Jak reflektovat milost, kterou od Boha ve svém nitru prožíváme?

Dnešní sváteční den 1. neděle po Vánocích nese označení "Rodiny Páně". My jsme prožívali v těchto dnech svátky svých rodin, mohli jsme se navštěvovat, telefonovali jsme si, mysleli jsme na sebe, modlili se za ty své s výraznou intenzitou a silou.

Svátky jsou tu také od toho, abychom měli na sebe navzájem čas, abychom měli chuť být pospolu. Ne vždy a všude se to ovšem vždy daří a není bohužel bez souvislosti, že toto období je v mnoha rodinách spjato s jistým napětím, a dokonce někdy i s lidskou temnotou pojící do sebe smutek, zlobu, nespokojenost.

A ve všech rodinách někdy dochází i k drobným nedorozuměním. Dokonce i v té svaté rodině mezi Ježíšem, Josefem a Marií došlo k jistému napětí, jak jsme si dnes v evangeliu připomínali. Ježíšovi bylo pouhých dvanáct let. To je zvláštní období v životě židovského chlapce – od dětství je nábožensky vychováván a ve třinácti je považován za plnohodnotnou součást společenství, je plně odpovědný za své duchovní nastavení. Ve dvanácti letech ještě ale ne tak docela. I když je tu výjimka. Jednak tu byl dávný Samuel, který byl oblíbený u Boha i u lidí. Podle tradice začal ve dvanácti letech prorokovat a také král Šalamoun, který teprve ve dvanáct letech, po smrti svého otce Davida usedl jako mladíček na trůn a s velikou bázní si uvědomoval svou nedostatečnost.

Vzpomenete si milé sestry a milí bratři na chvíle, kdy Vám bylo dvanáct? Docela jistě snadno si díky svému datu narození spočítáte, jaký byl zrovna rok, když vám bylo dvanáct. Vybavit si ale ty chvíle, zřejmě bude obtížnější. Třeba, co jste obdrželi od rodičů k narozeninám? Zdali jste měli dort a zda na něm bylo dvanáct svíček? Co vše nám svítí ve vzpomínkách na našich dvanáct let?

Obecně zřejmě nemůžeme říci, že bychom my všichni ve dvanácti letech cítili, že jsme byli jedinečně oblíbení u Boha i u lidí a že vše bylo nutně idylické a krásné. Mezi lidmi jsou veliké rozdíly, nejen mezi chlapci a děvčaty, kdy a jak dospívají, ale především jak "vnitřně prospíváme". V tom, jaké máme uspořádání svých otázek a odpovědí na život.

Evangelium nám podává zprávu o tom, že mladý Ježíš měl mnohé ve svém nitru pozoruhodně poskládáno. Seděl s učiteli v chrámu ne jim u nohou jako žák, ale seděl mezi nimi jako jim rovný. A pokládal otázky. Umění položit dobrou otázku bylo vnímáno jako velmi zásadní dovednost, která je přinejmenším stejně důležitá jako dobrá odpověď.

Jaké si dnes, sestry a bratři, pokládáme my otázky? Není nám už dvanáct. Ale docela jistě i my takto na sklonku dalšího roku si klademe otázky různého charakteru, týkající se naší vlastní minulosti, přítomnosti i budoucna. Listujeme v Bibli a hledáme správné otázky i odpovědi nejen pro své pocity jakéhosi naplnění v štěstí, ale jde i nám, podobně jako malému Ježíšovi, o věc našeho nebeského Otce. Ve svém věku chápeme, že potřebujeme, cosi univerzálně platného a posilujícího.

Dospělý Kristus, tedy ten, kdo dospívá v nás, v našem srdci, nám svědčí o Boží milosti, která platí zcela nad celým naším životem do všech jeho období. Díky víře nejsme nazí, v temnotě svého lidství a strachu, ale jako kdysi Adam s Evou jsme oblečeni do milosti. Která nás překrývá, hřeje, utěšuje.

Proto také i my máme, jak píše apoštol Pavel v listě Koloským, máme se obléci v: milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášet se navzájem a odpouštět si… To není jen jakýsi suchý mravokárný příkaz, ale odpověď na otázku, jak reflektovat milost, kterou od Boha ve svém nitru prožíváme.

A tak si dovolím tuto promluvu uzavřít ještě výzvou apoštola Pavla, kterou jsme si dnes vyslechli: A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství – se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejtea s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.

Amen

První čtení: 1. Samuelova 2, 18-20.26

Samuel konal službu před Hospodinem, mládeneček přepásaný lněným efódem. Jeho matka mu dělávala malou pláštěnku a rok co rok mu ji přinášela, když putovala se svým mužem, aby obětovali výroční oběť. Élí žehnal Elkánovi a jeho manželce. Říkal: "Nechť tě Hospodin zahrne potomstvem z této ženy místo vyprošeného, který byl vyprošen pro Hospodina." Pak odcházeli domů. Mládeneček Samuel prospíval a byl oblíben u Hospodina i u lidí.

Druhé čtení: Koloským 3, 12-17

Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejtea s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Evangelium: Lukáš 2, 41-52

Každý rok chodívali Ježíšovi rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali." On jim řekl: "Jak to, že jste mě

hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.