Jistota ve všech nejistotách

Přejeme si pokoj a mír, byť prožíváme dobu, v níž si společně s velkou intenzitou uvědomujeme, že nejistota je základní konstantou života. Nejistota je výrazným prvkem toho, co prožíváme dnes i zítra. Nevíme, jaká bude cesta našeho života ve dnech příštích. Někdy tušíme, jaké bude počasí. Předpověď pro pondělí 11. 5. říká, že u nás v Hradci bude slunečno. Ta předpověď ovšem není 100 % a nemůže být. O zítřku nevíme vše. Od zítřka by mělo platit nové vládní nařízení, co rozvolňuje čas karantény a mimo jiné nás bude moci být na bohoslužbách do 100 účastníků (při zachování hygienických podmínek). Ale jisti si tím, co dále přesně bude v neděli 17. 5. nejsme a jaké bude za týden počasí, je hádankou.

Jisté je to, jak je nyní. Když se podíváme do nebe, našimi kulatými okny lodě Sboru kněze Ambrože vidíme, jak je skutečnost přítomnosti. Co ještě vidíme při pohledu do nebe?

Jáhen Štěpán viděl v poslední den svého života "nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží." Viděl Ježíše jako Spasitele. Nebyl to přelud, zmatení smyslů. Kdyby vnímali Štěpána jako blázna, nebyl by odsouzen. Jeho svědectví o otevřeném nebi, bylo chápáno jako nebezpečná nákaza, co má být vyťata. Štěpán v tvrdém soudu neměl nárok na další den a na život jako takový.

Pro nás Středoevropany 21. století je nepředstavitelné, že bychom se měli účastnit nějakého usmrcení lidské bytosti. V dávné historii to bylo jiné. Štěpán nebyl žádný vrah, násilník, jen viděl to, co druzí vidět nechtěli, byl jiný.

Mládenec Saul hlídal pláště těm, kdo kamenovali. Štěpánovu smrt schvaloval, jak líčí Skutky apoštolů. Dále tato kniha popisuje přerod farizee Saula na apoštola Pavla, je tu svědectví o velké proměně. Když otevřeme Bibli vidíme posun dvou světů do jednoho člověka - Saul stal se Pavlem. Tento apoštol zásadně ovlivnil dějiny církve, napsal značnou část Bible a jeho listy nám i po mnoha letech dávají pochopit a vidět Ježíše jako toho, kdo stojí po pravici Boha Otce a vnímat, že on Ježíš je cestou, pravdou a životem.

V evangeliu Ježíš při loučení své učedníky ujišťuje: "A cestu, kam jdu, znáte..." Apoštol Tomáš se jej ale ptá: "Pane nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?"

Ani my neznáme svou cestu pro zítřek v jednotlivých detailech různých směrů. Ježíš se stal naší cestou k Bohu - to je i naše veliká proměna, posila do všech nejistot. Vidíme Ježíše nad sebou a cítíme, že nás provází ve všech situacích a za každého počasí. Je to zrak víry, který nám umožňuje pochopit a prožít, že na cestě nejsme sami, že nás On - Ježíš doprovází k Bohu.

Když Bible hovoří o Boží pravdě, nemluví v kategorii filozoficko-právní, ale vyjadřuje to zásadní, aby člověk viděl Boží věrnost a spolehlivost a v této pravdě vnímal záchranu. Boží pravda je přítomná ve světě díky Ježíši Kristu. Pro generaci prvních křesťanů a stejně tak i pro nás je důležitá otázka:

Kde je vzkříšený Kristus? Vstal z hrobu, není mezi mrtvými! Co to znamená? Kde je?

Vidíš Ježíše zrakem víry? Cítíš ho teď a tady ve svém srdci?

Je Kristus tvým lodivodem, co vede k věčnosti?

Je tvou cestou, pravdou a životem?

Pokud je tomu tak nyní, v tento okamžik, Ježíš je tvou cestou, pravdou a životem také i zítra. To je jistota ve všech nejistotách. Díky Bohu za dar víry.