Jak se vyrovnat s vlastní chybou?

Pokud bychom si teď hodili kostkou a nepadlo nám hned to nejvyšší číslo – šestka, docela jistě bychom se s tím vyrovnali, viďte? Nejsme malé děti, a tak dobře víme, že všechno v životě nemůžeme ovlivnit. Nemůže způsobit, aby nám při hře padlo to nejlepší – a obecně platí, že nemáme v rukách vždy jen dobré karty života, tak to zkrátka je.

Jak se ale vyrovnat s vlastní chybou, tedy s tím, co jsme způsobili a za co opravdu můžeme my samotní? Na to se někdy těžko hledá odpověď. Jsme lidé tedy bytosti různě chybující. Cítíme přirozenou odpovědnost za naše činy, myšlenky, pocit, a tak platívá, že co se stalo, stalo se a někdy se naše přehmaty a chyby nedají snadno vrátit a odčinit.

Příkladem toho, jak se v člověku ledacos z černého svědomí někdy obrací a mele, je nám všem z dnešního evangelia apoštol Petr. Byl to Petr, který se dušoval, že Ježíše nikdy neopustí, a přitom když v ten den přišla rozhodná chvíle – dříve, než kohout zakokrhal, třikrát svého mistra Petr zapřel. Petr nebyl tak pevný, jak si myslel a jak Ježíš ostatně i předpověděl. Byl to on, Petr, kdo třetího dne běžel a byl v prázdném Ježíšově hrobu. Spolu s ostatními učedníky poté, když byly dveře pevně zavřené ve strachu před lidmi, prožil naplno setkání se vzkříšeným. Petr se s ostatními radoval, ale stále jej také podle všeho tlačilo to zmíněné černé svědomí, že Ježíše zapřel.

Nevěděl také ani, jak má dál po velikonočních událostech žít. Žádný podrobný návod mu Ježíš vlastně ani nedal, a tak zcela přirozeně se chytil myšlenky, že půjde lovit ryby. Chtěl dělat to, co uměl, čemu rozuměl. Chtěl nabrat jistotu. Svým smýšlením a počínáním strhl sebou dalších šest učedníků.

To že Petra pálilo svědomí a nejistota, co dál v životě, ukázala scéna na lodi. Byl se svými druhy už kousek od břehu s prázdným nákladem asi sto metrů. A když se projevilo, že ten, kdo na ně volá a radí, kam mají hodit sítě, je Ježíš, přehodil si Petr na sebe plášť a skočil do vody. Český ekumenický překlad sice popisuje, že se brodil k Ježíšovi a jako by snad spěchal, ale tady se překladatelé dopustili drobné chyby… Naopak z originálu spíše vyplývá, že se Petr chtěl skrýt. Petr byl při práci na lodi vysvlečen, jak bylo tehdy zvykem. Když se dozvěděl, že na břehu je Ježíš, začal zmatkovat. Podle všeho se skutečně styděl, chtěl zakrýt svou nahotu. Podobně jako kdysi Adam s Evou před Hospodinem, když pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého. Petr se proto tak rychle oblékl a skočil do vody, zatímco ostatní táhli síť plnou ryb a byli také u Ježíše dříve než on Petr.

Až když Petr uslyšel jasný pokyn, co má udělat, že má přinést ulovené ryby. Byla to pro něj úleva. Byl ještě ve vodě, a tak sám, jak nám sděluje daný příběh, Petr vytáhl síť plnou ryb, a to mu zřejmě pomohlo cítit se před Ježíšem o trochu lépe. A ještě a mnohem líp mu bylo až po třech Ježíšových otázkách, které byly pro Petra jinak velmi náročné. Při té třetí, když se jej Ježíš dotázal, zda jej má rád, Petr odpověděl vlastně s úlevou: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád."

Petr se velmi styděl za své selhání, a přesto slyšel, že on Petr má být pastýřem ovcí svého mistra. Obvykle se zvýrazňuje, že se Petrovi dostalo pověření k jisté službě, ale ono to také bylo svědectví o milosti – o tom, že Petrovo velké selhání bylo překlenuto. To svědectví smíme vztahovat i na sebe. Však také i nás se Ježíš ptá, zda jej máme rádi a co s tím vztahem k němu podnikneme dál. Zda také i my, a to právě i přes svou lidskost a chybovost, zda chceme zachytit a prožít svědectví víry o Boží lásce a milosti.

"Děti, nemáte něco k jídlu?" ptal se v evangeliu vzkříšený Ježíš nešťastných rybářů, a přitom sám měl pro ně vše již připraveno. Díky víře smíme prožít, že také i my jsme Božími dětmi. Tedy těmi, kteří se mají přičinit na lodi života a dbát v přítomné chvíli pokynů dobrého lodivoda. Co už nelze vždy vrátit je minulost, nelze ji vždy snadno odčinit, ale smíme doufat v milost.

Naše kostky jsou vrženy a Bůh je náš milující Otec, který vidí dopředu a počítá s našimi chybami. A chybami se buď člověk učí, anebo je neuměle zakrývá. Bůh si ovšem podle všeho především přeje náš návrat a zapojení. Amen

První čtení: Skutky 9, 1- 6 (+9, 7-20)

Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma. Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?" Saul řekl: "Kdo jsi, Pane?" On odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat."

Druhé čtení: Zjevení 5, 11-14

Viděl jsem, jak kolem trůnu a těch bytostí i starců stojí množství andělů – bylo jich na tisíce a na statisíce; slyšel jsem je mocným hlasem volat: "Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení." A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: "Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!" A ty čtyři bytosti řekly: "Amen"; starci padli na kolena a klaněli se.

Evangelium: Jan 21, 1-10 (+21, 11-19)

Ježíš se opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: "Nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme." Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami. Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!"