Klíč ve všech obvyklých všedních maličkostech

Doufám, že mě mnozí z Vás podpoříte v tom ohledu, že na tom býváte podobně – mluvím o trochu nepříjemných pocitech a nejistém času stráveném při hledání… Dost často hledám například klíče. Mám je po léta vybavené barevnou šňůrou, ne že bych je nosil na krku, ale je to praktické, protože ten odložený chomáček klíčů a šnůry bývá viditelnější.

Mnohdy mě i překvapí, kam je položím, tedy zatím jsem je ještě nemusel najít v ledničce, nebo ve sprše, ale popravdě někdy bývá hledání náročné a mnohdy se mi stane, že jsou na správném a dobrém místě, jen je prostě ve spěchu nevidím, přehlédnu, jako bych měl nějakou mlhu na očích.

Míváte to někdy také tak?

Hledání klíčů je nepochybně "důležitý" fenomén a prvek našeho života. Vyslechli jsme si dnes evangelium, známé podobenství o hřivnách a přiznávám, že se mi k němu ne vždy dobře hledá klíč. Připadá mně tvrdě nesmlouvavé a vlastně i nespravedlivé. Za příběhem vidíme Boží přerozdělování a jasně tak vnímáme, že každému je svěřené jiné bohatství. Tedy nejen to hmotné zajištění, že je někdo chudý a někdo bohatý, a také někdo je zdravý, někdo nemocný, někdo má talent na spoustu dovedností. Jiný se těžko hledá a připadá si jako velký životní nešika.

To podobenství ani tak neřeší, proč je někomu svěřeno hodně a někomu málo. Jistě si i vybavíme Kristova slova z Lukášova evangelia 12,48: "Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více."

Jistě i rozumíme tomu principu, že to, co člověk do života od Boha dostává, že je jen dočasně svěřené jmění, které volá k veliké odpovědnosti. Čím větší dar a moc, tím větší odpovědnost – tomu rozumím. Přesto mi ale připadá to Ježíšovo vyprávění tvrdé – ten komu byla svěřena jen jedna hřivna, byl při zúčtování vnímán nejen jako líný, neužitečný služebník. Hlavně ale, že ta jediná hřivna mu byla odňata a byl vržen do temnot, kde jej čekal jen pláč a skřípění zubů. Je mi ho jednoduše líto, sestry a bratři. Měl strach… Na jednu hřivnu tehdy musel obyčejný dělník odpracovat asi tak 17 ročních platů. Bylo to veliké bohatství, nebylo to vůbec málo, i když ten příběh zcela úmyslně zvýrazňuje u těch dvou bohatších služebníků pánovo slovo: "Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána."

To zvýraznění je zde jistě proto, aby tak mohlo vyniknout ono bohatství radosti a mnohem větší odměna, která teprve čeká ty dva vzorné služebníky. Tomu všemu rozumím, ale zpátky k tomu třetímu služebníku. Ten vlastně na první pohled neudělal nic zlého. Svěřený majetek dobře ukryl, aby jej mohl v pořádku vrátit přesně tak, jak mu byl svěřen.

Klíčem k pochopení tvrdého postoje k tomu třetímu služebníkovi je ovšem jeho vlastní vidění, v němž přiznává: "Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se." Mt 25,24,25 Podobenství nám vůbec nepřibližuje, jak viděli svého pána ti dva předchozí služebníci. Ono to není až tak důležité. Podstatné bylo, že se rozhodli něco se svěřeným majetkem udělat navíc. Jejich pán nestál nad nikým z nich, neradil, nepřikazoval, ale očekával, a to vlastně dobře chápali všichni tři.

Klíč a zároveň problém je v tom, že ten třetí služebník viděl svého pána jen a pouze jako tyrana. Neocenil svobodu, kterou od něj měl, netěšil se z toho, že svěřeným bohatstvím může vydělat mnohem víc. Klíč tedy jeho tvrdého odsouzení je v tom, jak on sám viděl svého pána. Ten soud je vlastně odpovědí na pohodlný úsudek třetího služebníka …to co jsem dostal, to vrátím, není potřeba nic rozvíjet, budu konzervativní, můj strach je oprávněný, svého pána ctím a jsem spojený s tím, co je. Není třeba riskovat, nějak to okecám... Teprve až odpovědí na pokřivenost jeho úsudku je tvrdý pánův trest. To je ten klíč.

A klíčem pro celé podobenství je úkol a poslání, sestry a bratři, abychom namísto nespokojenosti s tím, že nám bylo svěřeno málo, nebo hodně, namísto zakonzervované spokojenosti a strachu hledali, co máme dnes dělat. Abychom stále hledali klíč k Boží vůli i v těch všech obvyklých všedních maličkostech. Amen

První čtení z Písma: Sofonjáš 1, 7.12-16 (+1,17-18)

Ztiš se před Panovníkem Hospodinem, vždyť den Hospodinův je blízko! Hospodin připravil oběť, jako svaté oddělil ty, které pozval. V té době prohledám Jeruzalém se svítilnami, ztrestám muže, kteří jsou jako zkyslé víno nad svým kalem, kteří si v srdci říkají: "Hospodin neudělá nic dobrého ani zlého." V plen bude vydán jejich blahobyt a jejich domovy ve zpustošení; vystaví domy, a nebudou v nich bydlet, vysázejí vinice, a vína z nich neokusí. Veliký den Hospodinův je blízko, je blízký a převelice rychlý. Slyš, Hospodinův den je tady! Zoufale volá bohatýr do boje. Onen den bude dnem prchlivosti, dnem soužení a tísně, dnem ničení a zkázy, dnem tmy a temnot, dnem oblaku a mrákoty, dnem polnice a válečného ryku nad opevněnými městy, nad vyvýšenými cimbuřími.

Druhé čtení z Písma: 1. Tesalonickým 5, 1-8 (+5, 9-11)

Není nutné, bratři, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat "je pokoj, nic nehrozí", tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu.

Evangelium: Matouš 25, 14-21 (+25, 22-30)

Ježíš řekl svým učedníkům: "Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. Tak i ten, který měl dvě, vyzískal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Přistoupil tedy ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: »Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal. « Jeho pán mu odpověděl: »Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.