Je náročné obléknout se do radosti?

Letos v květnu jsme byli s mojí Janou po letech v Národním divadle. Představení nás uchvátilo, atmosféra byla výtečná, ale překvapilo nás to, co není až tak zřetelné, třeba u nás v Hradci Králové v Klicperově divadle. Mluvím o dress codu diváků. Někteří byli, když dorazili do Zlaté kapličky, oblečeni velmi, velmi svátečně. Někdo oproti tomu přišel do divadla oblečen velmi "ležérně". Rozdíl pak byl mezi těmito lidmi velký – jako kdyby někdo přišel v ušmudlaném županu a jiný zas v šatech posázený pravými diamanty. Ale i tak byly zkrátka vidět poměrně značně velké rozdíly, ani ne tak sociální, hmotné, jako spíš rozdíl, jak kdo se doma připravoval a jak, kdo bere návštěvu tohoto divadla vážně.

Na Ježíšově podobenství o hostině, které jsme dnes slyšeli, nás může poněkud zarazit jistá tvrdost onoho krále. Nejenže zahubil vrahy svých služebníků, ale i vypálil těm zločincům jejich město – to byl dost možná v tehdejším pojetí práva spravedlivý trest. Nicméně král dal i další příkaz a do svatební síně nechal doslova nahnat všechny lidi. Všichni, které služebníci potkali všude na cestách i na rozcestích, dobří i zlí, byli uvedeni na svatbu. Proč se ovšem ale pak král tolik divil, když na té hostině našel jednoho člověka, který nebyl oblečen na svatbu? Nebylo to přehnané – hodit ho do temnot, kde je pláč a skřípění zubů? Jaká je v tom spravedlnost a jaká logika?

Přesto máme, moji milí, před sebou ve své podstatě velmi pozitivní příběh. To značně široké pozvání, které platí nejen pro úzce vyvolené, je svědectvím o Boží lásce a také o veliké Boží trpělivosti. Ti vybraní byli v tomto obrazném příběhu několikrát zváni. Trest za jejich lhostejnost a tvrdost rozhodně nepřišel ihned. A že se někdo nestihl převléci, když byl sebrán na ulici, ani to nám vlastně, když se nad tím zamyslíme, nemusí připadat jako zbrklé a tvrdé rozhodnutí krále. Podle všeho totiž ostatní lidé, na rozdíl od toho člověka, který nebyl oblečen na svatbu, se nějak obléci stihli. Ostatní podle všeho dokázali tak projevit uvědomění, že už nejsou jen někde v práci, nebo na ulici, ale že jsou hosté na svatbě.

Je ovšem také potřeba si připomenout, že v Ježíšově době lidé neměli plné skříně oblečení, neměli tolik možností jako je máme dnes my. Chudí lidé měli často jen jedno oblečení, přesto ale chtěli a uměli třeba jen jednoduchým a za našeho pohledu velmi primitivním způsobem odlišit světský a sváteční oděv, kupříkladu třeba jen stuhou, nebo živou květinou, či věnečkem na svém oblečení provedli změnu. To odlišení tehdy nemuselo být nutně časově, nebo finančně nákladné.

Docela jistě i dnes dál stále platí, že: "Je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka," nicméně móda je podle všeho v současnosti vlastně velmi rozvolněná a symboly, které v sobě nese, bývají i velmi neurčité, mnohem víc a jinak než před dvěma tisíci lety. Rozlišení v oblečení na svatbu bylo v těch dávných dobách naprosto přirozeně vyžadováno. Mnohem víc, než je tomu dnes. Nebyla to jen jakási komisní přísnost, ale nastavení úcty a vážnosti v proměnlivém čase života.

Jsme zváni k Bohu, sestry a bratři, to pozvání je podle všeho značně široké a platí vskutku pro každého. Nicméně i po nás je vyžadována jistá příprava a změna. Apoštol Pavel jako výraz proměny, přidává tuto výzvu z listu Filipským: "Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko." Tato rada může vyznívat, poněkud škrobeně a nutně nás mnohdy napadne, přirozené hodnocení, že je občas dost náročné obléknout se do radosti. Život je tak nejistý a svět bývá smutným místem. Vládne zde tíseň, námaha a zloba. Býváme nejen pozorovateli, ale také i přímými aktéry hry, která není lehkou komedií, ale vážným dramatem v divadle života.

Obdrželi jsme však, sestry a bratři, pozvání k víře, která nás směřuje a nutí ke změně, přípravě a vědomí toho, že smrt není vítězem nad životem a že sám Bůh nám jednou setře slzu z očí (Iz 25,18, ZJ 7,17; 21,4). Radost víry nás připravuje na svatbu, proměňuje náš vnější svět i šat a dává vědomí naděje, a také i úcty k Bohu Otci, před kterým jednou budeme stát každý z nás. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 25, 6-9

Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné. Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin. V onen den se bude říkat: "Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil."

Druhé čtení z Písma: Filipským 4, 4-9 (+4, 1-3)

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.

Evangelium: Matouš 22, 1-14

Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: "S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. Poslal znovu jiné služebníky se slovy: »Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu! « Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: »Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu. « Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: »Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu? « On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: »Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů. « Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.