Když přes potíže a stíny světa mají lidé k sobě blíž
Buďte bdělí, vyzývá nás náš Pán. Včera dopoledne svítilo slunce, ale jinak bývá počasí takto v našich končinách povětšinou na počátku Adventu poněkud spíše ospalé. Příroda vstoupila do zimního spánku, útlumu s mnoha souvislostmi. Člověk, lidské společenství, tak docela spát ale nemůže. Je toho hodně, co se musí "zařídit". Jsou to drobnosti, ale jsou v sumáři podstatné, jako třeba, že motoristé musejí přemýšlet, zda už mají přezuté pneumatiky, u silničářů je zapotřebí, aby měli plné sklady posypových hmot, a my všichni ve skříni máme mít připravené svetry a v botníku vhodnou obuv. V poklidu dřímat, šetřit energii a spát tak docela prostě nemůžeme, na rozdíl od přírody.
Bdělost, k níž jsme Kristem vyzýváni, má ovšem víc než světský či tělesný rozměr spíše na zřeteli duchovní stránku. Co vše si pod duchovní bdělostí takto v Adventu představit? Slyšeli jsme z evangelia Ježíšovo proroctví: "Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět." (L 21,25-26) Něco takového se nedobře poslouchá. To raději posloucháme čtení z proroka Jeremjáše o tom, že přijde na svět Král spravedlivý a všichni pod ním budou v bezpečí...
Ježíš, náš Pán a Král nám ovšem nikterak nezastírá skutečnost světa, který je plný nejistot. Konec života i konec světa je stále připraven pro všechna pokolení. Podobenství, které Ježíš vypráví svým učedníkům, je více než jasné. Vysvětluje se v něm tehdejším učedníkům a také i nám, že stačí se podívat na fíkovník nebo na jiný strom a snadno docházíte k poučení. Pokud strom vyhání listy, hned je na místě, abyste usoudili, že léto je blízko. A stejně tak všichni Ježíšovi učedníci mají, bez cizího poučování pochopit, že Boží království je blízko, když se dějí všechny ty "hrůzy světa". Jinými slovy každá generace lidí musí počítat s koncem světa a s koncem života. Všechny nepříjemné, tíživé, či nouzové časy, které bohužel opět zažíváme, nám potvrzují, že musíme brát vážně parusii, tedy druhý příchod Krista, kdy na konci věků Ježíš slavnostně vykoná Poslední soud. Vzhledem právě této skutečnosti, mají učedníci bdít. Mají být připraveni a mají se modlit, aby měli sílu stát plni naděje i přes veškeré možné utrpení světa.
Ta výzva je zcela konkrétní. Naše srdce nemají být zatížena nestřídmostí, opilstvím, starostmi o živobytí, abychom nebyli v pasti, až přijdou dny zlé. Pokud bychom se drželi pouze konzumního způsobu života a všechno vložili jen na tuto kartu, nutně se můžeme ocitnout v sevření nepříjemných stavů našeho života a pozemského světa. Proto jsme i vyzýváni, abychom si udrželi výhled k Bohu a důvěřovali, že Boží království je blízko.
To je také i hlavním poselstvím evangelia. Boží království je blízko i přes veškerou možnou nouzi našich dnů. Věříš tomu a necháváš růst vzájemné lásce? To všechno jsou zcela praktické otázky, sestry a bratři.
Apoštol Pavel v listě Tesalonickým se modlil za tamní církev, aby našla odvahu a mohlo se doplnit to, co chybí víře, aby byli všichni bezúhonní a svatí před Bohem naším Otcem, až přijde Pán Ježíš. Blízkost Božího království se dá vypozorovat jen, když láska mezi lidmi roste. Když, i přes všechny potíže a stíny světa - mají lidé k sobě blíž. Církev je proto předpolím Božího království. A buď je láska v církvi patrná, anebo se církev zabývá jen svými prázdnými obřady.
Láska může růst. Advent, i přes chladné počasí, může být hřejivou výzvou...
A Boží království je blízko. Lidé si mohou být blíž i přes všechna pozemská omezení a zábrany. Smíme být blízko Bohu díky Kristu, pokud naše víra, naděje a láska nespí. Amen
Jr 33,14-16; 1Te 3,9-13; L 21,25