Jsme bytosti plné trhlin a různých záplat

Není to tak dávno, milé sestry a milí bratři, kdy jsem se setkal s člověkem, který mně tvrdil, že to, co nás učili kdysi ve škole, je jeden velký klam. Je podle všeho velmi pravděpodobné, že jste se i vy někdy potkali s člověkem, který před vás také stavěl téma, že země není koule, jak nám bylo ve zlém, záměrně tvrzeno, abychom byli lépe ovládáni, že naše planeta je podle dané teorie stále placatá. Lidé, kteří to tvrdí, bývají dokonale připraveni na diskuzi, mají celou řadu mnohdy i pozoruhodných argumentů, rádi o tom hovoří.

Proč o nich teď mluvím?

Uvědomil jsem, že dost možná na některé lidi působím podobně, jako působil na mě ten člověk s teorií o placaté zemi. Pokud hovořím o své víře, mohu překládat krásná slova, úchvatné myšlenky, citáty starých mistrů a stejně mezi námi leží veliká vzdálenost. Je mezi námi propast. Velmi často lidé ani nechtějí slyšet, cosi o víře, to raději, když na to přijde, si nezávazně vyslechnou i cosi nového, ale ty "otřepané duchovní fráze" příliš v Čechách lidově řečeno "nefrčí".

Pokud třeba někomu řeknu: "Kdo jí Ježíšovo tělo a pije jeho krev, má život věčný a Ježíš ho vzkřísí v poslední den." Pro mě je to tedy velmi důležitá věta, ale chápu, že když ji takto přednesu před někoho v té velké necírkevní většině u nás v Čechách – v tom lepším případě se na mě ten dotyčný lehce usměje, ale v žádném případě nepřekročí snadno tu velikou propast, která mezi námi leží.

Dlužno říci, že ani tehdy v Ježíšově době nebylo tak docela snadné uchopit jeho slovo. Mnozí lidé byli v jeho blízkosti, a přesto byli notně, a vlastně můžeme říci i zcela pochopitelně zmateni. Přeli se, hádali mezi sebou v otázce, která se váže k Ježíšovi a kterou jsme nezastřeně slyšeli dnes z evangelia: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?" Ta otázka vyjadřuje, jak je Ježíš sice nenechal chladné, sice jim vůbec nebyl lhostejný, ale také mu značně nerozuměli.

A nás může napadnout podobná otázka, proč záležitosti víry nejsou mnohem jednodušší? Proč se člověk musí těžce prokousávat, hledat hloubku, která jej přesahuje, pocítit neskutečnou pokoru a čerpat z moudrosti, kterou člověk nikdy nevlastní, ale která jej jen zlehýnka naplňuje?

Říká se o lidském světě, že zakřivenost našeho prostoru není dána jen v tom fyzikálním smyslu, ale také i v tom psychologickém. Jsme zkrátka jen lidé, a tak jsme tedy bytosti plné trhlin a různých záplat, které mají své pozitivní i negativní dopady.

Křesťanství nás směřuje a učí, že záchrana a veškeré narovnání sice i nadále nemáme my lidé tak docela ve svých rukách, ale smíme jej nacházet díky víře. Což ovšem neznamená, že přijmout a pochopit nauku o Kristu je snadné. Proč?

Vzpomínám si, že jako dítě školou povinné jsem kupříkladu nikdy nepronikl tajem Einsteinovy obecné teorie relativity tak, že bych nyní okamžitě o ní dokázal přednášet bez jakékoli přípravy a dobře ji každému ozřejmit. Nebo jinak řečeno ke svému běžnému životu nepotřebuji přesně znát tuto teorii, a tak si z ní příliš mnoho už nepamatuji. Není to pro mě důležité a takových záležitostí a poznatků je bezpočet, vlastně většina. Objevil jsem ale, že je pro mě jako člověka chodícího po této nejisté Zemi důležité přijímat Krista a jeho učení. Jistěže není snadné s pokorou si uvědomovat, že veškerá má životní moudrost a existence je dočasná, ale přijímat Krista, znamená pro křesťana přijmout jeho pomoc tady a zároveň i pro věčnost.

A tak jsme, sestry a bratři, opět dnes zváni ke Kristovu stolu, abychom přijali jeho i svůj kříž, abychom prožili, že všechny jeho slova a naše fráze mají pro nás svou nezaměnitelnou důležitost. S Kristem smíme vést svůj nejniternější rozhovor jakého jsme my lidé schopni. Duchovně mezi námi nemusí být vůbec žádná propast, i když se svět s námi různě točí. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Přísloví 9, 1-6

Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl. Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin: "Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!" Toho, kdo nemá rozum, zve: "Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila, nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!"

Druhé čtení: Efezským 5, 15-20

Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Evangelium: Jan 6, 51-58

Ježíš řekl: "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." Židé se mezi sebou přeli: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?" Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky."