Klíče k tajemství života
Možná také i vy sledujete politické dění nejen u nás, ale i v jinde ve světě a tak víte, že naši nejbližší sousedé (na Slovensku) budou mít přesně za měsíc parlamentní volby. Dost možná to ovšem mnozí z Vás nevnímáte, máte jiné starosti, což je samozřejmě naprosto legitimní. Možná ale by Vás mohlo obecně zajímat, že jeden tamní politik a jeho strana, která po léta stála v popředí vlády a moci, celé toto uskupení po různých skandálech u veřejnosti už nepropadá, a zvedá se z propadliště dějin. Během dvou tří let se mnohé na Slovensku změnilo a vypadá to teď podle průzkumu, že ona strana opět zvítězí. Veřejné mínění je velmi proměnlivé a ve své podstatě je takové všude. Příští rok na podzim se bude v USA rozhodovat o jednom z nejmocnějších mužů světa, o prezidentovi. Zdá se, že může vyhrát někdejší prezident, který sice před třemi lety prohrál, ale vrtkavost lidského mínění a dobrá sebepropagace zřejmě opravdu nezná mezí…
Příběh evangelia dnes nese v sobě Ježíšovu otázku: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Mt 16,13b Ono to celé vypadá, jako by se Ježíš zajímal o tehdejší atmosféru ve společnosti. Ale není za tím jen taková ta lidská otázka: "Jak si stojím a vedu u lidí, mají mě rádi?" Ježíš tu nevystupuje, jen jako veřejně známá osobnost, i když to vše má jisté politické pozadí.
Se svými učedníky v ten čas, jak jsme slyšeli, Ježíš pobývá, právě po smrti Jana Křtitele na území, které nespadá pod pravomoc Heroda. Což rozhodně není náhoda, naopak Ježíš se stáhl do ústraní, zcela úmyslně. A jak nám prozrazuje evangelista Matouš, Ježíš chtěl být tehdy sám, ale lidé jej vyhledávali. Sice raději nevstupoval do města, jen pouze pobýval v končinách Cesareje Filipovy a čekal. Otázka, kterou vnesl mezi své učedníky, ta je jistě nijak nepřekvapila. Zcela určitě různě rezonovala mezi učedníky. Jistě přemýšleli, nad tím, jak Ježíše vidí lidé, co vše o něm říkají a jak jej berou. On sice do té doby, hovořil spíše jen o Království nebeském, ale na pozadí jeho veřejného působení stál logicky také on sám.
"Za koho lidé pokládají Syna člověka?" zní otázka, nebo jinak chcete-li, jak lidé vnímají tvora, jako je on sám – ptá se Ježíš. V Janově evangeliu ovšem ale čteme o vztahu Ježíše a veřejnosti tuto důležitou poznámku hned v druhé kapitole: "Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku." J 2,24-25
Ježíše, až tak do hloubky jistě nevzrušovalo, nepotřeboval se ptát učedníků na to, co si o něm lidé myslí, ale jak jistě chápeme, důležitější byla až ta druhá otázka, která je ostatně směřována i k nám, milé sestry a milí bratři: "A za koho mě pokládáte vy?"Mt 16,15
Mluvčím učedníků byl Petr, což nás asi také příliš nepřekvapí, před týdnem v neděli jsme si připomínali, jak Petr chtěl běžet za Ježíšem po vodě a jistě si i vybavíme chvíli, kdy jako jediný šel za Ježíšem i po jeho zatčení. Jeho odhodlání stát včele bylo velké, Petr býval rád v popředí, i když pak také selhával tak jako každý jiný.
A jak je to s námi? Ne všichni potřebujeme být všude první a také ne všichni sledujeme dění kolem sebe se stejným zaujetím. Naprosto všichni však děláme chyby, ať už stojíme vpředu, či vzadu. Proto pro všechny z nás, by měla platit moudrá výzva od proroka Izajáše: "Pozvedněte své oči k nebi, pohleďte dolů na zem!" Iz 51,6
Pro naše hodnocení světa má být vždy prvořadá otázka, jak to vidí Bůh. Nejprve pozvednout oči k nebi a pak dolů na zem a ne naopak – k tomu, ovšem člověk potřebuje velkou víru. Víru a neustálou proměnu svého smýšlení, tak jak k tomu ostatně i vyzýval dnes apoštol Pavel v listě do Říma: "A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé." Ř 12,2
Potřebujeme velkou víru. Víru, v níž chápeme, že Ježíšovi nejde o moc, ale chce nám pomoci. Nepotřebuje nás, abychom se mu klaněli a uctívali jej. My ale potřebujeme jeho Ducha. Potřebujeme jeho pohled na lidi a svět kolem nás. Jedině takovou církev nepřemohou pohromy a brány pekel. Klíče k tajemství života, jak smíme chápat díky víře, nejsou v pozemském světě, ale v nebi. A nebe se nás v Kristu dotýká. Nezjevilo se nám jen tělo a krev, ale sama velikost a podstata lásky našeho nebeského Otce. Amen
První čtení z Písma: Izajáš 51, 1.4-6 ( 51, 1-6)
Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. "Věnuj mi pozornost, můj lide, můj národe, naslouchej mi! Ode mne vyjde zákon a mé právo svitne všem lidem. Má spravedlnost je blízko, má spása vzejde, všechny lidi bude soudit má paže. Ve mne skládají naději ostrovy, čekají na mou paži. Pozvedněte své oči k nebi, pohleďte dolů na zem! Nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž tak její obyvatelé pomřou. Ale má spása bude tu věčně, má spravedlnost neztroskotá."
Druhé čtení z Písma: Římanům 12, 1-8
Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.
Evangelium: Matouš 16, 13-20
Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?"
Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.