Kdo by nechtěl mít moc nad svým životem

Dnešní neděle je poslední před adventem, nazýváme ji nedělí "Krista Krále". Chceme si tak zvýraznit, že vedle lidské vlády, kterou zde vnímáme a kterou tu více tu méně chválíme a těšíme se z ní – my křesťané věříme také ve vládu Krista. On je pro nás Králem, Panovníkem duchovního království, jehož se cítíme být součástí.

Jako křesťan jsem přesvědčen, že nejsme jen a pouze občany České republiky, Evropské unie, nejsme jen lidé tohoto času a světa. Pevně věřím, že každý člověk svou důstojnost, příběh svého života nemusí odevzdávat pouze do lidského hodnocení, nemusí se opírat jen o místo, které mu daná společnost dočasně přidělí. Nebo jinými slovy: člověk nepodléhá a nezodpovídá se jen a stroze vládě lidí.

Boží Království může být pro nás čímsi naprosto univerzálním, všepřesahujícím a naprosto spravedlivým místem, které můžeme ctít a brát z něj sílu pro další dny, i když náš Král Ježíš, který byl odsouzen lidmi, skončil na kříži.

Když přicházíme do kostela, sedneme si buď do levých řad, nebo někdo napravo. To místo si vybíráte sami. Odsouzenci, kteří byli spolu s Ježíšem ukřižováni, těm jejich místo přiřkl soud a možná můžeme také říci, že to byla náhoda, že jeden z nich byl zrovna nalevo a druhý napravo.

Víme o nich jen, že to byli vzbouřenci, kteří vystoupili proti římským okupantům. Není znám rozsah zločinu, který z pohledu Římanů ten nalevo či ten napravo spáchal. Nevíme, jak se jmenovali a vlastně z evangelia nejsme schopni ani rozeznat, který z nich začal k Ježíšovi mluvit jako první a urážet ho. To také není jasné, zda to byl ten první po Ježíšově pravici, nebo ten po jeho levici.

Podstatnější otázkou však zůstává ne, kdo z těch odsouzených byl kdo, kdo byl napravo či vlevo, ale kam se budeme během svých dnů přiřazovat nastavením my.

Ne že bychom byli teď přímo křižováni, ale občas tu a tam i na nás dopadne zlo od lidí – to ano. Tvrdě se i nám zaryje pod kůži, do těla i do duše nespravedlnost, pohrdání, zloba. A pokud to není zlo přímo od lidí, tak cítíme mnohdy dopad života v té obecné rovině, jako ostrý hřeb, který nás drásá, připoutává k bolesti, s níž si nevíme rady. Jsou to ty chvíle, které nechceme prožívat, kdy nás bolest a temnota zcela svírá.

Rozhodně se tedy až tak nedivíme, že ten první odsouzený hovořil tak, jak hovořil. Však také zazněl zcela výrazný výsměch členů židovské rady, když ke křižovanému Ježíšovi pronášeli: "Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží." (L 23,35)

Ono je jistě naprosto přirozené, aby člověk usiloval o svou záchranu. Kdo by nechtěl mít moc nad životem svým a životem svých blízkých. Kdo by nechtěl nějakým kouzlem mnohé měnit a posouvat k tomu, co považuje za dobré?

Ježíš se proto tak těžce modlil v zahradě Getsemanské, aby měl sílu vše ustát a naplnilo se ne jeho lidské přání, ale vůle jeho Otce.

Pokud by sestoupil z kříže, zachránil sebe i toho na pravici, či na levici, měli bychom na místo evangelia jakousi zprávu o podivuhodném kouzelníkovi. Záznam o muži, kterému bychom tiše záviděli, nebo si říkali: "Nebyli jsme u toho, kdoví jak to bylo, nechce se nám věřit v pohádky." A přitom docela jistě všichni bychom chtěli mít takové "superschopnosti", mít takovou moc pro sebe, či pro ty které máme rádi. Zachraňovali bychom jistě kde koho. Naše přání je ale jedna věc a skutečnost života věc druhá.

Naše víra nám ukazuje, že Ježíš je člověku posilou právě tím, že z kříže nesestoupil. Že je s námi, i přes tíhu našeho života. Mnozí vládcové tohoto světa pomáhají především sami sobě a chovají mnohdy spíše jako ti, kteří lidem tíhu kříže navyšují. A dlužno říci, nejsou to vždy jen mocipáni, ale také i docela obyčejní lidé, kteří po druhých rádi šlapou.

Svět lidí je lemován ústrky a porobou. Království Krista Krále nás ale nijak lacině nezachraňuje z temnoty života, posiluje nás vírou, že nejsme na bolest světa tak docela sami.

Záchranou je víra, ta sice není prokazatelná, není plná zázraků, moci, ovšem ale je plná naděje, co může platit pro všechny chvíle. V našem duchovním světě jsme totiž my lidé svobodní, je na nás, jak se budeme rozhodovat a jak dalece budeme chtít pocítit, prožívat vládu Krista Krále. Tedy vládu, která přináší skutečný pokoj a povzbuzení. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Jeremjáš 23, 1-5 ( + 23, 6)

"Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce mé pastvy," je výrok Hospodinův. Proto Hospodin, Bůh Izraele, praví proti těm pastýřům, pastýřům svého lidu, toto: "Mé ovce rozptylujete, rozháníte je a nedohlížíte na ně. Hle, já vás za vaše zlé skutky ztrestám, je výrok Hospodinův. Sám shromáždím pozůstatek svých ovcí ze všech zemí, kam jsem je rozehnal, a přivedu je zpět na jejich nivy a budou plodné a rozmnoží se. Ustanovím nad nimi pastýře a ti je budou pást, nebudou se již bát ani děsit a žádná nebude pohřešována, je výrok Hospodinův. Hle, přicházejí dny, je výrok

Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost."

Druhé čtení: Koloským 1, 11- 17a (+1, 17b – 20)

Z moci Kristovy božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. Otec nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla – totiž církve.

Evangelium: Lukáš 23, 33-43

Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: "Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží." Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe." Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: "Toto je král Židů." Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal." A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."