Je tu, aby vám byl oporou i protějškem
Hod Boží vánoční 2022
Kdy naposledy jste si, milé sestry a milí bratři, připadali, jako ti, co jsou mocní? Tato otázka je zdánlivě zbytečná, a může někomu připadat i jako nepatřičný dotaz. Je to ale otázka důležitá a podstatná pro nás všechny. To, zda cítíme, že smíme mnohé ovlivňovat. Kolem nás. V sobě
Většinou velmi snadno dokážeme zodpovědět otázku, kdy jsme se cítili být zcela bezmocní. Nebo - kdy naposledy jsme byli nemocní. Otazník naší lidské moci se nad námi stále pověstně kroutí a dlužno říci, že si mnohdy svou vlastní velikou moc, ani neuvědomujeme. A přitom nejde vždy nutně jen o cosi ohromujícího. Mnohdy stačí lidem kolem nás jen pár našich vět, nebo jen jedno slovo. Stačit může třeba i náš malý úsměv. Že přijmeme telefonní hovor a nasloucháme tomu, kdo si potřebuje vylít své srdce. To vše a mnohé další a další je v naší moci, my lidé můžeme být velikou pomocí druhým. A ano, můžeme jistě také v mnohém škodit, ubližovat. Právě protože máme vlastní svobodnou vůli a cítíme vnitřní pověření a svou moc...
Slyšeli jsme dnes na Boží hod vánoční z prologu Janova evangelia zaslíbení o Kristu, že Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. J 11,12 Co to ale vlastně znamená být obdařen touto mocí? Včera jsme pod stromečkem nalezli celou řadu projevů lidské lásky. Ať už to byly měkké balíčky, nebo třeba dobrá kniha v tuhé vazbě, či cokoli jiného od našich milých a blízkých. Jsme za to jistě velmi vděčni. O Vánocích jsme obdarováni čímsi naprosto konkrétním, příjemně hřejivým a milým. A nyní jsme v kostele, opět zpíváme koledy, čteme vánoční zvěst o tom, že nás Bůh obdaroval narozením svého Syna.
Jak ovšem vysvětlit lidem toto Boží slovo? Není to lehkou záležitostí úplně od samého začátku křesťanství. Stát se Božím dítětem, pocítit onu moc, totiž nikdy neznamenalo pro člověka, že obdrží zároveň cosi, co je zřejmé, hmatatelné, nebo co vyjadřuje nějakou vyšší lidskou schopnost, či sílu. Ta velká slibovaná moc, o níž je tady v evangeliu řeč, je daleko spíše vyjádřením toho, že kdo věří v Ježíšovo jméno a v podstatu své vlastní záchrany, smí sám sebe vnímat, že také on je Božím dítětem.
Víra je v podstatě zázrak v tom pravém slova smyslu. Však také přijetí víry se odehrává mimo náš viditelně hmatatelný svět. Naše dnešní evangelium vlastně jen konstatuje, že ten, kdo přijímá, že na svět přišel Spasitel Kristus Ježíš, žije pak také i s velkou důvěrou, že on sám je také skutečným Božím dítětem.
Prožíváme nyní Vánoce, jež nám v letopočtu nesou tři dvojky a jednu nulu. Pomalu se ohlížíme za uplynulým rokem a dlužno přiznat, že byly i chvíle, které neproběhly na jedničku. Někdy jsme se spíš cítili jako ty pověstné nuly. Byly okamžiky bezmoci, možná jste také měli úraz, nemoc. Kdo Vám byl oporou, protějškem a dobrou "dvojkou" kromě lidí vedle Vás? Jsou situace, kdy žádné lidské slovo, pomocná ruka a dar nám nemohou dost dobře pomoci.
Evangelium, které jsme dnes znovu četli nám, moji milí, sděluje zjednodušeně řečeno, že Bůh v Ježíši kráčel po této zemi. A nejde jen o historický fakt. Duch svatý, nám vždy čerstvě dosvědčuje, že Ježíš kráčí spolu s námi, že On je tou "naší dobrou dvojkou". Je tím, kdo nám radí i tiše naslouchá. Je tím, kdo nás učí důvěře a jako pravé světlo proniká do všech koutů života i jeho temnot. Jako pravé světlo vskutku osvěcuje každého člověka. Ne všichni jej však chtějí přijmout, a bylo to tak od počátku. A ruku na srdce, ne vždy, sestry a bratři, se dokážeme těšit z vidění víry, že milost a pravda je nám nablízko a že Boží sláva i moc smí být v nás. Přišli jsme však, abychom slyšeli vánoční zvěst: Náš nebeský Otec v Ježíši kráčí spolu s námi po této zemi. Díky za to. Amen
První čtení z Písma: Izajáš 52, 7-10; Druhé čtení z Písma: Židům 1, 1-6; Evangelium: Jan 1, 1-14