Jaké je naše niterné nastavení?

Moji milí, jistě jste si všimli, v posledních letech velmi častého módního trendu u mladších, ale i věkem zkušenějších lidí – a to tetování. Některá tetování jsou možná pozoruhodná umělecká díla, některá až tak ani ne… Jistě záleží na vkusu, a jak se říkává – proti gustu žádný dišputát. Jistě se už ale shodneme na skutečnosti, že v našich končinách před dvaceti, třiceti a více lety to nebyl tak rozšířený kulturně společenský trend. To až nyní se s tetováním lidově řečeno "roztrhl pytel".

V Bibli, Písmu svatém se píše o tetování pouze v knize Leviticus, tedy ve třetí knize Mojžíšově Lv 19,28 "Nedělejte si na těle smuteční jizvy ani žádné tetování. Já jsem Hospodin." Tento text a výzva se zcela jasně vyhraňuje – proti tehdejšímu zvyku pohanských národů, že se při pohřbu pozůstalí stříhali vlasy, dělali si jizvy, aby tak zvýraznili svou bolet nad ztrátou svých blízkých, anebo se různě tetovali. Ten zákaz tetování tedy byl proti pohanským zvykům. Zdůrazňovalo se tak, že člověk je stvořen k obrazu Božímu, a ne k prázdným rituálům. Pro pravověrného Izraelce bylo důležité zachování jiných zvyků. Například, aby každé ráno a každý večer se pomodlil: Šema Jisra'el.

Tedy text, jehož první část jsme dnes slyšeli: Deuteronomium 6, 4-9: "Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány."

Tento velmi důležitý text se recituje. Pravověrný žid při modlitbě dle starobylého zvyku přehodí přes sebe modlitební šál talid, uváže si modlitební řemínky Tfilin šel jad a nesmí zapomenout ani na Tfilin šel roš, což je krabička uvázaná na čele s tímto posvátným textem.

Mnohasetletý zvyk se samozřejmě vyvíjel. Ale v prapůvodních dobách, jak poukazují biblisté, na místo čelního pásku se dost možná kdysi používal takzvaný Bertholet, což vlastně bylo tetování. Tetování se ovšem později v židovství zakázalo v době po babylonském exilu, což také byla doba, kdy zřejmě byla i sepsána kniha Leviticus se zákazem tetování.

My Gójové v Čechách v současnosti nemáme až tak zcela ustálené zvyky a pravidla… Nejen v módních trendech, ale hlavně v jasně definovaném "niterném nastavení".

Pokud někomu řekneme: "Miluj Hospodina, Boha svého," velká část společnosti této větě příliš nerozumí. A když se řekne výzva, že máme "milovat své bližní, jako sami sebe," většinou se lidé zeptají také trochu zmateně: "A kdo všechno je můj bližní a jak se ta láska má projevit?"

Původně láska k Hospodinu ve Starém zákoně je představena ne jako lidský cit, nebo jakási mystika, ale ve zkratce můžeme říci, že to byl zjednodušeně řečeno příkaz k věrnosti a poslušnosti jedinému a jedinečnému Bohu. Ježíš před námi otevírá obraz, že tento Bůh je především naším nebeským Otcem, který nás očišťuje a přijímá za své. Vztah k našemu Otci se odvíjí od vědomí záchrany, tedy ne že bychom byli ochránění před zlem a různými kříži, ale jsme zachráněni věčným vztahem, který se nám jednou provždy otevřel. Obraz této záchrany nemusí zrcadlit cosi vnějšího jako je oblečení nebo naše kůže s tetováním, ale především naše vlastní nitro. Láska k Bohu, k bližním a láska k sobě samým nese pomoc, záchranu před konečností a temnotou.

"Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! Miluj bližního svého jako sám sebe." Tyto tři výzvy a jejich provázené naplnění "malujeme" každý den znova a znova ve svém nitru, sestry a bratří, každé ráno i večer po celý den. Kéž nás nese vědomí záchrany, která nás inspiruje a přesahuje zároveň. Amen

První čtení: Deuteronomium 6, 4-9

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.

Druhé čtení: Židům 9, 11-15

Když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí. Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.

Evangelium: Marek 12, 28b-34

K Ježíšovi přistoupil jeden ze zákoníků a zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: >Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! Miluj bližního svého jako sám sebe! Většího přikázání nad tato dvě není." I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary." Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království."