů školních. Mám za to, že jsem od svých učitelů nikdy neslyšel, že by se také i oni na prázdniny těšili. Měl jsem za to, že je škola z mého pohledu naprosto zvráceně těšila a že tedy byli na zcela jiné duchovní lodi než my žáci. Dnes samozřejmě už vím, že jsem tehdy byl velmi daleko od pravdy. Jistě se také i oni se samozřejmostí sobě vlastní těšili na prázdniny, i když nám to třeba nedávali znát tak – jako my jim. Na každý pád ovšem rozhodně nám opravdu nikdy žádný učitel neřekl: "Já končím, moji žáci, odcházím a vím, že vám velmi prospěje, abych odešel."
Přesně ovšem něco takového řekl svým učedníkům podle všeho rabi Ježíš. A bylo to proto pro jeho žáky velmi překvapivé slovo. Ježíš tím rozhodně nemyslel, že by tím pádem dával svým učedníkům jakési prázdniny, volno, nebo že by je už nic víc ani nemohl naučit, že jim vše předal.
To spíš bychom mohli jeho slovo vyložit jako vědomí víry, že fyzický kontakt Ježíše s apoštoly, Ježíšovo učení a vysvětlování v tomto případě dosáhlo jistého potřebného předělu a nyní přišel čas, aby učedníci sami usilovali o hledání z Ducha svého učitele. Ono hledání vnitřní síly, se už nemělo opírat o fyzický kontakt s Ježíšem, ale i tak smělo nést veliké povzbuzení pro život.
"Prospěje vám, abych odešel." Řekl Ježíš, nebo také jinými slovy: "Prospěje vám, abyste i přes své různé klopýtání rozpoznávali ve svém nitru Ducha, kterého vám já Ježíš spolu s naším Otcem sešlu. Slyšte: Vaše učednická léta končí a přichází náraz vysoké školy života." Ježíš, dále těm svým přiznává a vysvětluje: "Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy uvede vás do veškeré pravdy."
Ježíšova řeč na rozloučenou, tak jak ji předkládá Janovo evangelium, je pochopitelně také i vzkazem pro nás – další generace Ježíšových učedníků. Smíme tu slyšet zaslíbení, že Kristův Duch nám pomůže rozpoznat a odhalit pravdu o tom, že Ježíšova prohra, Ježíšův kříž, že to vše znamenalo překvapivé vítězství. To vítězství se pak týká i našich vlastních křížů a bolestí světa, i když ono vítězství není tak docela zřejmé a není pozemskýma očima vidět.
Ve svém nitru, jako Kristovi učedníci, smíme slyšet hlas víry, odezvu Ducha svatého. Jak řekl Ježíš o Duchu svatém: "Neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít."
Tím se ovšem ale nemyslí, že bychom měli vidět do budoucnosti, že bychom díky Duchu svatému měli vždy v rukách křišťálovou kouli a stali se proroky. Za to však ona pravda nás smí odvést od strachu z toho, co je světsky před námi. Jistěže se nemůžeme lehce zbavit všech našich možných obav, ale Duch svatý, ruach, dobrý duchovní vítr nás posiluje k jistému nadhledu.
Známý lékař Sigmund Freud učil své žáky a následovníky, zjednodušeně řečeno, že každý člověk je nejvíc poháněn svým libidem a svým podvědomým strachem ze smrti. Náš nejlepší možný učitel tedy Kristus a jeho Duch, nás směřuje k harmonii, v níž veškerá naše překotnost života a drtivý strach nachází ukotvení.
Prožíváme, sestry a bratři, další svatodušní svátky. Svátky, které nás směřují do všech všedních chvil v roce, abychom díky našemu daru z Ducha svatého si také i my více rozuměli mezi sebou, a abychom rozuměli také i více sami v sobě, abychom ve svém nitru chápali a co nejvíce přijímali Boží vůli. Neměly by nás tedy nyní čekat žádné duchovní prázdniny, ale naopak je před námi stálá Boží škola, kéž je tedy tomu stále tak.
Amen
První čtení: Skutky 2, 1-11
Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: "Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!"
Druhé čtení: Římanům 8, 22-27
Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
Evangelium: Jan 15, 26-27; 16, 4b-13 (+16, 14-16)
Ježíš řekl: "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku. Neřekl jsem vám to na začátku, poněvadž jsem byl s vámi. Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě nezeptá: Kam jdeš? Ale že jsem s vámi tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce. Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen. Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít."