Končí jedno léto našeho života

Dnešním dnem, v neděli 21. září, končí léto a už zítra nastává čas podzimu. Zítra je také výročí 96 let od otevření našeho kostela Sboru kněze Ambrože. Tehdy při slavnostních bohoslužbách, byla jistě hřejivá atmosféra. Naši předchůdci se těšili z úrody své snahy, práce a naděje. Docela jistě v těchto zdech zaznělo povzbudivé slovo z evangelia a lidé od toho dne zde prožili velmi mnohokrát možné propojení mezi sebou a našim nebeským Otcem a nacházet posilu života víry.

Tehdy před těmi 96 lety jsme samozřejmě ještě my nebyli na světě, ale dobře víme, že svět se nepochybně za ta léta velmi, velmi změnil. Co se nezměnilo, je postoj člověka, který touží po vědomí Boží přítomnosti, podpory a blízkosti. Těch lidí, kteří aktivně chodí do tohoto domu, je podle všeho méně, než bylo před těmi 100 lety, ale princip nastavení lidské duše je stále stejný. Ať si to člověk uvědomuje, nebo ne, on vlastně naprosto každý touží, aby porozuměl tomu, co jej životně převyšuje a co my lidé nazýváme tím tajemným slovem "Bůh".

Na dnešní den připadlo čtení z Lukášova evangelia, podobenství, které je od Ježíše asi tím nejpodivnějším ze všech (Lukáš 16, 8-13). Rozhodně tomu čtení nemůžeme rozumět, jako morálnímu apelu, abychom ve svých dalších dnech jednali jako ten nepoctivý správce.

Tedy docela jistě jednou i my budeme skládat své účty života, ale rozhodně si nemůžeme brát příklad ze správce v evangeliu. Nejen, že měl složit účty a přestat být správcem, on do poslední chvíle jednal značně nepoctivě, snažil se jen zaopatřit pro své pohodlí.

Ježíš nám tím podobenstvím chce poukázat, jak lidé umí být nejen nepoctiví, ale také, jak umí být prozíraví pro své zajištění v hmotném světě. To vše jistě víme i bez tohoto podobenství. Zřejmě bychom mohli hned vyjmenovat, celou řadu různých nepoctivců, kteří nejenže kradou, lžou, podvádějí, ale také i zabíjí. Lidé, kvůli navýšení svého pohodlí a majetku jsou schopni vzít život druhému člověku, nebo sobecky ničit kolem sebe všechny mezilidské vztahy, přírodu, svět.

Díky své sebestřednosti všerůzně my lidé ohrožujeme budoucnost těch, kteří jednou přijdou po nás. Neboť vskutku platí, že prozíravost "pro pohodlí synů a dcer tohoto světa nezná mezí". Dobrovolně a rádi se necháváme zotročit majetkem a představou své možné zajištěnosti pro tento svět.

Evangelium nám předkládá otázku, zda to naše pozemské snažení, lopocení, má být vždy a zcela na prvním místě. A zda naše pověstná prozíravost by neměla být soustředěna raději k mnohem vzdálenějšímu horizontu života. Ježíš stroze před své učedníky předkládá i další tézi, že také ani dost dobře nelze, aby člověk mohl mít trvale ve stejné rovině službu Bohu a majetku. Tyto myšlenky už zazněly mnohokrát a zdá se, že je budou potřebovat slyšet znova a znova i naši následovníci, protože nepoctivost lidského správcovství byla ožehavou otázkou všech věků.

Naše budoucnost je vždy poněkud v mlze. Je otevřenou otázkou, jakými jsme správci života, a jak nastavíme svou vlastní prozíravost, o co vše se chceme a můžeme během svých dnů opírat.

Zítra končí jedno léto našeho života. Dáli Pán tak stavba tohoto Sboru kněze Ambrože tu bude ještě celou řadu dalších let, jako obraz přesahu lidského života a lidské touhy po Boží blízkosti. Amen

První čtení: Ámos 8, 4-7

Slyšte to vy, kdo bažíte po ubožákovi a kdo chcete odstranit pokorné v zemi. Říkáte: "Kdy už pomine novoluní, abychom zas prodávali obilí, a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku, na míře ubírali, na ceně přidávali a podváděli falešnou váhou, abychom si koupili nuzáky za stříbro, ubožáka pro pár opánků, a abychom prodali obilní zadinu." Přísahal Hospodin při sobě, při Pýše Jákobově: Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.

Druhé čtení: 1. Timoteovi 2, 1-7

Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. Byl jsem ustanoven hlasatelem a apoštolem tohoto svědectví – mluvím pravdu a nelžu – učitelem pohanů ve víře a v pravdě.

Evangelium: Lukáš 16, 8-13 (+16, 1-7)

Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla. Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků. Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku."