Lidé chtějí mít především svůj klid

Myslím, že většina z vás zaznamenala, že minulou sobotu 21. března 2026 se na Letné konalo početné shromáždění – demonstrace spolku Milion chvilek. Podle organizátorů se tam shromáždilo 200 možná 250 tisíc lidí. Což je v přepočtu na obyvatele ČR 2-2,5% všech občanů, což je nepochybně obrovské číslo, tak velké demonstrace tu nebývají. Nicméně je jasné, že zbývajících 98% obyvatel tam nebylo a měli různé postoje. Ne všichni o tom shromáždění věděli, jsou lidé, kteří se o politiku vůbec nezajímají, jsou tací, kteří by nešli na demonstraci, jsou se situací ve státě spokojení. Jsou ovšem i tací, kteří nejsou spokojení, ale nemohli tam být a mají k tomu celou řadu důvodů. Tak už to bývá demonstrace, různé happeningy, nemohou vyjádřit postoj naprosto všech lidí.

Víme, že společnost není nikdy zcela jednotná v radosti, odpovědnosti a svobodě. Pouze strach, důsledný teror může takřka dokonale sjednotit společnost.

Pokud se projeví diktatura strachu a lidem hrozí trest, reálný postih, může společnost reagovat jednotně, nebo alespoň většinově. V dobách ne až tak dávných byly mohutné oslavy, které zakoušeli nějakým způsobem takřka všichni. Byly tu oslavy 1. máje a další podobné. V období, kdy lidé už do průvodu až tak nemusí, takové oslavy jsou pochopitelně mnohem, mnohem menší, to je zkrátka jasné.

Ježíšův vjezd do Jeruzaléma, který si takto v církvi před Velikonocemi na Květnou neděli každý rok připomínáme, měl všechny prvky dobrovolné demonstrace, happeningu. Nikdo tehdy nebyl nucen Ježíše vítat, nikdo nebyl potrestán, za to že v průvodu nebyl.

Tím, že čteme děj v evangeliu, tím, že víme, jak celý Ježíšův příběh skončí, můžeme vše vidět v mnohem větším kontrastu, velikosti a slávě, než jak se ve skutečnosti podle všeho odehrál.

Už to vypůjčení oslátka a oslice můžeme mít tendenci vnímat jako malý zázrak. Může se nám i zdát, jako by Ježíš "viděl" do vesnice před sebou a prorockým zrakem vnímal přivázanou oslici a měl v sobě i kouzlo, kterak pouhým jeho vzkazem majitelé zvířat je ihned propůjčí. Evangelium tu ovšem nic až tak zázračného netvrdí, nezvýrazňuje něco mimořádného. Vypůjčení oslice a oslátka, třeba i mohlo být domluveno předem, není zkrátka až tolik podstatné. Podobně ani není důležité, zda Ježíš jel na oslátku a oslice šla před nimi, nebo zda Ježíš jel na oslici a oslátko cupitalo za ním, anebo zda platí třetí možnost, kterak Ježíšovo improvizované sedlo bylo zavěšeno mezi těmito dvěma zvířaty, jak nás také může při čtení textu napadnout.

Jisté však je, že zástup, který Ježíše doprovázel, byl nadšený a početný tak, že dokázal vzbudit rozruch. Popravdě však ale vůbec nevíme, kolik přesně bylo lidí v tom zástupu. Bylo tam dvanáct učedníků a jistě i další, kteří kladli pláště a mávali ratolestmi, ale nenechme se zmást, rozhodně to pozitivní nadšení nesdílela většina lidí v Jeruzalémě. A je víc než pravděpodobné, že ten nadšený zástup netvořili ti samí lidé, kteří už za pár hodin na otázku Piláta: "Co s Ježíšem?" křičeli své rozhořčené "Ukřižuj!"

Zřejmě ani nedošlo k nějaké veliké proměně lidí z nadšeného davu – v dav nenávisti. To daleko spíše byl ten nadšený zástup kolem Ježíše časem umlčen a doslova převálcován početnější a mocnější většinou. Lidé v Jeruzalémě podle všeho chtěli mít především svůj klid. Význačné duchovní a světské autority se jasně vyhranily proti tomu údajnému proroku Ježíši z Nazareta. Ten nadšený zástup kolem Ježíše se časem proměnil v ustrašené stádečko. Někteří sice měli tajně i zbraně, ale Ježíš bojovat mečem nechtěl.

Jeho království, jak říkal, nebylo z tohoto světa. Do Jeruzaléma nepřijal jako válečník, ale jako posel radosti a nebeského pokoje. Neprojevil se však nějakým výrazně zázračným činem, zjevnou mocí, důkazem, a tak ten nadšený zástup, ona menšina ztratila svou vnitřní sílu a takřka všichni Ježíše ve strachu, zmatku a nejistotě Ježíše opustili. Byla to plná pozemská prohra.

Sestry a bratři z pohledu světa jsme i my malé společenství, máme se rádi, což je pro nás důležité a těšíme se na Velikonoce trochu jinak než velký svět.

Netěšíme se z vítězství velkého davu, vnímáme, že mnozí a mnozí kolem nás jsou různě unavení, nepozorní a nemůžeme se tomu divit. Lidé světa se vždy raději baví, raději se přidávají k většině, hledají sílu a drží se jakéhokoliv pozemského vítěze.

My, sestry a bratři, však důvěřujeme Kristovu vítězství, které zatím ještě není zcela vidět. Věříme v něj a těšíme se z blízkosti Kristova Ducha. Rád před Vámi přiznávám, že před Kristem chci otevřít své srdce. Chci, potřebuji, aby do něj On vstupoval, překonával všechny moje vnitřní hradby, abych ztrácel mnohé obavy, rozpaky, cítil radost, svobodu víry. Kéž Ježíšův vjezd do našeho nitra, prožíváme my všichni. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 50, 4-7

Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen.

Druhé čtení z Písma: Filipským 2, 5-11

Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Evangelium: Matouš 21, 1-11

Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: »Pán je potřebuje. « A ten člověk je hned pošle." To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: "Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu." Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!" Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: "Kdo to je?" Zástupy odpovídaly: "To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji."