Kéž jsme lepšími nositeli radosti

Prožít duchovní přípravu na Vánoce, opět slyšet Boží slovo, čtení z Bible, proto se, sestry a bratři, v adventním čase scházíme. Je nám zapotřebí chápat, že Boží zvěst je určena také i nám - lidem tohoto století.

Když slyšíme hlas Jana Křtitele, opět nám není pochopitelně milé cítit, že by jeho oslovení mohlo patřit také i nám. Nemůžeme ale před tím jen tak lehce uhnout, když on říká: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání." "Plemeno zmijí" něco takového se i dnes nerado slyší. To mnohem příjemnější je výzva apoštola Pavla: "Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!" Ale i s tímto slovem mohou mít lidé, velmi snadno potíže, protože mnozí prožívají často chvíle velmi neradostné a svízelné.

A popravdě řečeno i výzva proroka Sofonjáše může znít jako zpráva z jiného světa: "Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele." Celé to zní jako text pro dobu dávno minulou.

Dovolím si ale nadnést, že Boží slovo pro nás jistě smí být stále velmi inspirativní. A připomenu proto, že prorok Sofonjáš sice promlouval do časů velmi, velmi odlišných od našich - čas sepsání jeho textu 3, 14-20 se datuje zhruba do roku 630 před Kristem. Ovšem Sofonjášovy mohutné výzvy k pokoře Božího lidu, které v jeho knize najdeme, jsou nepochybně na místě i dnes. Nebo ne? Je i nyní mezi lidmi pýcha a touha po nezávislosti patrná v mnoha souvislostech? Je nepokora čímsi, na co si máme dát pozor i my? A je pravdivou skutečností, že přelétavá radost života může pramenit také jen ze samolibosti, z dočasné síly a prospěchu? Skutečně trvalá radost, ta, která se dotýká věčnosti, však vyvěrá z pokory před Hospodinem. Dávný prorok Sofonjáš si toho byl plně vědom a jeho slovo může být stálým podnětem i nám.

Apoštol Pavel psal list do Filip, někdy v polovině padesátých let našeho letopočtu. Jeho výzva o radosti v každém čase křesťana, měla své specifické pozadí. Tento dopis psal Pavel ve vězení, kde se ocitl pro svou víru v Krista. Nevíme, zda byl za mřížemi už v Římě nebo v Efezu, ale zřejmé je, že slovo o radosti od vězně vyznívá jako ne něco povzneseně akademického, jako nějaké prázdné poučování. A navíc apoštol toto své slovo vnáší do velmi nepříznivé situace v tamní obci. Nešlo ani tak o to, že by tamním křesťanům hrozilo také cosi zvenčí, ale uvnitř se objevily velké neshody. Pavel proto domlouvá dvěma ženám Euodii a Syntyché, aby byly v Kristu zajedno. Není z textu zřejmé, co se mezi nimi přihodilo. Pouze je patrné, že to byla velmi choulostivá záležitost a že tím trpěla celá obec. Byly to zřejmě dvě výrazné osobnosti církve a Pavel je vyzývá, aby překonaly své rozdílné postoje a všechen smutek. Kristus je povolal ke spáse a radost křesťana je nade vším. A proto i píše: "Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko."

Sám apoštol Pavel, měl také mnohdy velmi blízko nejen k radosti ale i k slzám, jak víme z jeho dopisů. Také se někdy dokázal rozhněvat. Apoštola Petra, sloup církve a největší autoritu, nazval Pavel ve své prudkosti pokrytcem, pro obojetný Petrův vztah k problematice obřízky. A byl to i Pavel, kdo se bohužel dokázal i zcela rozkmotřit s přítelem Barnabášem, takže se jejich misijní cesty nadobro rozdělily.

Připomínám to proto, aby vyniklo, že Pavel nebyl vždy plný medu a pln sladkých úsměvů. Křesťanské radosti se člověk stále učí a stále jen dorůstá do nadhledu radosti a vědomí daru víry, která je nad všechny smutky a trápení.

Sestry a bratři, v úvodu jsem zmínil oslovení Jana Křtitele "Plemeno zmijí..." Jistě se nám nelíbí, že by takové označení mělo přináležet také i nám. Přiznejme si ale, dokonalá radost v nebi z nás tak docela vždy není. V každém z nás je lstivá úskočnost a také i trochu nebezpečného jedu pro ostatní. Nést ovoce, které značí, že činíme pokání je stále zapotřebí.

Jan Křtitel naordinoval docela jednoduchý program. A můžeme jej vztáhnout i na sebe: Myslet na ty, kteří se mají hůř než my a přispívat na ně. Nevybírat od druhých víc času a energie, než je třeba, jako ti dobří celníci. Nečinit druhým násilí a spokojit se svým "žoldem" jako správní vojáci. To vše je platné i v naší době, sestry a bratři.

Kéž jsme tedy lepšími nositeli radosti, kéž ji máme v sobě a kéž ji předáváme směrem k nebi i lidem. Amen

Sofonjáš 3, 14-20; Filipským 4, 4-7; Lukáš 3, 7-18