Když ve večerních hodinách přicházíme do kostelů

25.12.2021

Půlnoční

Moji milí, vánoční chvíle jsou bezesporu časem a prostorem pro naše hledání. Hledání harmonie mezi tradicí a krásou přítomnosti. Vánoce nesou také jistě stopu našeho úsilí o rovnováhu mezi nostalgií a očekáváním. Různě si přejeme, aby se uprostřed toho prchavého kola života nás všech dotýkalo zvláštní posvátno v kruhu našich nejbližších, které máme kolem sebe nebo na které s láskou myslíme a vzpomínáme. Prožíváme tedy krásné a zároveň po všech stránkách i velmi náročné okamžiky...

O půlnoci pak na Štědrý den s rodinou takto ve večerních hodinách přicházíme do kostelů, abychom mimo jiné slyšeli čtení z knihy knih. A Bible nám předkládá nejen dávný příběh, ale také i porovnání a otázku, zda zmíněná harmonie a rovnováha v nás je podepřena čímsi jistějším, než je naše vnímání, pohled a emoce.

Přijímáme, že se naplnilo to dávné proroctví Izajáše? Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Iz 9,1 Tento text je starý téměř tři tisíce let. Je nyní v roce 2021 vskutku čímsi, co i nás povznáší z různých temnot, kterými chodí i nynější lidé?

Pradávný prorok hovořil o narození Krále králů, který by zajistil jednou provždy duchovní vládu dobra. Pro křesťany je tímto králem narozený Ježíš. Světlu, které on přináší, ovšem rozumí ve své podstatě takřka každý. Vlastně i ten, kdo je, řekněme, člověkem "necírkevním"... Vánoce se tedy pokusím shrnout do pěti paprsků dobrého světla, po nichž zcela přirozeně my lidé toužíme.

Prvním světlem je docela jistě láska. Tento pojem je sice velice široký, ale je nesporným faktem, že po lásce toužíme my všichni. Však také proto si i vzájemně dáváme a přijímáme vánoční dárky jako znamení našich dobrých vztahů, vděčnosti a vzájemné úcty. Ke světlu lásky dále patří druhý paprsek, kterým je víra, nebo chcete-li - důvěra. Bez důvěry a lásky se jen těžko žije a je i nemožné budovat dobrý vztah. Důvěra k člověku a zároveň důvěra k Bohu. Ono světlo, které staví náš život na pevný základ, je tím, co v sobě dál nese naději. A naděje je právě tím třetím paprskem, který o Vánocích tak intenzivně hledáme. Naději potřebujeme i pro všechny všední okamžiky a do všech proměn nového roku, který se na nás opět valí. Naděje ve smysl a cíl je to, co je nám lidem značně zapotřebí, protože dobu poklidu střídá období změn.

Udrží se v nás trvale radost a pokoj? To je otázkou, na níž dáme odpověď tehdy, pokud chceme vnímat i ten čtvrtý a pátý paprsek dobrého světla. Radost a pokoj, když alespoň malinko osvěcuje všechny krajiny temnot, pak tento dar od Boha vnáší život všude. Láska, víra, naděje, radost a pokoj je světlem, které nám buď září na cestu životem, anebo nutně klopýtáme v různých stínech a temnotách.

Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. (L 2,9). Ta věta, moji milí, je součástí vánočního příběhu dávných pastýřů u Betléma. Ovšem také ale i nás se smí znovu dotýkat ta "veliká bázeň". I my také dnes můžeme niterně zaslechnout hlas, který nás odvádí od všech strachů: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. (L 2,10-11)

Pokud bychom se nyní jako ti pastýři ocitli mimo světla našeho města, kdybychom se ocitli mimo to příjemné a krásné, co jsme prožili ve svých teplých domech, a byli někde v širé krajině, docela jistě bychom i my mohli v sobě přidržet ono světlo daru: lásky, víry, naděje, radosti a pokoje. To dobré světlo smíme nacházet i předávat, pokud chápeme, že skutečně stále platí to závěrečné slovo dnešního evangelia andělů: Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. (L 2,14)

Bůh je v narozeném Kristu nám všem opravdu velmi blízko a má nás rád i přes temnotu světa. To je také hlavním poselstvím světla všech Vánoc. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Izajáš 9, 1.5-6; Druhé čtení: Titovi 2, 11-14; Evangelium: Lukáš 2, 1-14